Had s pavoučím ocasem a ryby z říše zapomnění. V plzeňské zoo se příroda nejen ukazuje, ale i chrání
Zoologická a botanická zahrada v Plzni oslaví příští rok sto let. Jedná se o druhou nejstarší zoo v Česku. Najdete tu 1100 druhů živočichů a 15 tisíc rostlin. Je pátou nejnavštěvovanější zoo. Za rok sem přijde zhruba půl milionu lidí. Najdete tu unikátní Království jedu, v přírodě vyhynulé ryby, nosorožce indické i vzácné opice.
Zoo pracuje na řadě záchranných projektů na Filipínách, v Íránu, na Madagaskaru, a od roku 2018 také v Laosu, Vietnamu i na Borneu.
"Od roku 1996 se plzeňská zoo specializuje zejména na faunu a floru ostrovů, malých uzavřených oblastí. Je zde budována velká kolekce vzácných menších savců, ptáků a plazů. Navíc k nám ještě patří detašovaná expozice Akva Tera v centru města, kde jsou zejména plazi, studenokrevní a bezobratlí.
Jsme jediný český chovatel nosorožce indického, kde jsme v posledních 15 letech dosáhli odchovu dvou mláďat. Naší radostí byl i český prvoodchov ježury. Máme zatím jediný český pavilon věnovaný flóře a fauně Madagaskaru z roku 2007, kde v kolekci asi deseti druhů lemurů je poprvé do republiky dovezený lemur rákosový, kterého pravidelně rozmnožujeme," vypočítal úspěchy zoo mluvčí Martin Votruba.
V Království jedu je zmije s pavoučím ocasem
V Plzni mají i mimořádnou expozici hadů, kterou představil kurátor plazů Karel Kodejš.
"Království jedu je jedna z nejunikátnějších expozic v České republice, v zoologických zahradách asi nemá obdoby. Je potřeba mít chovatele, kteří jsou specializovaní, mají patřičný kurz. Můžete si tady všimnout rolet. Když se terária ráno udržují, tak se celý prostor zavře, návštěvníci sem nepřijdou, a kdyby náhodou ten had utekl při údržbě, což se naštěstí nestává často, tak uteče jenom do toho prostoru za roletami a je možné ho bezpečně ulovit zpátky pomocí manipulačních prostředků, jako jsou háky a kleště a podobně.
Na jedovaté hady tady nesaháme. Musíme počítat s každou alternativou nebo s každou eventualitou, takže máme tady i tlačítka, a pak přijde SMS kurátorovi, vrchnímu zoologovi a na policii, že se něco děje, a hned se to začíná řešit."
Mezi hady jsou v plzeňské zoo i ohrožené druhy. Například chřestýšovec mangšanský, který žije pouze v Číně, na hoře v prostoru National Forest Mangshan. Je to taková maskáčová obrovská zmije. Mezi hady tu mají i opravdovou raritu.
"Úplně největší rarita, je zmije pavoučí. Láká svoji kořist ocasem. Ten je uzpůsobený tak, že vypadá jako pavouk. Poslední šupina je rozšířená, je tam taková bambulka a šupiny, které jsou před koncem ocasu protažené, takže když zmije s tím ocasem mává, tak to opravdu dělá iluzi pavouka. Ptáci se na to pak nalákají a v tu chvíli je zmije, která je jinak zbarvená jako skály okolo, uštkne, zabije a sežere. Je specializovaná na ptáky, pochází z iránského pohoří Zagros a je to zvíře, které bylo popsané až v roce 2006."
Plzeň je jediná česká zoo, která tyto hady chová. Jsou specializovaní na vysokohorské prostředí. A tak jim v zoo i v tropickém pavilonu dokáží v zimě udělat 16 stupňů Celsia. Dokonce jeden z chovatelů v začátcích sledoval, jaké je počasí v Zagrosu a podle toho se nastavila teplota v teráriu. Technologicky je terárium skoro jako počítač.
"Máme čtyři druhy ryb, které jsou vyhynulé v přírodě. V expozici Rybí archa jsou ty nejvzácnější akvarijní nebo tropické drobné ryby. Máme dva druhy z Mexika, jeden druh ze Sulawesi a jeden druh z Rumunska, je to perlín rumunský, kteří jsou dokonce v přírodě vyhynulí."
Jak dodává Karel Kodejš, Zoo spolupracuje na projektu, který se zabývá rekonstrukcí biotopů a tento druh by se měl v budoucnu vysadit zpět do přírody.
