„Co Čech, to muzikant.“ Jak české vysílání v Srbsku drží jazyk při životě
Česká komunita v srbské Bělé Crkvi je malá, ale o to pevněji drží pohromadě. A jedním z jejích nejdůležitějších opěrných bodů je české rozhlasové vysílání, které každý čtvrtek ve 14:15 přináší zprávy, rozhovory i hudbu v mateřském jazyce. V rámci cyklu České školy v zahraničí: víc než výuka se tentokrát nevydáváme do školních lavic, ale do studia, kde se čeština udržuje jinak — hlasem, hudbou a příběhy lidí, kteří ji nechtějí pustit.
„Vážení posluchači, dnes vám přinášíme zcela výjimečné vysílání...“
„Vážení posluchači…“ Slavnostní chvíle na vlnách Vojvodiny. Když se v Bělé Cerkvi slavilo třísté vysílání pořadu České slovo, atmosféra byla téměř rodinná. „Dnes vám přinášíme zcela výjimečné vysílání,“ zaznělo v úvodu. Moderátoři poděkovali rádiu a televizi Vojvodina za to, že české slovo může znít na jejich vlnách už sedm let. V Českém mediálním centru se mezitím sešli hosté, kteří chtěli tuhle chvíli prožít společně.
„Srdečně zdravíme všechny, kteří jsou dnes s námi,“ pokračovalo vysílání. Byla to chvíle, kdy se potkala historie, současnost i naděje, že český hlas z Vojvodiny nezmlkne.
Muzikant, studio a sen o českém vysílání
Za vznikem pořadu stojí Jaroslav Bodnár — člověk, který o sobě říká: „Byl jsem zakladatel, ale ne moderátor. Moje čeština není tolik dobrá.“ Přesto právě on vysílání postavil na nohy. Vyrůstal jako muzikant. „Co Čech, to muzikant,“ směje se. „Když mi bylo deset, dostal jsem harmoniku. Chudobný nástroj, ale zůstal jsem u něj celý život.“
Hudba ho přivedla k nahrávání a nakonec i k vlastnímu studiu. „Natočili jsme stovky písniček a reklam,“ vzpomíná. A když se naskytla možnost založit české vysílání, neváhal.
„Bez pomoci z Česka bychom to neudrželi“
Jaroslav Bodnár
Studio vzniklo i díky podpoře z České republiky. Pomohl Jihomoravský kraj, který financoval techniku — mikrofony, vysílače, stojany. „Kdyby nebyla ta pomoc, těžko bychom jazyk udrželi,“ říká Bodnár. „Jsme daleko od vlasti, ale pořád zpíváme staré písničky.“
Čeština, která se tu ozývá, je někdy archaická. „Na vesnicích nejvíc,“ dodává. „Ale držíme se.“
Tradice, které jinde zmizely
Vojvodina je region, kde žije mnoho menšin — a stát jejich kulturu podporuje. Česká komunita toho využívá naplno. Ve vysílání se objevují vzpomínky na obyčeje, které jinde zanikly: svatby, oslavy, pingelbály. „Pingelbály se už nikde nepoužívají,“ říká Bodnár. „Jen tady na vesnici. A my je připomínáme, aby nezmizely.“ Rozhlas tu proto není jen médiem. Je kronikou, pamětí, hlasem komunity.
Víc než vysílání. Místo, kde jazyk žije
Pořad České slovo je pro místní Čechy víc než čtvrteční zvyk. Je to prostor, kde se potkávají generace, kde se učí jazyk, kde se připomínají kořeny. „Hrdí jsme na to, že jsme po tolik let udrželi jazyk a všechno, co máme,“ říká Bodnár.
Proto se tento díl našeho cyklu České školy v zahraničí: víc než výuka věnuje právě vysílání. Je to totiž jiná forma školy — taková, která učí posloucháním.