Krajané z Ukrajiny v Česku obnovili starou tradici plesu "holčenská"

Jaroslav Ornst: Malá Zubovščina

Pozornost celého světa je už několik týdnů upřena na Ukrajinu. Hlavně západní země sledují, jak se vyvíjí politická situace v zemi, ve které byl teprve před několika dny svržen režim prezidenta Viktora Janukovyče. A především se ptají - jak na tuto situaci zareaguje sousední Rusko? Dojde k ozbrojenému konfliktu? Zůstane Ukrajina celistvá, nebo se rozpadne na dvě části, proevropský západ a proruský východ? Pro Česko má vývoj na Ukrajině ještě další dimenze. Připomíná události z let 1938 nebo 1968, německý zábor Sudet i okupaci Československa armádami Varšavské smlouvy. Ukrajinci navíc dnes v České republice tvoří po Slovácích nejpočetnější národnostní menšinu. A je tu ještě dimenze historická.

Na Ukrajinu se ve druhé polovině 19. století vystěhovaly tisíce Čechů. Češi tam založili celé obce. Jednou z nich je i Malá Zubovština v Žitomyrské oblasti, asi sto dvacet kilometrů na západ od Kyjeva. Pochází z ní i Vladimír Turek, který se do České republiky přestěhoval jako chlapec, při repatriaci našich krajanů postižených havárií černobylské jaderné elektrárny. Je hostem dnešní krajanské rubriky:

"Malá Zubovština vznikla v roce 1870 na zelené louce. Předtím tam nebylo nic. Prvním přistěhovalcem byl Václav Karásek z Mokrovous. Přijel tam vlastně jako zvěd, aby zjistil podmínky, ceny pozemků atd. Pak se teprve vrátil do Čech."

A jak se tam vůbec dostal?

"Pan Karásek, stejně jako většina Čechů, kteří tam odešli, odjel s koňským povozem. To znamená, že mu jedna cesta trvala několik měsíců. A samozřejmě musel nějakou dobu strávit tam, aby vůbec pochopil, kde se nachází. Už při své první návštěvě tam koupil pozemky. Kupní smlouva zní na 958 desjatin, což je přes tisíc hektarů. Teprve potom se vrátil pro svou rodinu. Pak trvalo dalších pět nebo šest měsíců, než prodali majetek a než se mohli přestěhovat. To už tam začaly přijíždět další rodiny."

Říkáte, že Zubovština vznikla na zeleném. Znamená to, že tam opravdu neměli ani chalupu nebo nějaké stavení, kam by se mohli nastěhovat? Museli si po příjezdu stavět zemljanky?

"Jediné stavení na místě byl panský dvůr. Pan Karásek se dohodl s místním šlechticem, že od něj odkoupí celý panský dvůr včetně pozemků. Než se ale vrátil, byla tam už nastěhovaná rodina Volfů z Předměřic nad Labem. Pro pana Karáska tak zbyla už jen nějaká chatrč. To byla jediná dvě obydlí, jaká tam v té době byla. Další Češi, kteří tam přišli, museli opravdu začínat úplně od nuly, museli vykácet les a začít od píky."

Kolik rodin se tam v těch prvních letech usadilo?

"Když se podíváme například do kroniky obce Třesovice, tak zmiňuje, že do carského Ruska odešlo asi 108 osob. Jsou tam zmíněné i konkrétní rodiny, které tam odešly. V první fázi se jednalo asi o čtyřicet rodin. Valná většina přistěhovalců pocházela z Třesovic, nebyly to ale jen Třesovice. Jsou to i Mokrovousy, Lubno, Nechanice, Sloupno u Nového Bydžova, dále je to Neděliště a Předměřice nad Labem."

Brali si Češi tehdy s sebou už i nějaké řemeslníky, učitele nebo kněze?

"Pokud jde o řemeslníky, tak ti byli přímo členy těch rodin, které tam odcházely. V případě kněžích není bohužel žádný dochovaný záznam o tom, že by s nimi nějaký odešel. Učitelé tam odešli. První škola tam byla založena v roce 1876, to znamená šest let po přestěhování. Tato škola byla financovaná jen z prostředků přistěhovalců."

Bylo tam hodně dětí?

