Češi v zemi gejzírů: Školička, knihovna i „český babinec“ na Islandu
V dalším dílu našeho podcastu „České školy v zahraničí: Víc než výuka“ zavítáme na Island – do země gejzírů, vodopádů a polární záře. Právě zde od roku 2011 funguje Spolek Čeština na Islandu, který má pod svými křídly i Českou školičku. Ta se stala nejen místem výuky, ale i přirozeným centrem české komunity na ostrově.
U zrodu školičky stála Zdeňka Motlová, pro kterou se země ledu a ohně stala druhým domovem. „Byla to spíš životní náhoda,“ říká. „Vycestovala jsem na Island na období tří měsíců, zalíbilo se mi tady a zůstala jsem. Nyní už jsem tady 26 let.“
Myšlenka založit českou školičku nevznikla jako velký projekt, ale jako potřeba dvou maminek. „Měla jsem malého syna, bylo mu čtyři až pět let, a chtěla jsem ho učit češtinu. Chtěla jsem, aby znal naši českou kulturu, aby znal český jazyk,“ vzpomíná Zdeňka Motlová.
Obrátila se proto na českou ambasádu v Norsku – a ve stejném čase tam napsala i Renata Emilsson Pešková. „Oni nás vlastně propojili a tak jsme školičku založily.“
Začátky školičky byly postavené čistě na nadšení. „Tenkrát jsme začínaly jako aktivní maminky, které se chtěly sejít a společně s dětmi mluvit česky, mít českou kulturu. Bylo to složité, ale povedlo se nám sehnat mateřskou školku, kde tenkrát Renata pracovala. Umožnili nám tam každou sobotu mít bezplatně první hodiny. Takhle jsme fungovaly zhruba rok, než se nám povedlo sehnat školu a vlastní prostory.“
Důležitým krokem bylo zapojení do projektu Móðurmál, který zastřešuje výuku mateřských jazyků na Islandu. „Tehdy ještě nebyl nějak finančně podporovaný, ale pomohl nám sehnat základní školu, kde učíme dodnes. A nejen my, ale i dalších zhruba 25 až 28 jazykových skupin.“
Češi po celém Islandu
Na Islandu podle posledních údajů žije kolem osmi set Čechů, skutečné číslo je ale pravděpodobně o něco vyšší. „Je tady hodně Čechů, kteří přijedou jen na tři nebo šest měsíců a pak zase odjedou. Je hodně takových cestovatelů. Teď je to momentálně trend. Takže přesné číslo nevíme, ale předpokládáme, že je to zhruba kolem těch osmi set.“
Češi navíc nežijí pouze v Reykjavíku, ale po celém ostrově. Školička se proto snaží být centrem podpory i pro rodiny ze vzdálenějších regionů, kde je česká komunita menší, ale zájem o češtinu přesto trvá. „To znamená, že kdyby chtěli otevřít někde českou školičku, třeba v Akureyri, které je od nás vzdálené 350 kilometrů, tak jim můžeme poskytnout jakékoli informace, učebnice a pomoc.“
Velkou chloubou je podle Zdeňky Motlové česká knihovna s přibližně deseti tisíci převážně dětskými knihami. „Je možnost si tyto knihy vypůjčit po celém Islandu, nejen tady v Reykjavíku. Zájem o knížky určitě je. Ale přála bych si, aby byl ještě vyšší,“ říká.
Pro ty, kteří to mají do Reykjavíku daleko, nabízí školička také online výuku. Každému, kdo má zájem udržovat češtinu, se snaží být maximálně nápomocná. „Kdo má zájem, můžeme poskytnout i online výuku, nebo poskytneme materiály, poradíme, pomůžeme. Máme teďka zapsané v české školičce děti ze vzdálených měst a s nimi už druhým rokem spolupracujeme. Snažíme se, pokud rodiče mají zájem, což je pro nás nejdůležitější, být nápomocní.“
Školičku máme vždy otevřenou
V současnosti školičku navštěvuje 15 dětí ve věku od jednoho do dvanácti let. „Máme dvě skupiny, jednu mladší a jednu starší. Ale každý rok se to mění. Nikdy nevíme, kolik dětí přijde. Někdy je jich dvacet, jindy mnohem méně. Ale školičku máme vždycky otevřenou, protože i kdyby tam mělo být jenom 5 dětí, tak jsme tam pro ně,“ zdůrazňuje Zdeňka Motlová.
Výuka ve školičce je výrazně individuální. Děti mají totiž velmi rozdílné jazykové zázemí. „Chodí k nám jak děti, které dobře mluví česky, které se sem třeba s rodiči přistěhovaly, tak děti, které vůbec nemluví česky, mají třeba jednoho rodiče Čecha, druhého Angličana a mluví doma jen anglicky, a máme i děti, které to mají smíšené, kombinují češtinu s islandštinou. Takže se tomu hodně přizpůsobujeme. Já v hodinách někdy mluvím anglicky, islandsky i česky,“ popisuje Motlová.
