Bílý tesák z roku 1937 je naprostý unikát. Starší rozhlasovou hru v archivu nenajdete, říká archivář
Desetitisíce hodin zvukových záznamů ukrývá archiv Českého rozhlasu, který patří k největším v Evropě. Obsahuje autentické nahrávky hlasů významných osobností i záznamy důležitých historických událostí. Zastoupena je i hudba a literární díla – četby, pohádky i rozhlasové hry. Ta nejstarší dochovaná v celé délce pochází z roku 1937 a rozhlas se ji rozhodl ke svému stému výročí nabídnout posluchačům.
Rozhlasovou hru Bílý tesák natočil režisér Václav Somr na motivy románu Jacka Londona. Poslechnout si ji nyní můžeme i díky archiváři Miloslavu Turkovi, který hliníkové fólie s nahrávkou objevil před 12 lety.
„Našel jsem je v krabici, ovšem ve stavu, že se celá hra jako celek nedala hrát. Daly se hrát pouze jednotlivé části, protože fólie byly zdeformované špatným uložením. Fólie jsem vybalil z původních obalů, dal jsem je na tvrdý podklad a zatížil jsem je těmi nejtěžšími krabicemi, které jsem tady měl, a 10 let jsem se o ně nezajímal. No a ejhle, po těch 10 letech jsem krabice sundal, vyndal fólie a ony se srovnaly a daly se úplně normálně hrát,“ popisuje archivář.
První rozhlasové hry se vysílaly pár let od zahájení pravidelného vysílání Československého rozhlasu, tedy už ve 20. letech minulého století. Ta úplně nejstarší vysílala v listopadu 1926. Byla to náladová scéna Přástky autora Miloše Kareše. V archivu ale neexistuje žádná nahrávka těchto her, protože s rozhlasovým záznamem se začalo až později.
„Bílý tesák je jediný záznam rozhlasové hry, která byla vysílaná živě v roce 1937. Premiéru měla 4. prosince ve 20 hodin 15 minut a byla natočena z živého vysílání na celkem 14 stran zvukových fólií, to znamená, že na každé straně byly zhruba tři minuty. To se muselo všechno přetočit, nějakým způsobem upravit a pospojovat dohromady, abychom dostali původní hru,“ vysvětluje Miloslav Turek.
Zvukové folie, na kterých byla hra zaznamenána, připomínají klasické gramofonové desky. Miloslav Turek je popisuje jako třiceticentimetrové plotny z hliníku, na který je nanesený černý lak, do kterého záznamový nůž vytvořil drážku.
„V podstatě se to potom hraje úplně stejně jako gramofonová deska. Jediný rozdíl oproti běžné gramofonové desce je ten, že gramofonová deska se hraje od kraje do středu. Ovšem rozhlasové fólie se hrají od středu ke kraji. Tady je vidět i název Bílý tesák strana 14. A datum natočení na tu fólii z živého vysílání - 4. 12. 1937,“ ukazuje.
Obrovské překvapení
Archiv Českého rozhlasu podle něj skrývá ještě několik stovek fólií s unikátními záznamy, kompletní rozhlasová hra už tam ale stoprocentně není žádná.
„Toto je naprostý unikát a takový nález už nikdy v podstatě nemůže opakovat, protože při stěhování archivu do Prahy se komplet všechny krabice, všechna zákoutí prohlédla, a už tam skutečně nic není. A že by si někdo doma mohl natočit na amatérském zařízení jakoukoliv rozhlasovou hru jako celek, to je to zcela vyloučeno,“ konstatuje archivář. Přiznává, že když našel kompletní hru Bílý tesák, bylo to i pro něj obrovské překvapení.
„Když jsem přišel do archivu, tak jsme nejstarší rozhlasové hry měly až z poválečného období, někdy z roku 1947. Krátce poté, co jsem nastoupil, začal jsem zpracovávat pozůstalost po Karlu Högerovi a v jeho pozůstalosti se našla soukromá nahrávka - jeho to muselo stát strašné peníze - někdy z počátku roku 1945. Byla to hra od Jana Nerudy Prodaná láska. Také byla kompletní. A tehdy jsme si říkali, že už nic staršího nemůže se nikde najít. No a pak se našel Bílý tesák,“ naznačuje.
Nyní se zrekonstruovaná 47 minutová hra po osmdesáti šesti letech znovu dostala k současným posluchačům. Klasický příběh Jacka Londona v jedinečném historickém zpracování si mohou poslechnout v aplikaci můj rozhlas.
„Samozřejmě by šla odvysílat i v běžném vysílání, ale přece jenom její pojetí i technická kvalita neodpovídá současným standardům a spousta lidí by z toho byla asi rozpačitá. A na internetu si ji poslechne jenom ten, kdo o to má skutečný zájem. A já se domnívám, že právě pro tyto lidi to bude neskutečný zážitek, protože něco takového ještě nikdy nemohli slyšet,“ dodává s úsměvem archivář Miloslav Turek.