"Dětí tam bylo hodně. Dokonce existuje několik článků v novinách z přelomu 19. a 20. století. U nás byl učitelem pan Cimr, který psal do novin, do Čechoslovana nebo Ruského Čecha, které vycházely v Kyjevě. Konkrétně tam popisuje, jak se děti učily i o prázdninách. Takže dětí tam bylo opravdu hodně. Původní škola z roku 1876 vydržela až do roku 1929, kdy byla otevřena nová škola. Ta existovala až do roku 1936 jako čistě česká škola."

Jak byla Zubovština řekněme na přelomu století velká?

"Konkrétně v roce 1915, což je záznam opět z Čechoslovana, tam bylo 68 usedlostí. Nakonec se obec rozrostla asi ke třem stům usedlostí."

Kolik to bylo lidí?

"To se dá říct poměrně přesně. Když jsme odcházeli v roce 1991, jednalo se o zhruba 1200 lidí. Valná většina přitom byla od nás. Takže se dá říct, že Zubovština měla kolem tisíce obyvatel."

Jak vlastně vesnice žila? Všude, kde se Češi usadili, začali velmi rychle zakládat nejrůznější spolky, hrálo tam ochotnické divadlo, měli své kapely a orchestry. Bylo to tak i v Zubovštině?

"První orchestr v Zubovštině založil Václav Volf. Existoval už od samých začátků vesnice, protože už z roku 1876 nebo 1877 pochází fotografie orchestru. A je historicky zdokumentováno, kdo byl kdy v Malé Zubovštině kapelníkem. Z tohoto orchestru po válce, někdy na konci 50. let, vznikl jediný vesnický symfonický orchestr na Ukrajině. Ochotnické divadlo tam vzniklo před druhou světovou válkou."

Když se vrátíme do historie, odcházeli z Malé Zubovštiny dobrovolníci v letech první světové války také do České družiny?

"Odcházeli, do České družiny jich odešlo asi čtyřicet. Když vycházím z toho, že usedlostí tam bylo okolo šedesáti, tak do České družiny odešla většina mužů z těch rodin."

Přežili?

"Přežili. Většina z nich sloužila u 2. střeleckého pluku. Část z nich se dostala až do Vladivostoku a konkrétně od jednoho z nich se dochovala žádost, kdy se ve Vladivostoku obracel na svého velitele, aby ho pustil do Malé Zubovštiny. Nechtěl odejít s legionáři do Rakouska-Uherska nebo pozdějšího Československa. Ten dopis je tuším z roku 1920 a pan Šolc to povolení dostal. Žádost odůvodnil tím, že má v Zubovštině rodiče a majetek a že se tam chce skutečně vrátit."

A odešel pak někdo od vás po první světové válce do Čech?

"Ano, odešel. Je tam ale důležité zmínit to, že už před rokem 1917 odešlo kolem dvaceti rodin dál na východ. Část z nich se usadila v Moldávii, kde je známá vesnice Goluboje. Karáskovi tam žijí dodnes."

Postihly obyvatele Malé Zubovštiny také stalinské represe ve 30. letech? A zažili tam hladomor?

"Hladomor u nás ve vesnici nebyl. V ukrajinských novinách o hladomoru není nic, přitom článků o Malé Zubovštině bylo poměrně hodně. Takže hladomor ne. Co se týká stalinských represí, tam musím říct ano. Lidí, kteří je zažili nebo kteří se dokonce nevrátili, bylo poměrně hodně. Z naší vesnice to bylo kolem dvaceti lidí."

Co druhá světová válka? Jak jste ji tam prožívali?

"Dneska už jsou to hlavně vzpomínky, protože během druhé světové války nevycházely žádné noviny. To znamená, že se nedá získat materiál z archivu nebo z novin. Už první den se lidé dozvěděli, že začala válka. Okamžitě po jejím vyhlášení proběhla mobilizace. Dá se říct, že ve vesnici zůstali jen důchodci, ženy a děti. Z chlapů ve vsi nebyl téměř nikdo."

Padlo jich hodně?

"Padlo jich hodně, z naší vesnice se jich nevrátilo kolem devadesáti. Jsou roztroušení po celém Rusku. Na hřbitově v Malé Zubovštině je hromadný pomník, kde jsou jednak jména lidí, kteří zahynuli u nás ve vesnici, a jednak těch, kteří se nevrátili z války."

