Čestí krajané v ukrajinském Čechohradě se nacionalismu svých sousedů nebojí
Jednou z obcí, kde se na Ukrajině dosud udržela čeština, je Čechohrad v Záporožské oblasti. Češi si ho postavili koncem 19. století a po generace tu dokazovali, jací jsou dobří hospodáři. Dnes tu však česky ve skutečnosti mluví už jen nejstarší babičky. Aby jazyk zcela nevymizel, vysílá český stát do Čechohradu už řadu let učitele, kteří zde pak děti našich krajanů učí češtinu. Vystřídalo se jich tu už několik, tím současným je Jiří Bernkopf. Spíš než o výuce češtiny jsme si ale ve studiu Radia Praha povídali o tom, jak čeští krajané i on sám vnímají dnešní krizovou situaci na Ukrajině.
"Situace, která je na východě Ukrajiny, dopadá na Čechohrad spíše vzdáleně, prostřednictvím zpráv a menších omezení. Ruší nám například kulturní akce z obav před teroristickým útokem. Ten je ale u nás myslím velice nepravděpodobný."
Většina posluchačů si asi neumí v tuto chvíli představit, kde vlastně Čechohrad leží a jak daleko je od těch kritických oblastí na východě Ukrajiny. Zkuste to přiblížit.
"Čechohrad leží v Záporožské oblasti, blízko města Melitopol. Tomuto městu se říká Brána do Krymu, protože leží na hlavních spojnicích Ukrajiny s poloostrovem Krym. Vede tam hlavní železnice a hlavní silnice. Od měst, kde se bojuje, to znamená Mariupolu a Doněcku, je Čechohrad vzdálen zhruba dvě stě padesát kilometrů. To je docela blízko. Ta situace na nás samozřejmě dopadá hlavně psychicky, protože nevíme, co máme čekat. Situace je už tři měsíce nepředvídatelná a je to velký stres."
V rádiu jsme už o tom mluvili v souvislosti se žádostí o přesídlení krajanů zpátky do České republiky. Nevzpomínám si, jestli se o přesídlení tehdy hlásili i někteří krajané z Čechohradu. Byli tam lidé, kteří se chtěli vrátit?
"Podle mých informací se k této žádosti nepřipojili. Nicméně byli tací, kteří by rádi využili této situace k tomu, aby se rychleji a snadněji dostali z Čechohradu do Čech. Lidí, kteří plánují postupné přesídlení do Čech, je tam celá řada. Je jen otázka času, kdy se rozhodnou tak, aby si začali připravovat dokumenty. Kromě toho je tam ale celá řada lidí, kteří se stěhovat nehodlají."
Ptám se z toho důvodu, že ruská strana, konkrétně ministr zahraničí Sergej Lavrov, před časem argumentoval tím, že i Češi se cítí na Ukrajině ohrožení ukrajinským nacionalismem. Jak to s tím nacionalismem je? Cítí se Češi na Ukrajině ohroženi?
"Podle mých informací necítí. Je to velká lež, kterou produkuje ruská propaganda. A pokud se někdo cítí ohrožen, tak je to těmi mýtickými banderovci, které ale v naší oblasti nikdo nikdy neviděl. Je to v podstatě umělce vyvolaný strach z něčeho, co v naší oblasti vůbec neexistuje."
Jak tedy Češi žijící na Ukrajině vnímají celou krizi na východě Ukrajiny?
"Byli citliví na to, když Rusko okupovalo Krym. A jsou na to v podstatě citliví dosud. Berou to jako urážku a zbytečný problém, který teď mají s obchodem, s návštěvou svých příbuzných. V naší oblasti má samozřejmě hodně lidí příbuzné na Krymu. Jsou to nejen Češi, kteří tam žijí, ale i Ukrajinci a Rusové. Všichni jsou tam propojení a svázání. Vidí, že je nesmysl měnit v dnešní době hranice, které jsou ustálené a všichni si na ně zvykli. T taky vidí, že tam není prakticky žádný útlak ruského obyvatelstva."
Jak je to v Čechohradě s používáním ukrajinštiny a ruštiny? Podle mých zkušeností se tam mluví i rusky.