Důležitou roli pro udržení českého jazyka hrají podle Zdeňky Motlové rodiče. Školička proto organizuje různé aktivity, při kterých děti používají češtinu. Hrací víkendy, nebo například i čtenářské soutěže. „Kdy děti můžou celý rok soutěžit o krásnou českou knížku. Snažíme se prostě implantovat český jazyk co nejvíc do hloubky, aby si i rodiče uvědomili, že když je jejich dítě zdatné ve svém vlastním jazyce, tak mu to pomáhá i ve výuce dalšího,“ říká.
Zkušenost z islandského vzdělávání to podle Zdeňky Motlové, která pracuje také jako učitelka v islandské školce, potvrzuje.
„Islandština je hodně náročný jazyk. Když vidím, že jsou děti zdatnější v islandském jazyce, tak když dětem třeba řeknu, budeme se učit podstatná jména, zmíním je nejdřív v islandštině, protože vím, že to dítě to v islandském jazyce zná a mnohem rychleji a snadněji to potom pochopí i v českém jazyce,“ vysvětluje.
Od „nemluv jiným jazykem“ k podpoře vícejazyčnosti
Mateřské jazyky jsou na Islandu vnímány jako určitá hodnota a jsou uznávané i jako školní předmět na islandských školách. Podle Zdeňky Motlové tomu tak ale vždycky nebylo. Přístup islandské společnosti k vícejazyčnosti se změnil postupně.
„A za to vděčíme i Renatě Peškové, která to hodně prosazovala. Zpočátku, když jsem sem přišla před dvaceti lety, tak nám bylo řečeno: nauč se islandsky a dalším jazykem nemluv.“
Dnes je situace jiná. „Rostoucí počet cizinců vedl k tomu, že islandské školství si uvědomilo, že ten mateřský jazyk a kultura jsou hodně důležité. Takže teď je ta spolupráce opravdu naprosto úžasná,“ pochvaluje si Zdeňka Motlová.
V rámci Móðurmálu se dnes pravidelně vyučují desítky jazyků. „Máme školy, kde se každou sobotu pravidelně vyučuje filipínština, angličtina, estonština… všechny země, které mají zájem učit, tu možnost mají.“ Součástí jsou i společné kulturní dny. „Ukazujeme veškerou tu škálu jazyků nejen nám, cizincům, ale i Islanďanům, aby pochopili, že opravdu ten mateřský jazyk je hrozně důležitý.“
Školička spolupracuje také s českými univerzitami. Studenti pravidelně přijíždějí na stáže. „Jsme za ně hrozně rádi. Zařazujeme je do české školičky, ale protože ta je jen jednou týdně, posíláme je i do českých nebo napůl českých rodin. Ukazujeme jim i islandské školství, bereme je na návštěvu do islandských škol, nebo já je vezmu na exkurzi do islandské školky. Aby měli přehled,“ popisuje Zdeňka Motlová.
Grilování, ples i „český babinec“
Česká školička, jak už Zdeňka Motlová zmínila, je ale víc než jen výuka. Slaví se zde Mikuláš, Velikonoce, pořádají se kreativní dílny...
„Občas máme na návštěvě z Česka hudebníky, básníky, spisovatele. Kromě toho organizujeme společné grilování a momentálně chystáme osmý česko-slovenský ples, který bude teď na konci března. Takže jsou to akce jak pro děti, tak pro dospělé. Snažíme se propojit ty komunity.“
Oblíbenou akcí je také „Český babinec“. „Český babinec je od islandského slova saumaklúb. Je to slovo ze staré islandštiny a znamená vlastně háčkovací klub, kdy se ženy scházejí, háčkují nebo pletou a u toho ‚pletkujou‘.“
„My jsme tenhle název převezli do češtiny,“ vysvětluje s úsměvem Zdeňka Motlová a dodává: „Jsou to babince, kde jsou samozřejmě vítáni i muži. Když také k nám někdo zabrousí na návštěvu, ať je to třeba spisovatel nebo někdo zajímavý, vytvoříme příjemný večer.“
Je důležité mít místo setkávání
Také Islanďané občas zavítají do české školičky a pravidelně se účastní akcí Móðurmálu. Podle Zdeňky Motlové reagují na českou kulturu velmi pozitivně.
„Třeba máme kulturní den, kdy každá země představí něco svého. A může to být něco od jídla, od knih, od sladkostí, od vlajek, nebo něčeho zajímavého. A Islanďané se tam často přijdou podívat. A musím říct, že po dvaceti letech vidím, že se jim to líbí a rádi se naučí i něco nového.“
Pro samotné krajany má školička hlubší význam. „Je hodně důležité mít místo setkávání,“ říká Zdeňka Motlová. „Já jsem tady 26 let, vlastně víc než půlku svého života, a pořád vnímám, že český jazyk a česká kultura jsou tady důležité.“
A proč má smysl učit češtinu právě na Islandu? Její odpověď zní jednoduše, ale výstižně: „Pokud jsme silní v mateřském jazyce, mnohem snadněji se učíme další jazyk.“