Do kdy se vlastně dá o Zubovštině mluvit jako o typicky české vesnici? Kdy tam začínal asimilační proces?

"Já si troufnu říct, že o Malé Zubovštině se dá mluvit jako o ryze české vesnici až do roku 1991."

To znamená do doby, než jste se vrátili zpátky do Čech?

"Přesně tak."

To jste ale výjimka, protože všude jinde už dřív docházelo k míšení Čechů, Rusů, Ukrajinců, Moldavanů atd. Tam už rodiny nebyly ryze české...

"Je pravda, že i my jsme měli několik, ale opravdu jen několik rodin, kde byla smíšená manželství. Nebylo jich mnoho. Co se ale týká zvyků, troufnu si říct, že vesnice žila českým životem až do roku 1991."

Jenom pro úplnost, shrňte alespoň krátce, jak došlo k tomu, že se většina obyvatel Zubovštiny vystěhovala...

"V roce 1986 došlo k výbuchu jaderné elektrárny Černobyl, která je od Zubovštiny vzdušnou čarou asi devadesát kilometrů. A po tom výbuchu už v roce 1986 začala spousta rodin utíkat jinam v rámci Ukrajiny."

Mimochodem, jak jste to zaznamenali? Vy jste zprávu o výbuchu asi měli velmi rychle, na rozdíl od většiny obyvatel na Ukrajině...

"Já si pamatuji, že to byla sobota. Byl jsem s mým tatínkem na rybách a maminka byla v práci. A pamatuji si, že nepřijela z práce. Nejezdily autobusy, protože odjely do Černobylu evakuovat. My jsme tu zprávu, že se něco děje, zaznamenali poměrně rychle, de facto hned."

Úřady vás neinformovaly, jak byste se měli chránit?

"Rozhodně to nebylo na začátku, že by nás někdo informoval. K nějakým oficiálním zprávám, co se stalo, došlo až po několika dnech, možná i týdnech. Teprve pak se začalo mluvit o tom, jak se máme chovat. To už bylo jednak dost pozdě, a také zkuste zabránit dítěti, aby třeba nesnědlo jablko ze zahrady nebo aby se nenapilo mléka od krávy. To bylo poměrně složité uhlídat. Mně bylo v roce 1986 devět let."

Doplatil na to někdo ze Zubovštiny zdravotně?

"Víte, je složité říct, jestli na to někdo doplatil. Troufnu si ale říct, že počet nádorových onemocnění asi výrazně stoupnul."

Když to shrnu, musel přijít listopad 89 a všechny ty změny kolem, aby bylo možné začít jednat o vašem přesunu do tehdejšího Československa. A ten podnět vznikl právě u vás?

"Je pravda, že Spolek. J. A. Komenského byl v Zubovštině založený ještě před listopadem. Aspoň z naší strany se o tom začalo vyjednávat o pár měsíců dřív. Ale teprve po listopadu a návštěvě Václava Havla v Moskvě, kdy se setkal se zástupci spolku z naší vesnice, to dostalo jakousi razanci. I když my jsme do poslední chvíle nevěřili, že to je pravda a že se to dá uskutečnit."

Mohla se odstěhovat celá vesnice?

"Celá vesnice se odstěhovala."

V Česku ovšem nevznikla nová Malá Zubovština. Rozptýlili jste se...

"Bylo několik návrhů, jak vesnici přestěhovat. Nakonec se rozhodlo, že se roztrousíme po celé republice."

Jsou nicméně nějaké oblasti, kde je dnes větší koncentrace reemigrantů ze Zubovštiny?

"Určitě. Je to v Krupce, v severních Čechách. Pak je to ve východních Čechách, v Rokytnici. A je myslím přirozené, že člověk se pak nestěhuje daleko a zůstává v dostřelu."

Stýkáte se?

"Stýkáme se, vídáme se. Dokonce jsme dokázali obnovit tradici, kterou jsme měli v Malé Zubovštině. U nás byl 8. března ples, kterému se říkalo holčenská. Byla to dámská volenka. To ovšem nemělo nic společného s komunisty, protože tento zvyk vznikl daleko dřív a tradoval se v podstatě po celou dobu, co Češi v Zubovštině bydleli. A tento ples jsme dokázali obnovit v Nechanicích. Je i letos, a to přesně 8. března."