Běla Gran Jensen: Při stonožkové mši děkujeme za to, že můžeme pomáhat
Běla Gran Jensen vyhrála v roce 2012 v anketě Zahraniční Čech, kterou pořádal Český rozhlas a Česká televize. Ocenění si odnesla za dlouholetou práci v hnutí Na vlastních nohou - Stonožka. V letošním roce organizace pomohla například syrským uprchlíkům v jordánských a bulharských táborech, kam dodala tuny oblečení pro děti i dospělé. Běla Gran Jensen je tentokrát hostem naší krajanské rubriky.
Hned v úvodu vzpomněla na začátky stonožkového hnutí a první "stonožkové děti".
"Já jsem si vlastně v těch 90.letech přála, aby české děti měly ty samé možnosti, jako mají norské děti, španělské, britské atd. Po prvních deseti letech už jsem si přála, aby ty britské, norské a španělské děti měly ty samé možnosti, jako ty české. Co český učitel dokáže s dětmi, to nemá obdobu. A na tom stojí Stonožka. Každý si myslí, že Stonožka jsem já, ale to je chyba. Stonožka jsou stonožkoví čeští učitelé. Není učitel jako Čech. Neznám takového. Byla jsem na čtyřech kontinentech a musím vám říct, že český učitel nemá obdobu."
Hnutí Stonožka původně pomáhalo v někdejším Československu a potom i v samostatné České a Slovenské republice. Jeho činnost se ale později rozrostla i do jiných zemí, kde spolupracuje s Armádou České republiky. Poprvé se do válkou postižených oblastí Běla Gran Jensen se Stonožkou vydala v roce 2000, a jak sama říká, jejich výprava byla dobrodružná a už během ní bylo jasné, že takto to dál nepůjde. Jejich cílem tehdy byla bývalá Jugoslávie a za doprovodu českých vojáků, kteří vyšli jejím myšlenkám a poslání vstříc, se Stonožka brzy vydala také na jiné kontinenty než “jen“ ten evropský. Nejznámější jsou české vojenské mise v Afghánistánu, kde se Stonožka podílela třeba na zajišťování vzdělávacích kurzů pro ženy a dívky. Čeští vojáci ale působí a budou působit i v Africe, v Mali.
"My jsme do Mali poslali pár věcí do školy. My jsme pomohli i na jiných místech a musí se to přizpůsobit tak, aby to bylo i praktické. Ono to není vždy jednoduché. Takže zatím jinak Afriku ne."
Jak probíhá ta spolupráce? Vy dodáte potřebné věci a armáda je distribuuje? Jedete se vy osobně nebo lidé ze Stonožky podívat třeba do Afghánistánu?
"Jezdím se tam podívat. Než oni jedou na tu půlroční misi, tak já se s nimi někde sejdu a řekneme si, jak spolupracovat, aby bylo všechno v pořádku. Ti vojáci, protože oni se v těch oblastech stále pohybují, zjistí, co je nejvíce potřeba. Podle té potřeby my jim potom dané věci koupíme nebo jim dodáme peníze. Každého z nich znám osobně, osobně tam jedu, když se něco předává...Myslím, že vše funguje na 110 procent. Jsou to úžasní lidé. A můj největší sen, když už jsem Jensen, můj největší sen je, že jednou by se zase ti ostatní vojáci učili od švédských vojáků, jak se zachází s lidmi, které ponížila válka. Když lidem vezmete lidskou důstojnost, tak se nedá na ničem stavět."
Máte pocit, že tohle Češi zrovna zvládají?
"To se nedá srovnat. To je úžasné. Nesmírně si jich vážím. Jsem za to vděčná, že tohle existuje a že děti mohou takto spolupracovat s armádou. Já jsem teď byla v jedné norské škole, v Roeren, která vydělala za posledních deset let skoro půl milionů norských korun, což je asi dva miliony korun českých korun, právě proto, aby čeští vojáci mohli pomoci v těch válkou postižených místech."
A co chystáte v nejbližší době?
"V nejbližší době chystáme tu mši v katedrále svatého Víta, která bude 5. prosince v 11 hodin. Já bych si strašně přála, aby přišly všechny stonožkové děti, stonožkové maminky, stonožkové babičky, všechny paní učitelky, které se účastní. Koná se to už čtvrtý rok a je to taková nádherná mše, kdy jsme tam, abychom poděkovali za to, že smíme pomáhat všem, kdo to nejvíce potřebují."
5. prosince po mši pak proběhne ještě jedna "stonožková" akce. V Anežském klášteře se uskuteční vernisáž výstavy prací z výtvarné soutěže "Chrám sv. Víta".
