„Když jsme přijeli do Aleppa, byly ulice zavaleny odpadky,“ říká Jitka Škovránková z Člověka v tísni
Český stát by měl přijmout více uprchlíků ze Sýrie, vyzvaly jej k tomu české humanitární organizace, které působí v oblasti Blízkého východu. Mezi těmi, kdo se shodli na společném prohlášení, je i organizace Člověk v tísni, která v oblasti působí už delší dobu. Koordinátorkou syrských programů je Jitka Škovránková. O aktivitách organizace i svých zkušenostech ze Sýrie bude mluvit v dnešní krajanské rubrice.
Co vlastně dělá Člověk v tísni v oblastech, jako je Sýrie a okolí?
"Člověk v tísni se zaměřuje primárně na Sýrii, protože tam jsou stále potřeby největší a myslíme si, že pomáhat uvnitř země funguje i jako velice dobrá prevence dalších uprchlických vln, které potom zatěžují okolní státy, Evropu atd. Zaměřujeme se primárně na Sýrii, v Iráku jsme začali pracovat poměrně nedávno a v Sýrii je jádrem naší pomoci potravinová pomoc. Je to jedna z nejurgentnějších potřeb, živit lidi je potřeba každý den. V současné době je to asi 75 tisíc lidí, kteří od nás denně dostávají příděly chleba, dopravujeme do Sýrie potravinové balíčky na měsíc pro jednu rodinu. Kde funguje trh, kde je klidněji a neprobíhá každodenní bombardování, tam lidem poskytujeme poukázky, které si potom vymění v obchodech za jídlo podle svého výběru. Zároveň se tak snažíme podporovat zbytky místní ekonomiky, které ještě fungují, farmáře, kteří pěstují nějakou zeleninu apod. Vedle potravinové pomoci se soustředíme i na materiální pomoc, především před zimou. Dáváme lidem oblečení, pokrývky, matrace...takové ty nejzákladnější věci, díky kterým jsou lépe schopni přečkat zimu, která je v Sýrii po dobu zhruba dvou měsíců poměrně krutá, někdy i sněží, teploty jsou kolem nuly.
Mezi další způsoby pomoci patří vzdělávání. Podporujeme v současné době asi 45 provizorních škol, systém základního vzdělávání se na územích opozicí rozpadl, protože tam žádné státní platy nedosáhnou. Dáváme dětem a učitelům pomůcky, platíme učitele, aby učili, školíme je, dáváme jim kurzy první pomoci, aby byli schopni zasáhnout v případě útoku na školu apod.
Dále se soustředíme i na vodu a odpadové hospodářství. V Sýrii je oproti stavu před konfliktem polovina vody. Jednak bylo sucho a jednak jsou rozbombardované a poničené hlavní zdroje vody, takže my spolu s místními samosprávami opravujeme vodní rozvody a zdroje. Kupujeme a opravujeme čerpadla a testujeme vodu. Angažujeme se také v odpadovém hospodářství, protože i to je systém státních služeb, které zkolabovaly. Když jsme přijeli do Aleppa, tak ulice byly zavaleny odpadky, vše prosakovalo do spodní vody, s tím souvisí i epidemie hepatitidy, leishmaniózy apod. Takže zase spolu s místními samosprávami pomáháme odklízet odpad."
Vy jste tedy v Sýrii přímo byla? Jak probíhají kontakty s místními obyvateli? Chtějí s vámi spolupracovat?
"Bez nich bychom tam nebyli. Oni jsou ti, kdo nám zajistí přístup do těch oblastí, protože každá přístupová cesta je kontrolována vojáky, jsou tam po několika kilometrech checkpointy. Bez nich bychom nepřešli ani hranici a nedostali se za jediný checkpoint. Oni nám poskytují ochranu, vyjednávají nám přístup a ta humanitární pomoc je tam vítaná. My jsme byli jedna z prvních zahraničních nevládních organizací, která na severu Sýrie působila. Kromě Lékařů bez hranic jsme tam v roce 2012 byli na začátku jen my. Byli jsme poměrně výjimeční, lidi to ohromně vítali a tak je to doteď."
Kolik vás tam teď působí?
"Máme deset zahraničních zaměstnanců, ať už Čechů nebo cizinců, Evropanů, Američanů apod., kteří pracují v Turecku. My už do Sýrie jako zahraniční zaměstnanci od podzimu 2013 nejezdíme kvůli zvýšené hrozbě únosů. Pak máme 100 místních zaměstnanců, z toho 80 je v Sýrii a zhruba 20 je v Turecku."
Téma syrských uprchlíků vyvolává v Česku kontroverzní reakce. Jaká je ale ochota Čechů přispívat na humanitární pomoc pro Syřany? Odpovídá Kateřina Piechowicz z humanitární organizace ADRA:
"Je velký rozdíl v částce, která se objeví na kontě, když se jedná o velkou přírodní katastrofu, jako byl třeba na Filipínách tajfun Hajan. Lidé na ni reagují okamžitě. Ty částky jsou úplně jiné, než když je to táhlý válečný konflikt. Lidé už jakoby ztrácejí orientaci v tom, co se děje, ztrácejí pozornost, je to pod jejich vnímání. Přispívají, křivdila bych jim, kdybych řekla, že ne, ale je to velký rozdíl. Pak jsou samozřejmě katastrofy u nás, jako povodně a tam jsou lidé velmi solidární, je to nesrovnatelné."
"Já souhlasím s kolegyní. Myslím si, že ještě je tady otázka toho náboženství. Sýrie je prostě pro Čechy problematická, muslimové, kteří bojují s muslimy...Je to pro ně něco jiného, než když se něco stane v budhistické Srí Lance. Nicméně pořád nám na konto SOS Sýrie chodí okolo 200 tisíc měsíčně, což je ještě pořád dost, když si vezmu, jak malý prostor je tomu problému tady věnovaný, jak dlouho konflikt trvá a jeho řešení v nedohlednu. Pořád mi přijde, že nějakou solidaritu vidím, a vlastně mě překvapuje, že ještě pořád jsou lidé, kteří na Sýrii přispívají," dodala Jitka Škovránková z Člověka v tísni.
