Šumperští si připomněli 35. výročí sebeupálení Jana Zajíce

Květinami a pietní vzpomínkou si připomnělo vedení šumperské radnice a studenti průmyslové školy odkaz místního studenta Jana Zajíce, který se před 35 lety v Praze upálil, aby vyburcoval veřejnost z lhostejnosti vůči nastupující normalizaci. Květiny položili lidé v mrazivém počasí k Zajícově bustě před školou. "Navštěvoval jsem s Janem Zajícem stejný ročník, akorát jsme byli každý v jiné třídě. Když jsme se ve škole dozvěděli o jeho činu, tak to byl pro nás pro všechny velký šok. Všichni včetně učitelů jsme ale tehdy stáli na jeho straně. Horší to bylo o něco později, kdy se začaly tříbit charaktery," řekl ČTK po pietním aktu šumperský senátor Adolf Jílek. Po okupaci v roce 1968 panovaly podle něj v šumperské průmyslovce silné protisovětské nálady, které navíc umocňoval fakt, že hned vedle školy měla sovětská armáda kasárna. "Sovětští vojáci nás tehdy každý den dopoledne oblažovali svým hlasitým pochodem za zvuku dechovky, takže jsme hned zavírali okna," podotkl Jílek. Dodal, že odpor studentů i obyvatel proti okupačním vojskům nepramenil pouze z pocitu národního ponížení, ale zvyšovalo jej i chování sovětských vojáků. "Například krátce před tím, než se Jan Zajíc obětoval, přepadli sovětští vojáci v noci internát a chtěli z něj něco ukrást," jmenoval jednu z mnoha nepříjemných zkušeností se sovětskými vojáky senátor.

Zajíc před smrtí napsal dopis na rozloučenou, v němž stojí: "Protože se navzdory činu Jana Palacha vrací náš život do starých kolejí, rozhodl jsem se, že vyburcuji vaše svědomí jako pochodeň číslo dvě. Nedělám to proto, aby mě někdo oplakával, nebo proto, abych byl slavný, anebo snad, že jsem se zbláznil. Odhodlal jsem se proto, abyste se už vážně vzchopili a nedali sebou vláčet několika diktátory!".

Zajíc svým činem navázal na první "lidskou pochodeň" - Jana Palacha, který obětoval svůj život na stejném místě o šest týdnů dříve, 16. ledna 1969. Třetí živou pochodní byl 4. dubna 1969 na náměstí v Jihlavě technický úředník Evžen Plocek. Jeho čin se však podařilo komunistům před veřejností utajit. Palachův a Zajícův čin ocenila po listopadu 1989 Česká republika udělením nejvyššího státního vyznamenání - Řádu Tomáše Garrigua Masaryka in memoriam.