ÚS: Úřady musejí důsledně hledat lidi, jejichž adresu neznají

Pokud úřady neznají trvalou adresu člověka, o jehož povinnostech rozhodují, musejí vyčerpat všechny možnosti k jeho vypátrání. Teprve když neuspějí, mohou stanovit takzvaného opatrovníka, který hájí práva člověka v jeho nepřítomnosti. Opatrovník by navíc měl být blízký hledaného, nikoliv například zaměstnanec úřadu. Vyplývá to z nálezu Ústavního soudu, kterým bylo zrušeno rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu (ČTÚ). Ústavní soudci řešili stížnost Evy Hotárkové z Brněnska. Český telekomunikační úřad jí v roce 2005 v nepřítomnosti přikázal zaplatit 18.236 korun za hovory v sítích, které mezitím převzala Telefónica O2. Po ženě, která se po rozchodu s manželem několikrát přestěhovala, přitom úřad pátral jen formálně a jako opatrovnici jí stanovil svou zaměstnankyni. Hotárková se o rozhodnutí ČTÚ dozvěděla až po dvou letech, když ji na nové adrese bez větších obtíží vypátral exekutor, brzy poté podala ústavní stížnost. Soud označil postup ČTÚ za nesprávný a rozhodnutí zrušil. Úřad se podle soudců vůbec nesnažil ženu najít. "Ve stejné době se přitom účastnila jiných řízení, nebylo by těžké ji vypátrat," uvedl soudce zpravodaj Jiří Nykodým.

Autor: Peter Gabaľ