"V Čechohradě se mluví hlavně rusky, ukrajinštinu jsem v Čechohradě prakticky vůbec neslyšel. Spíš jsem si všiml, že se ukrajinštině vysmívají a považují ji za primitivnější jazyk, nežli je ruština."
A přesto tam nejsou proruské resentimenty jako na východě Ukrajiny, ve Slavjansku nebo v okolí Doněcku, kde si lidé údajně přejí připojení k Rusku?
"Řekl bych, že natolik extrémní názor, který by schvaloval ozbrojené boje nebo že se v Doněcku zabírají oblastní rady, se tam vyskytuje stopově. Nicméně určitě by se někdo našel. Je tam ale dost velká část lidí, kterým je to v podstatě jedno, hlavně aby byl mír a úroda. Pak je tam myslím nemalá část lidí, kteří se urazili, když jim Rusové vzali Krym, a cítí, že s Ruskem něco není v pořádku."
Bojí se Ukrajinci a Češi na Ukrajině občanské války, o které se občas mluví? Říká se, že se krize může zvrtnout v občanskou válku...
"Já jsem se setkal hlavně s optimistickými názory, kdy lidé nevěří, že se něco takového stane. Předpokládám ale, že jich teď ubylo. Posledních čtrnáct dnů jsem tam nebyl a během té doby došlo k těm nejděsivějším událostem v Doněcké a Luhanské oblasti. Takže je možné, že se lidé teď už trošku bojí. Oni dlouho tvrdili, že válka je nemyslitelná z toho důvodu, že přeci Rusové a Ukrajinci jsou bratrské národy. Já jsem se jim snažil vysvětlit, že tady nejde o bratrství, ale o politiku. A toto řídí Kreml, který se na nějaké bratrství neohlíží."
Znáte osobně situaci v Doněcké a Luhanské oblasti a smýšlení lidí, kteří tam žijí? Pokud víme, tak proruští separatisté, kteří tam působí, nejsou místní, byli tam importováni...
"Jsou tam importování, to určitě, nicméně ne všichni. Mám informace jen od jedné dobré známé, která pracuje ve státní správě. A ta je přesvědčená, že asi třetina lidí separatisty podporuje."
A ty dvě třetiny mlčí, nebo se bojí?
"Jedné třetině je to úplně jedno, hlavně aby byl mír. A poslední třetině to příjemné není, ti se ale bojí. Já sám jsem zažil, co to je Doněcká republika, když jsem tam jel odevzdat pasy na konzulát. V Doněcku má Česká republika konzulát a já jsem tam jel pracovně. A díky mé hlouposti se mi stalo, že jsem byl zajat a separatisté mne odvedli na výslech. Z tohoto výslechu mne zachránili konzulové pan Ondřej Morávek a pan Petr Richter, za což jsem jim moc vděčný. Při výslechu jsem měl možnost se s těmi separatisty trochu pobavit a jsem přesvědčen, že ti, kteří byli v oblastní radě, byli místní, Ukrajinci. Většina lidí, kteří tam byli, byli bohužel opravdu velice primitivní. Věřili té nejhrubší a nejhloupější propagandě, věřili, že v Kyjevě vládnou fašisti a dokonce pedofilové. Evropská unie pro ně byla symbol zla, o tom se vůbec nemělo smysl bavit. U mne našli nějaké symboly, které podporují Ukrajinu. Nebyla to Něbesnaja sotňa /s tímto nápisem na tričku přišel pan učitel do rozhlasu na rozhovor, pozn. red./, to by mne možná rovnou zastřelili. Byl to jen symbol, že mám rád Ukrajinu. Podívali se na něj a řekli: ty jsi náš nepřítel! Ptal jsem se - proč? Já mám přeci jen jiný názor. Nic proti vám nemám, jen nesouhlasím s vaším názorem. Pro ně jsem byl ale nepřítel. Ti lidé myslí takhle a možnosti dialogu s nimi jsou velice zúžené."
Jsou nějaké důkazy, že na straně proruských separatistů skutečně bojují Čečenci? Říká se to...
"Jednak jsou videa, kdy nějaký novinář udělal rozhovor s vojáky, kteří odjížděli. A sám jsem slyšel, že ten voják měl v ruštině velice silný přízvuk. Nepoznám, jestli to byl kavkazský, rozhodně ale ne ruský. Říkal, že je z Ruska a hájí zájmy Ruské federace. Tento důkaz je samozřejmě do jisté míry zpochybnitelný. Další důkaz je ale v tom, že jsou záznamy, že minimálně třicet rakví opustilo Ukrajinu a byly odvezeny někam na Kavkaz. Zmiňuje to i jeden poměrně věrohodný kavkazský zpravodajský server Kavkazskij uzjol."