Lemur rákosový je potravní specialista. V zoo se ho daří rozmnožovat
Také v pavilonu věnovaném Madagaskaru je několik unikátních zvířat. Patří mezi ně například křeček skákavý, který se vyskytuje pouze v lese Kirindi. Chov v plzeňské zoo je tak zásadní jak pro evropskou, tak i světovou populaci. Další zajímavostí jsou lemuři rákosoví, připomíná kurátorka malých savců a primátů Kristýna Rothová. Ve volné přírodě se vyskytují jen u jednoho jezera.
"Možná i z jeho názvu je patrná výživa. Lemur rákosový žije v rákosinách u jezera, je to velmi schopný plavec. V expozici můžete vidět různé druhy rákosů a bambusů, takže je to opravdu potravní specialista. Nejčastější chybou v chovech v zoologických zahradách bylo určitě to, že se krmil jako běžný lemur, tudíž dostával zeleninu, ovoce a to mu dlouhodobě škodilo. My je tady chováme od roku 2012 a od roku 2017 se nám je pravidelně daří množit."
Tenhle druh je součástí Evropského záchranného programu, který má svého koordinátora, který rozhoduje o tom, kam které zvíře půjde, nebo které zvíře se bude množit. Na Madagaskar není kam ta zvířata vracet. Není tu žádná rezervace s ploty. Lemur by tak zřejmě došel až do vesnice, kde by se snadno mohl stát součástí jídelníčku tamních obyvatel.
Kurátorka: Ježura je srdeční záležitost
Kurátorka Kristýna Rothová přiznala, že má v zoo své oblíbené zvíře, a tím ježura novoguinejská. Dlouho ji nezahlédla, protože se chovají pouze v zázemí, a je přes den zahrabaná v zemi.
"Když jsem tenkrát tu ježuru viděla, tak mi to zvíře přišlo úplně fantastické, je to jediný savec, který snáší vejce a má bodliny a je opravdu hodně specifický. Když jsem měla možnost se podívat do Austrálie, tak jsem opravdu cílila na ježury. V Plzni jsme jako jediný evropský chovatel zatím dokázali dvakrát úspěšně přirozeně odchovat ježuru, což je velká rarita, ony jsou v zoologických zahradách hodně obtížně rozmnožitelné. Jejich velkou zajímavostí je, že jsou i dlouhověké. Dokážou v lidské péči žít i 50 let, takže já mám vizi, že některé se mnou odejdou do důchodu. Je to pro mě opravdu srdeční zvíře."
Aktuálně mají v Plzni čtyři ježury, dva chovné páry. Zajímavé je, že poznají, když nemají svoji misku. Trvá jim pak dlouho, než začnou jíst. V Austrálii byla ježura v jídelníčku domorodců.
Opice jako domácí mazlíček není dobrý nápad
Plzeňské zoo se podařilo v roce 2008 získat dotaci z EU, která pomohla k výstavbě afrických a asijských expozic. Díky tomu mohla zoo chovat i velká zvířata, jako jsou žirafy, hrošíci liberijští nebo nosorožci indičtí. Ti jsou podle mluvčího Martina Votruby v českých zoo poměrně neobvyklými chovanci.
"Na zeměkouli nyní žije šest druhů nosorožců. V Plzni máme chovný dospělý pár nosorožce indického. Celosvětová populace je pouze 3000 zvířat. Většina populace je soustředěna do dvou národních parků. Kaziranga v Indii a Chitwan v Nepálu. Evropská populace v zoologických zahradách se pohybuje kolem 80 zvířat ve 30 zoo. Náš samec se jmenuje Babu, váží kolem dvou tun. V listopadu mu bylo 20 let. Indický nosorožec se dožívá až 40 let. Tento druh nosorožce je v některých národech a jazycích označován jako pancéřový, protože pláty kůže vypadají jako brnění starých rytířů."
Plzeňská zoo je součástí Evropské asociace zoologických zahrad a akvárií. V rámci tohoto sdružení existuje celá řada programů pro chov zvířat. Většina se týká záchrany ohrožených druhů zvířat v podmínkách zoologických zahrad.
Do zoo se někdy dostanou i zvířata, která lidé chovali jako domácího mazlíčka. To je případ zdejšího šimpanze, který vyrůstal šest let v rodině.
"To chování se nevratně naruší. Ona má lidské grimasy. V minulosti odchovala mláďata v jiné zoo, ale je stále na ní vidět, že více inklinuje k lidem. Je to nejkontaktnější zvíře, které se chodí dívat na návštěvníky přes sklo, nebo s námi komunikuje o dost jinak než ostatní šimpanzi," dodává kurátorka malých savců a primátů Kristýna Rothová. Upozorňuje však na to, že šimpanzi jsou nebezpečná zvířata, což hodně návštěvníků podceňuje.