550 let od smrti Bílé paní: Jak se z týrané Perchty stala nejznámější česká strašidelná legenda
Před 550 lety zemřela žena, která se po smrti stala slavnější než za života. Perchta z Rožmberka – laskavá Bílá paní z českých hradů – byla ve skutečnosti obětí politických dohod, rodinné lhostejnosti a brutálního domácího násilí. Její životní příběh je tak temný, že by ho dnes řešily policie, soudy i sociální služby. V 15. století však musel zůstat pod pokličkou.
Perchta se narodila roku 1429 do jednoho z nejmocnějších rodů v zemi. Dětství strávila v pohodlí krumlovského hradu – do chvíle, než byla v roce 1449 provdána za Jana V. z Lichtenštejna. Nešlo o lásku, ale o peníze. Rožmberkové měli finanční potíže, Lichtenštejnové potřebovali věno. A Perchta byla jen položkou v rodinném účtování. Nevěstino věno bylo ve výši 1000 kop českých grošů, ale pro nedostatek hotovosti se nakonec dohodl Perchtin otec Oldřich II. z Rožmberka na postupném splácení této částky.
Po příjezdu na Moravu se mladá šlechtična ocitla v prostředí, kde ji nikdo nechtěl. Jan byl prchlivý a násilnický, jeho matka Hedvika i sestry ji považovaly za vetřelkyni. Zakazovaly jí sedět u stolu, nedávaly jí jídlo, pomlouvaly ji a popichovaly Jana proti ní. Jedna ze švagrových byla podle pramenů duševně nemocná – a o to krutější bylo Perchtino postavení.
Když se zpozdily splátky věna, Jan si svou frustraci vybíjel na manželce. Bil ji, izoloval a vystěhoval mimo rodinné komnaty. Perchta žila v kamenné místnosti, kde si v zimě nesměla zatopit. Spala v holé dřevěné posteli bez matrace, bez přikrývky, bez polštáře. Tchyně jí odmítla půjčit i jedinou peřinu. V dopisech zoufale prosila rodinu o teplé oblečení, protože v noci mrzla.
„Vysvoboď mě, jako bys duši z očistce vysvobodil“
Z let 1449–1470 se dochovalo 32 dopisů, které Perchta posílala otci a bratrům. Jsou to jedny z nejotevřenějších a nejbolestnějších osobních výpovědí českého středověku.
„Milý otče, slituj se nade mnu jako otec nad svým dítětem,“ píše v jednom z nich. Bratra Jošta prosí: „Vysvoboď mě od těchto zlých lidí a budeš míti zásluhu, jak bys duši z očistce vysvobodil!“
Jenže rodina mlčela. Politika byla důležitější než utrpení jedné ženy. A rozvod? Ten nepřipadal v úvahu – společensky, politicky ani církevně.
Osvobodila ji až smrt
Zprávy o Perchtině situaci se nakonec dostaly až ke králi Jiřímu z Poděbrad. Ten sice manželovi domluvil, ale výsledkem bylo jen to, že Perchtu přestěhovali z komůrky u kuchyně do komůrky u rytířského sálu. Nic víc.
V roce 1473 Jan V. zemřel. Podle legendy na smrtelné posteli prosil Perchtu o odpuštění. Ona mu ho odmítla dát – a on ji prý proklel. Ať už je to pravda nebo ne, jisté je, že Perchta konečně získala svobodu. Přestěhovala se do Vídně, ale užívala si jí jen krátce. Zemřela roku 1476, pouhé tři roky po svém trýzniteli.
Z Perchty legenda: Bílá paní
Po její smrti se začaly objevovat příběhy o ženském přízraku v bílém rouchu, který se zjevuje na krumlovském zámku a dalších rožmberských sídlech. Bílá barva symbolizovala smutek i čistotu – a k Perchtině osudu se hodila dokonale.
V 17. století objevil Perchtiny dopisy historik Bohuslav Balbín v třeboňském archivu a spojil je s lidovými pověstmi. A tak se z nešťastné ženy stala nejznámější česká strašidelná postava.
Dnes se po chodbách českých hradů prochází přes 130 „Bílých paní“. Ale ta nejznámější – ta, která má skutečný příběh – je jen jedna.