Ája Vrzáňová – sportovní legenda s láskou k vlasti
Ve čtvrtek proběhla v kostele svaté Ludmily na pražských Vinohradech zádušní mše za Áju Vrzáňovou. Krasobruslařská legenda zemřela 30. července ve Spojených státech. V nekrolozích se zmiňovaly především její sportovní úspěchy, my se ale zaměříme na její aktivity v oblasti krajanského života a také vztah rodné vlasti. Vzpomínat na Áju Vrzáňovou bude šéfredaktor Radia Praha Miroslav Krupička.
Mirku, kdy ses poprvé setkal s Ájou Vrzáňovou? Pamatuješ si na to?
"Pamatuji si na to velmi dobře. Bylo to v Senátu v roce 2003, kdy Ája dostala ocenění Významná česká žena ve světě, což je ocenění, které uděluje koordinační výbor zahraničních Čechů. Tam jsme se poprvé viděli a krátce jsme spolu promluvili. Já jsem o ní věděl samozřejmě, jako o té legendě, ale tam jsme se tehdy viděli poprvé."
Vy jste pak spolu začali i spolupracovat...
"Začali jsme spolupracovat dost úzce od roku 2007, kdy jsme oba dva byli členy Mezinárodního koordinačního výboru zahraničních Čechů, ale tehdejší předseda Oldřich Černý odstoupil a bylo potřeba mít předsedu nového. Tehdy jsme se jako členové dohodli, že Ája Vrzáňová je ten správný reprezentativní typ, takže se stala předsedkyní, já tajemníkem, a od té doby jsme spolu připravovali konference zahraničních Čechů, které se konají jednou za dva roky. Připravovali jsme tedy spolu roky 2008 až 2014, do loňského září, kdy byla poslední konference. Dohromady jsme tedy spolu dělali čtyři konference. Loni v září ještě Ája Vrzáňová coby předsedkyně tu konferenci v Národním muzeu zahajovala a opravdu do poslední chvíle nic nenasvědčovalo tomu, že ji trápí nějaké zdravotní problémy. Ona byla velmi, velmi hbitá, chodila rovně...prostě sportovní typ, ve zdravém těle zdravý duch...Takže o to více nás její odchod překvapil."
Jak to teď bude s výborem?
"Zatím jsem se tím nezabýval, ale budeme se muset se dvěma mými dalšími kolegy sejít a popřemýšlet, kdo by byl vhodný typ. Člověk, který by byl dostatečně známý, měl morální integritu, tak jako Ája. Ona splňovala všechno. Měla sportovní výsledky, díky tomu byla známá ve světě, měla do pozdního věku švih, byla to pohledná, příjemná dáma. Velmi jsem na ní oceňoval to, že byla zcela normální. Člověk se s ní mohl bavit o čemkoliv, ona se nijak nevyvyšovala, i když by asi bývala mohla, takže byla příjemná a reprezentativní po všech stránkách. Teď se nám takový typ bude asi hledat těžce."
Nakolik se angažovala v krajanských záležitostech v zahraničí?
"Ája Vrzáňová byla až do své smrti členkou výboru BBLA, což je v New Yorku zastřešující organizace, která má pod sebou asi 12 nebo 14 tamních spolků, od Sokola přes různé svépomocné spolky, až ke spolku Bohemian Hall, který tam provozuje tu známou velkou restauraci v Astorii. Ten výbor obhospodařuje dnes tu národní budovu na Manhattanu, která byla zrekonstruovaná a kde krajané mají pro své potřeby jedno patro. Tato organizace se schází jednou měsíčně, má své členy, zpravidla to jsou vedoucí funkcionáři těch různých spolků plus několik dalších lidí, jako byla Ája Vrzáňová. Starají se o to, aby v té národní budově probíhala nějaká krajanská činnost spojená s těmi spolky.
Byla tam taková předsíň, která patřila Áje Vrzáňové, tam si udělala jakousi síň slávy. Myslím, že to tam je dodnes. Měla tam všechny své trofeje, všechny své poháry. Potom tam je takový velký sál, který se využívá ke společenským účelům. Dělají se tam různé výstavy, přednášky apod. Ona tedy pracovala v tomto výboru, který se staral o toto patro v národní budově v New Yorku."
S láskou k Československu
Z vyprávění to asi vyplývá, nicméně, jaký byl vztah Áji Vrzáňové k České republice?
"Velmi dobrý, velmi úzký, ona byla velká vlastenka. Nikdy neuznala rozdělení Československa. Když žila ve Spojených státech, tak byla skutečně upnutá na českou komunitu, snažila se maximálně mluvit česky, její manžel byl Čech, její nejbližší přátelé byli Češi, i když jistě měla i americké přátele. Ten nejužší kruh jejích známých a blízkých byl český a do pozdních 70. let tam patřila i její maminka, která byla v průběhu celé její kariéry jejím nejbližším zázemím a zároveň nejbližším spolupracovníkem.
Z toho, co mi říkala, tak si v minulosti velice přála, aby se jednou v Československu poměry změnily, aby se mohla podívat domů. V sedmdesátých letech ji například nepustili za tatínkem, když zemřel apod., takže toho příkoří na ní bylo učiněno dost. Toto všechno ale revolucí padlo, ona se ve velkém stylu vrátila a pobývala tady pravidelně dvakrát ročně. O Československu vždycky mluvila jako o své vlasti. Já si osobně myslím, že ona si v Americe ani pořádně nikdy nezvykla. Amerika je prostě strašně velká, je to taková ne úplně lehce uchopitelná země a ona, pokud mluvila o nějakých svých vzpomínkách nebo o tom, co má ráda, tak vždycky mluvila o Čechách, Praze a Československu."
Ví se už, kde bude pohřbena?
"Myslím, že to není úplně jasné. Tady v České republice proběhla zádušní mše. Víme, že Ája si přála být pochovaná v České republice, v Husinci, kde je pohřbena i část její rodiny. Vše nasvědčuje tomu, že dříve nebo později její ostatky spočinou v té rodinné hrobce.
