Jmelí je léčivá bylina i magická droga spojená s koncem roku
Štěstí, odvahu a lásku prý přinášejí křehké větvičky jmelí, které je proto rostlinou vánočních i silvestrovských oslav. Ty mají vrcholit líbáním pod jmelím, k němuž jsou zpravidla vybírána nejhezčí děvčata ze silvestrovské společnosti. Tento zvyk přišel z Anglie a má zajistit šťastný rok. Stále zelenými větvičkami s bílými bobulkami lze tak nahradit tradiční čtyřlístky, podkovy či prasátka.
Zvyk rozvěšovat jmelí se datuje už z pohanských dob. I keltští druidové mu přičítali léčivé a kouzelné vlastnosti. V římské říši byla rostlina považována za posvátnou a směli ji trhat ze stromů pouze kněží. Ve středověku se věřilo, že jmelí pomáhá proti bleskům, nemocem a čarodějné moci. Jeho větévky visely ve stájích, kde měly chránit dobytek před uřknutím, či na dveřích stavení. Po vypuknutí mrazů se zelené větve jmelí nosily dovnitř, aby se lesní duchové, kteří v nich žili, uchránili před chladem. Platilo také za rostlinu lásky - čerstvě rozemleté větve měly nosit štěstí novomanželům.
Jmelí má mnoho léčivých účinků. Šťáva z něj dovede mimo jiné snižovat vysoký krevní tlak, mast z čerstvých bobulek a sádla úspěšně zasahuje proti omrzlinám a léky vyrobené na bázi jmelí mají protirakovinné účinky.
O málokteré rostlině existuje tolik legend jako o tomto stále zeleném poloparazitickém keříku rostoucím v korunách stromů. Podle jedné byl kdysi sám stromem, z jehož dřeva byl zhotoven Kristův kříž. Strom pak hanbou seschl a z původce zla se změnil v rostlinu zahrnující dobrem všechny, kteří pod ní projdou. Jmelí čerpá svými kořínky z hostitelského stromu vodu a v ní rozpuštěné minerální látky. Bílé bobule přenášejí ptáci na jiné stromy, kde se uchytí a vyklíčí. Roste po celé Evropě kromě severních oblastí. V Česku se jmelí sbírá na borovicích a jedlích, ale i na listnáčích, jako jsou lípy, topoly a javory.