I v Rijádu můžete dostat mikulášskou nadílku, působí tam krajanský spolek Čechů a Slováků

Účastníci soutěže v pouštění draků pořádané spolkem Al Mamlaka, foto:  Archiv spolku Al Mamlaka

Hostem krajanské rubriky Radia Praha je tentokrát Lenka Drlíková, předsedkyně sdružení Al Mamlaka, krajanského spolku Čechů a Slováků v Saudské Arábii. Řeč bude o založení a fungování spolku, proslulosti české fyzioterapie i zvláštnostech života v saudskoarabském království.

Kdy se objevil první impuls ke vzniku spolku? A byla jste to vy, kdo jej vyslal?

"V současné době jsem předsedkyně spolku, ale když krajanský spolek vznikl, tak jsem teprve do Saudské Arábie přijížděla. Já už jsem tedy přišla k hotovému. Saudská Arábie je země, kam krajané přijíždí a odjíždí, tak přece jenom je tam někdo sedm deset let. Krajani, většinou kolegové z nemocnic, kteří tam jsou už delší dobu, prostě jednoho dne odpozorovali, že jiné národnosti se sdružují. Vzniku spolku přispělo i to, že jako nový velvyslanec přijel jako nový velvyslanec pan doktor Lubomír Hladík, který nám pomohl tuto myšlenku realizovat. Nebyla jsem to tedy já, někteří ze zakládajících členů ještě v Arábii jsou a někteří odjeli a našli si zase jiné útočiště."

Je nějaký problém se zakládáním spolků v Saudské Arábii? Pro Čecha je to totiž země, která je alespoň v představách svázána poměrně striktními pravidly. Byl třeba nějaký problém se založením spolku nebo jeho fungováním?

"Pokud si to takhle někdo představuje, tak si to představuje úplně správně. Překážky tam jsou velké, protože zákony Saudské Arábie nedovolují žádné shromažďování lidí, žádné organizované spolky za účelem shromažďování. V podstatě podle zákonů místní země jsme neměli možnost krajanský spolek vůbec založit. Proto nám tedy ministerstvo vyšlo vstříc a povolilo nám takovou výjimku, možná, že jsme byli první, že náš spolek existuje u zastupitelského úřadu."

Vy pořádáte poměrně hodně akcí, mnoho z nich je věnováno dětem. Kolik krajanů se na akce schází? A je největší zájem, jak jsem měla pocit z vašich stránek, o akce pro děti?

"Záleží na akci, záleží na době. Jak už jsem řekla, krajané přijíždějí a odjíždějí, v Saudské Arábii málokdo zůstane deset let. Dost ta účast záleží na tom, jaká je tam zrovna skladba lidí. O akce pro děti je nicméně stálý, kontinuální a pravidelný zájem. Proto jsou ty akce pravidelné, patří mezi ně třeba mikulášská besídka. Nicméně krajané mají zájem se scházet i jako dospělí, často na nějaké sportovní akce, výlety, posezení...záleží na typu akce."

Vy jste už několikrát zmínila, že těch krajanů, kteří by v Saudské Arábii žili trvale, mnoho není. Lidé přicházejí za prací, nějakou dobu zůstanou a zase odcházejí. Jsou tam ale lidé, kteří by tam žili trvale? Řekněme třeba deset let a více?

"Lidé, kteří tam žijí deset i patnáct let tam jsou, ale není to tak, že by tam chtěli zůstat napořád. Obvykle ten, kdo tam zůstává delší dobu, tak je tam s celou rodinou a to zase záleží na to, jaké má zaměstnání, na jaké je pozici, jestli si může dovolit tam rodinu přivést, jestli pro ně vůbec dostane vízum. To se odvíjí od pozice v zaměstnání. Je tam pak také několik žen, které jsou provdané za Saudy nebo za jiné Araby, třeba za Libanonce, kteří tam pracují. Ty tam pak pobývají dlouhodobě, ale tohle je menšina."

Laikům je poměrně známé, že Česká republika "vyváží" do zemí jako je právě třeba Saudská Arábie zdravotníky, což je i váš případ. Míří tam lékaři, zdravotní sestry, fyzioterapeuti...Zastavíme se teď u vašeho oboru, tedy právě fyzioterapie. Je ta česká v něčem tak výjimečná, že opravdu stojí za to vyvézt i "know - how" nejen schopné lidi?

"To, jak výjimečná je česká fyzioterapie jsem si uvědomila až v Saudské Arábii. Já samozřejmě vím, že česká fyzioterapie a rehabilitační medicína je známá po celém světě. Učí se podle naší školy i ve Spojených státech. Teprve ale v té Saudské Arábii jsem si uvědomila, jak je česká fyzioterapie známá, je to opravdu jméno ve světě, na západě i východě, a je to něco, co lidé opravdu vyhledávají. Vyhledávají českou fyzioterapii."

Vy pracujete v českém rehabilitačním centru. Jsou tam jen čeští zaměstnanci, nebo je to smícháno?

