Festa dei Popoli v severoitalském Thiene
Celý svět na pár metrech čtverečních, stačí jenom projít park s padesáti stánky a ochutnávat národní jídla, vnímat jinou kulturu i jinou barvu kůže. Bílá má tisíc odstínů, stejně tak černá. Celý svět na pár metrech čtverečních, to je každoroční festival národů v severoitalském městečku Thiene, Festa dei Popoli.
Náš stánek zdobí zejména pravé české buchty, perník, bábovka, český porcelán, pár knížek, a spousta prospektů o naší rodné hroudě, v italštině, což zvědaví návštěvníci radostně oceňují. Za našimi zády visí vlajka, kterou vloni moje dcera narychlo malovala doma na prostěradlo, druhou vlajku šila kamarádka. Nespadáme pod žádné ministerstvo ani pod jinou instituci, která by nás vyslala jako reprezentanty naší vlasti. Přišly jsme (my, ženy české) samy za sebe. Ač v italských dálavách, stále máme v sobě českou hrdost.
S vlajkami a cedulí Repubblica Ceca (Česká republika) kráčíme v průvodu centrem města, někde mezi Srbskem, Ukrajinou a Ghanou. Náš český tým je oproti jiným státům oslaben, tři dospělé Češky a čtyři děti. Je oslaben, ale zato nepřehlédnutelný, ostatní mají pocit, že co Čech, to blonďák (ne muzikant, holt jiná doba).
Průvod končí zpět v parku, na podiu, kde zástupci všech zemí pronáší překlad italské zdravice ve své rodné řeči. Ano, ukažme světu, že být bratry je možné. Některé zdravice jsou úsměvné, jako když mlýnkem melete mák.
Možná ostatním připadá stejně tak úsměvná i česká zdravice, kdo ví? Úvodní společnou píseň We are the word zpívají z plných plic muslimové, křesťané, ateisté, malé černo-žluto-hnědo-bílé pestrobarevné společenství lidí, kteří žijí v místních končinách, ale jejich kořeny jsou někde jinde, velmi daleko.
Každá národnost má svůj stánek a prezentuje návštěvníkům to, co je pro jejich zemi typické. Jídlo (na ochutnání) nebo suvenýry (jen na koukání). Okrojovaní Ukrajinci před stánkem s gustem tancují a tajně popíjejí (alkohol i cigarety jsou zde jinak oficiálně zakázány), stejně tak rozveselení Rumuni. Marocké ženy tetují zájemce na rukou i na čele, ghanské dívky zaplétají návštěvnicím copánky. My nabízíme pravé české buchty (jen se po nich zaprášilo), opravdu reprezentativní prospekty (nejen na koukání:-) a dobré slovo. Stejně tak vedlejší slovenský stánek. Lidé se ptají na historii naší rodné hroudy, na památky, na holky, na pivo. S plnou pusou pak odkvačí vedle ke Slovensku, kde se dorazí dalšími slovenskými dobrůtkami i informacemi.
O kousek dál vypráví dětem pohádky slovenská organizátorka, krásná a laskavá Slávka. Zapojí naši českou Marušku a ostatní pestrobarevné děti do Zlaté brány otevřené. Alespoň na pár hodin jsme opět Československem. Alespoň na pár hodin je jedno, jestli máte kůži hodně bílou nebo hodně černou. Zlatá brána otevřená, zlatým klíčem odemčená. Festa dei popoli odmyká naše srdce…