Teď ke Krymu, už jste se o něm několikrát zmínil. Jako učitel jste sám jezdil za českými krajany na Krym a učil jste je. To teď není možné. Jak to vlastně teď vypadá a co to prakticky znamená pro lidi, kteří "uvízli" na Krymu a nemůžou se odtud hnout?
"Já jsem se tam dřív snažil jezdit poměrně hodně. Hlavně do vesnice, která se dnes jmenuje Lobanovo, dříve Bohemka. Tam jsem se snažil jezdit jednou za měsíc. V praxi se to ne vždycky podařilo, minimálně jednou za dva měsíce jsem tam ale byl, na prodloužený víkend nebo na celý týden, pokud byly prázdniny."
Lobanovo je vesnice, kde žije pravděpodobně největší komunita Čechů. Dodnes tam mají školu i kostel. My jsme tam relativně nedávno byli na velkých oslavách výročí založení obce a těch Čechů tam skutečně žije poměrně hodně.
"Ano, je to velká škoda, protože zájem o výuku češtiny tam je. Ačkoliv byla rozkouskovaná, tak se děti snažily chodit. Mne to moc mrzí. Co se týče krajanů, tak zůstali bez učitele, to je jasné. K tomu, abych tam jel, potřebuji vízum, a kromě toho je to ještě z české strany nežádoucí. Každý český občan, který jede na Krym přes hraniční přechod mezi Ukrajinou a Krymem, tedy přes Čongar, dostane razítko státní hranice, kterou Česká republika neuznává. A každý člověk, který dostane toto razítko, formálně schvaluje ruskou okupaci. Česko si přeje, aby takových případů bylo co nejméně. Takže jet tam je nežádoucí."
Co to znamená pro lidi, kteří tam žijí? Mohou Krym opustit?
"Přiznám se, že nemám konkrétní informace. Určitě tam jsou nějaká omezení. Slyšel jsem, že z Krymu nemůžou odjet ženy, naopak do Ukrajiny z Ruska je omezen vjezd pro muže. Nemám to ale potvrzené."
A jak tedy žije Čechohrad? Postaru?
"Čechohrad žije postaru. Mám teď velice aktivní čtvrtou třídu, kde mám patnáct dětí. Shodou okolností chodí na všechny kulturní akce a kroužky, takže to je takové jádro všeho dění v Čechohradě, to nejzajímavější, co tam je. Díky tomu můžeme zapomenout na události, které se odehrávají docela blízko nás."
Říkáte - všechny kulturní akce a kroužky. Co konkrétně to obnáší?
"Kromě kroužků, které pořádá České centrum, což je hlavně výuka českého jazyka, český sbor a někdy i české tance, jsou tam ukrajinské tance, ruský sbor a různé příležitostné akce. Školství na Ukrajině se trošku liší od školství v Čechách, alespoň od toho, které jsem zažil já. Překvapilo mne, jak velký důraz kladou na neformální vzdělání v tom smyslu, že mají hodně různých příležitostných akcí a slavností. Vždycky, když končí nějaká část roku, je tam koncert nebo besídka, na které děti vystupují s docela obsáhlým programem. Mně to přijde jako velice dobrý prvek, ze kterého bychom se mohli u nás leccos přiučit. Děti se na ta vystoupení připravují a jsou velice aktivní."
Co kostel? Funguje dál?
"Kostel funguje, bohužel návštěvnost neroste. Chodí tam pět až deset lidí. Když ale jsou velké akce jako Velikonoce nebo Vánoce, tak je kostel plný."
A na rynku stále stojí Lenin?
"Lenin tam stále stojí, nedávno ho dokonce přebarvili, na bronzovou barvu."
Budete dál působit v Čechohradě jako učitel?
"Budu tam dál působit. V polovině července se vracím do Čechohradu, povedu tam tábor. Pak jedu na měsíc do Oděsy a od začátku září zase budu působit v Čechohradu. Mně se tam moc líbí."
