Krajané v Itálii přivítali jaro tradicemi

Velikonoce, první jarní den či pálení čarodějnic – tradiční svátky jara, které mají Češi důvěrně zažité. Není proto divu, že je s oblibou slaví i v zahraničí. O tom, jak letos jaro vítali v Miláně, více předsedkyně tamního krajanského spolku Simona Kubiková:

V měsíci dubnu je již jaro v plné polní a jako každý rok nám příroda připravuje nesmírně vzrušující představení: všechno to pučí, raší, kvete a voní a první jarní kvítka se stávají oblíbeným cílem pilných včel a čmeláků. K radostné náladě nově rodícího se období přispívají ptáci, vracející se zvesela s písní na zobáčku. Tichý půvab lesních kapradin a mechů přímo vybízí k nekonečně dlouhým procházkám. Jaro zkrátka dělá divy, všechno se páruje a než se nenadějeme, vše vrcholí romantikou prvomájového polibku pod rozkvetlou třešní.

Naše krásné slovanské zvyky a obyčeje zachovaly pestrou paletu barev a tradic, kterou se snaží udržovat a šířit také čeští krajané. Proto i v letošním roce budou díky spolkům po celé Itálii vítat a slavit příchod jara. Nejrozšířenější tradicí je bezesporu malování vajíček. Rozeznáváme řadu zdobících technik, barevných tonů a vzorů, které se odlišují podle jednotlivých krajů. Jedna z nejstarších a dosud nejvíce rozšířených technik je malování včelím voskem. Tuto techniku nám v Miláně přiblížil v neděli 13. dubna pan Jan Burkhardt.

K odchodu zimy přispěly nemalým podílem i děti z České škole „Ámosek“ v Miláně, které 5. dubna nemilosrdně utopily Moranu a přivítaly tak jaro jak se patří. Ani ve Florencii děti nezahálely a pospíšily si s velikonočním tvořením, malovalo se již 6. dubna a nechyběl ani tradiční beránek a další sladké laskominy. Největší nával velikonočního tvoření a zdobení ovšem nastalo 12. dubna. To se malovala vajíčka v Českých školách v Bologni, Římě a Neapoli, a o den později i v Miláně.

Ještě před tím se však 11. dubna slétly ty nejváženější čarodějnické exempláře krajanských spolků z Říma a Neapole, aby si připomněly staré dobré časy, oprášily archívy a zavzpomínaly na své české, moravské a neapolské předchůdkyně, a hlavně na Žitkovské bohyně z Bílých Karpat, které nedávno proslavil román mladé spisovatelky Kateřiny Tučkové. Čarodějky z Milána jsou ve fázi mazání košťat a budou následovat své jižanské přítelkyně až oné tajemné filipojakubské noci, plné čarovné moci.