Ženský sbor Českého spolku v Košicích k Roku české hudby
Letošní rok je Rokem české hudby. Když jsme koncem roku minulého přihlásili Ženský sbor Českého spolku v Košicích na festival Foerstrovy Osenice 2014, navrhli jsme řediteli festivalu, že by bylo zajímavé, aby se v rámci Roku české hudby v programu festivalu prezentoval právě krajanský sbor s jednou z nejkrásnějších oslav rodné země, jaké jsou v české hudbě, s kantátou Bohuslava Martinů Otvírání studánek. Organizátoři nadšeně souhlasili a na nás bylo, abychom se postarali také o hudební doprovod a recitátora.
Naší prosbě ochotně vyhověli členové známého českého Kvarteta Martinů – Lubomír Havlák, Libor Kaňka a Zbyněk Paďourek. Udělali to velmi rádi, protože prý, jak oni sami říkají, kdyby si na jaře nezahráli Studánky, ani by to jaro nebylo. Úlohy recitátora se pak ujal ten nejpovolanější, český herec Alfréd Strejček.
„Poslední den v máji, studánky tu svátek mají…“ zpívá se v kantátě na slova básníka Miloslava Bureše. A zcela symbolicky jsme se u provedení Studánek v Osenicích sešli právě poslední den v máji. V nastudování dirigenta Opery Státního divadla v Košicích, Igora Dohoviče, s barytonovým sólem člena téže scény, Mariána Lukáče, dívčími sóly Alžbety Smolinkové a Barbory Sopkové, s kvalitním výkonem smyčců a našeho sboru vznikl krásný umělecký celek, který zanechal jak v posluchačích večerního festivalového koncertu, tak v samotných účinkujících hluboký zážitek.
Podle Alfréda Strejčka to bylo jedno z nejlepších nastudování, jaké kdy slyšel. Však také pak o něm a o našem sboru velmi zasvěceně a pěkně hovořil druhou červnovou neděli v programu Dobré ráno, Česko na vlnách Českého rozhlasu Dvojky. Součástí festivalu byl v jeho předvečer zahajovací koncert jičínského sboru Foerster, našich starých a dobrých hudebních přátel. A samozřejmě další den také účinkování našeho i ostatních sborů při ranní mši v Osenicích. Dále pak odpolední koncert v zahradě Foerstrova památníku, na kterém předvedly program všechny sbory účastnící se festivalu. Závěrečné tři skladby tohoto koncertu v podání všech zněly potom opravdu velebně a zvučně. Naší sbormistryni Olze Varínské se dostalo cti dirigovat jednu z nich. Sbory se potom rozjely koncertovat do různých míst Českého ráje. Myslím, že náš vklad k Roku české hudby měl svou hodnotu.
Druhý den byla neděle a my jsme dostali vzácnou příležitost, zazpívat několik sborových skladeb u sv. Vojtěcha v Praze-Dejvicích. Původní krásnou funkcionalistickou stavbu kostela pražského Arcibiskupského semináře přestavěli komunisté v 50. letech minulého století pro společenské účely. Tenkrát je jistě nenapadlo, že se tam věřící zase vrátí. I když je prostor kostela nenávratně poznamenán nevhodnou přestavbou, zůstala mu nádherná akustika a soustředěné duchovno. Početné společenství, kterého jsme byli svědky, se spoustou malých dětí a mládeže, nás doslova nadchlo a dojalo, tak bylo opravdivé, prosté a hluboké. V Čechách a v Praze možná nezvyklé, jistě překvapivé, ale bezesporu potěšující. Samotné naše vystoupení pak bylo přijato velmi příznivě. Pro nás byl celý zájezd velkým potěšením ze sborového zpěvu a z dobré reprezentace české menšiny žijící na Slovensku.
