Národním muzeum se na více než půl roku stalo rejdištěm praotce Čecha, kněžny Libuše, Bivojova kance nebo pohanských bůžků a model. Začala v něm totiž výstava Staré pověsti české, na kterou se vypravíme v dnešních Historických obzorech.
Staré pověsti české zná většina lidí díky knize Aloise Jiráska, ale pověsti o praotci Čechovi, dívčí válce nebo Krokových dcerách byly známé už daleko dříve. Psali o nich už středověcí kronikáři, byť se jejich verze často vzájemně lišily. Byly námětem uměleckých děl, s nimiž se můžete setkat i v expozici.
Ale přesuňme se spolu s komisařem výstavy Petrem Maškem přímo k Řípu, do tajemného pralesa nebo na Vyšehrad.
Foto: www.nm.cz
"Hned na počátku výstavy si návštěvník může vylosovat mužské nebo ženské jméno a na konci výstavy se pak dozví více, co to jméno znamená. Dále hned na úvod může deklarovat svou kmenovou příslušnost, tady musím upozornit, že se také jedná o jakési novodobější pověsti. Všichni to známe za školy, ty Čechy rozdělené na území kmenů Pšovanů, Zličanů, Lemuzů. Dnešní archeologie se k tomu už nehlásí, ale my jsme ten vlastně novodobější mýtus využili, takže každý se může podívat na mapu, může se ubezpečit, z jakého je kmene, a udělat nám čárku tady na té tabuli a my čas od času zveřejníme, že výstavu navštívilo 12% Pšovanů, 17% Charvátů a tak podobně, jak se nám to sejde."
Foto: www.nm.cz
Češi si často stěžují, že jejich praotec dorazil na Říp a dál už ani krok, přitom by bylo daleko lepší, kdyby došel třeba ke Středozemnímu moři. Jak by to vypadalo, si můžeme vyzkoušet na interaktivní mapě. Nicméně, ze všech variant vychází, že Češi by si na stěžovali stejně, ať už by jejich země ležela kdekoliv. Výstava nabízí velké množství hravých prvků, návštěvník si může pokácet pohanské modly, přestrojit se za sličnou Kazi nebo zkusit, jak se po Bivojově vzoru přepravuje na zádech teď už ne moc divoký kanec. Petr Mašek to hned předvedl:
"Kolik váží ten kanec?"
"Já bych čekal, tak třicet kilo."
“Tak to asi nebude původní...”
Petr Mašek je také autorem knížky Prastaré pověsti české.
"Při přípravě této výstavy jsme dospěl k závěru, že by možná spučasný čtenář uvítal, kdyby se dozvěděl něco o těch původních mýtech, ne těch, které známe všichni převyprávěny Aloisem Jiráskem. Ty původní mýty byly mnohem rozsáhlejší, vznikaly po celá staletí a Alois Jirásek využil ty nejzajímavější části, vyzobal z nich ty rozinky a tu buchtu nechal ležet ladem. Já jsem vlastně sesbíral všechny drobky, které vypadly z té buchty, a sestavil jsem je znova dohromady se všemi variantami a odchylkami, takže čtenář se dozví naprosto všechno. Jsou tam rozsáhlé kapitoly o těch jinak jakoby neznámých knížatech, Mnata, Vojen, Nezamysl a podobně, všichni mají své pozoruhodně pestré životy."
Foto: www.nm.cz
Aby se ale z našich historických obzorů nestaly obzory bájné a "pověsťové", připomeňme si také vzácné archeologické exponáty, které jsou součástí výstavy. K nejcennějším z nich patří předměty z hrobu kolínského knížete pocházející z 9. století. Na otázku, zda je pro archeologii na starých pověstech českých něco zajímavého a jestli je nějaký prostor pro vědecké bádání, odpověděl archeolog Jiří Košta, který se na výstavě podílel.
"Přímo na starých pověstech českých, na těch příbězích není pro archeologa mnoho zajímavých věcí. Z hlediska historie je především zajímavý příběh jako takový, který spíše ukazuje spíš na tu společnost 11. či 12. století, na dobu kronikáře Kosmy apod. a na to, jak si lidé svou minulost představovali. A pak je zajímavý příběh o lucké válce, který bývá někdy historiky vztahován k událostem, které se odehrávaly již v křesťanské době, které byly jen v rámci mýtu posunuty do předkřesťanského období. Tam jde o to dobývání okolních knížectví, o expanzi českého knížectví."
Nicméně neříkejte, že nějaké krpce Přemysla Oráče už někdo nehledal. Co už třeba archeologové, amatéři či profesionálové, kdy hledali?
Foto: www.nm.cz
"Zase bych tady asi připomněl ten příběh lucké války a sice na Turském poli, na tom místě, kde mělo dojít k rozhodující bitvě války, tak měl zahynout ten český hrdina Čestmír neboli Tyr, jak se někdy říká. Na místě jeho hrobu má stát mohla. Ta opravdu při tom Tursku stojí, dodnes je to trošku záhadná záležitost a je to pravděpodobně starší mohla, je to velká mohla a jedná se o prehistorický hrob. To je jedna památka, která se z pověstí promítá do současnosti a můžeme ji dohledat i v krajině."
Jaké archeologické exponáty uvidí lidí v expozici?
Foto: www.nm.cz
"My jsme se především snažili o to, aby ty exponáty daly lidem takový další rozměr, takovou další možnost, jak nazírat na tu minulost. Aby se na ni dívali nejen přes ty materiály, které podle svých představ ztvárňovali pozdější kronikáři a ilustrátoři apod. Chtěli jsme také ukázat na to, jak žili a jakými předměty se obklopovali lidé, do jejichž doby jsou ty pověsti kladeny. Proto se opíráme především o představení těch památek, chceme popsat jak se žilo v době mezi 6. a 10. stoletím, do níž bývají pověsti zpravidla kladeny."
Výstava Staré pověsti české je poslední velkou výstavou Národního muzea v jeho historické budově. Potrvá do července příštího roku a s jejím koncem se uzavře také slavná budova v horní části Václavského náměstí, kterou po letech čeká rekonstrukce.