"V českém rehabilitačním centru nemáme jenom české zaměstnance, je to takový mezinárodní tým. Fungujeme nicméně podle českého modelu a snažíme se mít většinu českých a slovenských zaměstnanců. Náš majitel je hendikepovaný, je vozíčkář a léčil se sedm let v České republice. Tady ho napadla ta myšlenka, jednak kvůli sobě a také proto, že viděl, kolik arabských klientů jezdí do našich rehabilitačních zařízení, do našich lázní. Tak ho napadla ta myšlenka udělat to přímo v Saudské Arábii. Tým je většinou evropský, musím říct, že i proto, že pacienti to vyžadují, nechtějí být příliš opečováváni arabskými zaměstnanci."

To, že o ně pečují ženy na pozici lékařek nebo fyzioterapeutek mužským pacientům nevadí?

"Je to povolené, ale některým pacientům to vadí. Já osobně jsem se za poslední rok setkala s asi třemi případy, kdy muž řekl, že nechce být ošetřen ženou nebo se nechal ošetřit, ale řekl si, že příště chce jít k muži. Musím říct, že naše centrum má dvě oddělená centra, jedno pro muže a jedno pro ženy a děti. Já jsem výjimka, jsem mezi oběma centry. Ve státních nemocnicích je to běžné, ale my jsme soukromá klinika a na ně má vláda jiný metr než na státní a také je to osobní přesvědčení majitele, že muži by měli být ošetřováni muži a ženy ženami."

Liší se problémy, které mají arabští pacienti od těch, které trápí pacienty české? Nebo řešíte totéž, co byste řešila v České republice?

"Co se týká zdravotních problému, řešíme v podstatě to samé. Ve větší míře se u arabských pacientů vyskytují problémy s kolenním kloubem, u nás převažuje kyčelní kloub. Jsou velice obézní. My máme taky obézní pacienty, ale průměr je nesrovnatelný. Mnohem více se vyskytuje cukrovka. Je tam v populaci veliký nedostatek vitamínu D, ač je to země, kde je hodně sluníčka, ale možná je to tím, že se hodně zahalují a nechodí ven. Chodí jen do auta, z auta do nákupního centra a zase z auta do domu, takže na slunci vůbec nejsou. Z toho nedostatku vitamínu D pramení další problémy, ať už ty s pohybovým systémem nebo problémy neurologické."

Jedna z velmi známých českých metod, používaných při rehabilitaci, je Vojtova metoda. Používáte pro dětské pacienty i tuto metodu?

"Pro dětské pacienty používáme i tuto metodu. Máme i terapeutky vyškolené v této metodě. Víte, i v Česku je velmi těžké najít specialistu k dětem, o to horší je najít specialistu k dětem, který je ochotný jet do Saudské Arábie. Vojtovu metodu používáme a pacienti akceptují. Bohužel přece jenom ta spolupráce s rodinou není taková jako v Česku, víme, že doma už možná s tím dítětem nikdo nic dělat nebude, tak je to víc na nás."

Myslíte, že jim vadí více ten pláč nebo ta práce, kterou ten, kdo s dítětem cvičí, musí vynaložit?

"V tomto případě se domnívám, že je to spíše ta práce, která se musí vynaložit. Obecně jsou v Saudské Arábii rodiny velké a je běžné, že v každé větší rodině, nemusí to být extra bohatá rodina, ale v každé rodině je pečovatelka o děti. V mnoha rodinách matka s těmi dětmi mnoho času nestráví."

Narazily jsme už několikrát na to ženské téma, Měla jste vy jako žena s něčím problém? Určitě jste si prostudovalo, co vše můžete a nemůžete, nicméně bylo přece jen něco, co vás překvapilo?

"Překvapilo, ale musím říct, že pozitivně. Já jsem samozřejmě do Saudské Arábie jela s očekáváním, že jako žena si tam nic dovolit nemůžu, nikdo mě nebude poslouchat a není v podstatě nic dovolené. První věc, která mě překvapila, že jsem se jako žena stala vedoucí mužské kliniky. Druhá věc: není to, jak si to představujeme, že to je země mužů, i když se to tak prezentuje. Ve skutečnosti se věci pro ženy zařizují mnohem snadněji. Muži tomu vládnou, ale pro ženy udělají všechno."

Vy jste byla v Massachusetts, teď jste v Saudské Arábii, chystáte se potom vrátit domů, nebo zase vyrazíte někam na cesty?

"To je taková osobní otázka, chystám se vrátit domů, jenom jsem nevěděla, že moje domů bude do Německa."

A vaše české domů je kde?

"Moje české domů je u Brna - Bílovice nad Svitavou. Je to samozřejmě pořád můj domov, ale život prostě šel. Můj přítel je Němec a je jasné, když přemýšlíme o tom, kde můžeme oba žít a pracovat, tak Německo vyhrává."

Takže se zapojíte do tamních krajanských spolků? Už jste se po nějakém dívala?

"Ano, dívala jsem se hned. Krajanský spolek v Mnichově funguje. Ještě, než jsem šla do Rijádu, tak jsem už měla zkušenosti s krajanským spolkem v Massachusetts a na tradičním plese krajanského spolku v Massachusetts jsem jedla nejlepší jitrnice s nejlepším zelím a plzeňským, co jsem kdy v životě měla."