K pomníku českých legionářů v Medzevě
Krajanská organizace Slovensko-český klub v SR zastává názor, že člověk by měl znát i historii regionu, v němž žije. Každoročně proto pořádá turisticko-vzdělávací akce pro tři generace svých členů a sympatizantů, kteří mají rádi historii a přírodu. V konkrétním prostředí se totiž historie mnohem lépe vnímá a údaje zapamatují, než na přednáškách v sále. Letos se vypravili pomníku českých legionářů na hřbitově v Medzevě nedaleko východoslovenských Košic.
Ty boje byly v souvislosti s první světovou válkou?“ ptal se nenápadně jeden z pětatřiceti účastníků cestou k pomníku českých legionářů na hřbitově v Medzevě nedaleko východoslovenských Košic. Nejen on, ale většina měla jen chatrné vědomosti z období bojů o jih Slovenska v první polovici roka 1919. Není divu. Těm, kteří absolvovali základní a střední školy do sametové, se v hodinách dějepisu situace vykládala z opačného politického úhlu, a pro ty nejmladší je dění před pětadevadesáti lety něco jako pravěk.
Akce začala pietní vzpomínkou a úvodními slovy u pomníku českých legionářů na hřbitově v Medzevě, kde je pochovaných jedenadvacet vojáků legionářského 32. pěšího pluku, mezi nimi i ranění zajatci, kteří byli umučení Maďarskou rudou armádou. Tento legionářský pluk je nazývaný také Gardský, protože vznikl během 1.světové války v blízkosti jezera Lago di Garda v severní Itálii z českých zajatců, vojáků rakousko-uherské armády. „Když jsem se před lety koupal v Lago di Garda, ani mě nenapadlo, že by se právě na březích tohoto jezera formoval 32. pěší, tzv. Gardský pluk českých legionářů, kteří pak bojovali za celistvost mladé Československé republiky tady na Slovensku,“ přiznal jeden z účastníků. V této oblasti v okolí Košic operoval také 11. legionářský pluk a 98. pěší pluk československého vojska.
Byly to kruté boje československých vojenských jednotek s vojsky Maďarské republiky rad v čele s Bélou Kúnem, která chtěla získat zpět území části bývalého Horního Uherska. Na východním úseku prudké střety začaly maďarskou ofenzívou u Salgótarjánu z 20. na 21. května 1919. Až po linii Salgótarján – Miskolc totiž posunula Nejvyšší válečná rada v Paříži demarkační čáru. Maďarské vojsko zahájilo ofenzívu na celé frontě. Podle historiků mělo početní i materiální převahu a tak mohlo rychle postupovat. V jednotlivých oblastech boje probíhaly systémem ofenzíva-ústup. Podobně i v okolí Medzeva, Štósu, Smolníku, Jasova, kde k nejprudším bojům došlo od 5. do 22. června 1919. Boje mezi československými a maďarskými vojenskými jednotkami, které začaly prvními konflikty vlastně pár týdnů po vyhlášení Československé republiky, skončily pod tlakem států Dohody 23. června. Maďarská vláda po dlouhých poradách přistoupila ke kapitulaci 24. června 1919. Mírová smlouva s Maďarskem byla však podepsána až 4. června 1920 v paláci Velký Trianon u Paříže.
Pomník v Medzevě byl slavnostně odhalen již v roce 1924 díky 32. pěšímu pluku československého vojska, obci Nižný Medzev, Košické župě a Československé obci legionářské. Je nutné dodat, že přes značnou a politicky různorodou dobu je stále udržován. Narozdíl od mnohých jiných z té doby. Jen hlavní obelisk je již léta poškozen. Na něm je stále původní deska s nápisem (v doslovném znění):
Pútniče, zvestuj svobodnému Slovensku, že my tu padlí ležíme z lásky k tej, ktorá chová naše pozostatky. 21 strelcov pěš. pluku čís. 32 Gardský. 19.-21.VI.1919.
Ve dvou řadách pod obeliskem jsou pochovaní František Kocian, Josef Zmazal, František Mikuláš, Bohumil Sekanina, V. Trutnovský, Rudolf Novák, Jan Nohavica, František Doležal, František Karásek, Václav Noska, Jiří Žádník a dalších deset neznámých příslušníků Gardského pluku.
Z Medzeva skupina různého věkového složení od čtyřiasedmdesátileté ženy po pětiletou Haničku zamířila do Lázní Štós a odtud na Lastoviččí vrch ve Volovských vrších k velkému dubovému kříži na jižním svahu kopce. Nikomu nevadil drobný, vytrvalý déšť. Ve výšce980 m.n m. byl kdysi neznámo kým vztyčen kříž na paměť těch, kteří zahynuli v tomto kraji v bojích v roce 1919. Zajímavé dokumenty o dnes už chátrajícím kříži ukázal přímo na místě ostatním účastníkům Ing. Jaroslav Gerhart, který má celý region včetně Lázní Štós podrobně zmapovaný. Prozradil také svůj záměr postavit v blízkosti kříže nový sloup s deskou, která by turistům a hledačům kešek více ozřejmila významnost místa. Jen sponzora hledá těžko…
V červnu má Slovensko-český klub v SR na programu druhou část letošního projektu zaměřeného na poznávání historie bojů za celistvost ČSR v roce 1919. Účastníky zavede po linii bojů v roce 1919 z Kojšovské hole do sedla Trohanka ve Volovských vrších Slovenského rudohoří, kde dosud jsou patrny vojenské zákopy. V této oblasti s maďarskou armádou bojoval 98. československý pěší pluk.
Letošní připomínka bojů v roce 1919 za celistvost Československé republiky není ojedinělou akcí košické krajanské organizace k tomuto tématu. Každý rok na přelomu května a v červnu navštěvují její členové některé pomníky z této doby a aspoň kytičkou vzpomenou ty, kteří padli za dnes už neexistující republiku - mohylu na Železném vrchu, společný hrob v Košické Belé či pomník v Turni nad Bodvou. Největší akci zorganizovali u příležitosti 90. výročí bojů – jednak přednášku Mgr. Jiřího Junka, ředitele Regionálního muzea ve Vysokém Mýtě s promítáním historických dokumentů a také pietní akt u mohyly na hřbitově v Kysaku nedaleko Košic. Ve společném hrobě, který na podnět SČK v SR nechal Obecní úřad k této příležitosti opravit, je pochováno deset vojáků, příslušníků 30. pěšího pluku z Vysokého Mýta pod velením podplukovníka Františka Berana. „V těchto bojích padlo během několika týdnů 864 československých vojáků, 1960 jich bylo nezvěstných a 3 000 bylo zraněných. Nově vzniklá armáda byla nedostatečně vyzbrojena a vystrojena a proti ní stál nepřítel, který byl dobře vyzbrojen a měl značnou vojenskou převahu. Především díky odhodlání českých a slovenských vojáků a zásahu československých legionářských pluků z Francie a Itálie byla nemalá část tehdy mladé republiky uhájena,“ řekl tehdy v projevu u mohyly generál Jiří Jančík z Velvyslanectví ČR v Bratislavě.
