Občanské sdružení Derbianus pomáhá v Senegalu chránit antilopy Derbyho

Rubrika, která se věnuje Čechům v zahraničí, představí tentokrát aktivity občanského sdružení Derbianus, které se v Senegalu spolupracuje na záchraně kriticky ohrožené antilopy Derbyho. Podílejí se na ní odborníci z České zemědělské univerzity v Praze. O tom, jak záchranný program probíhá, bude vyprávět Karolína Brandlová, do rozhovoru se pak občasným zavrněním a zafuněním vloží i její miminko.

Proč jste si vybrali právě antilopy Derbyho?

"To je hodně dlouhá historie. Ten záchranný program začal už v roce 2000. Já jsem se osobně ani toho začátku neúčastnila, i když kolegové od nás z České zemědělské univerzity v Praze byli právě při založení toho projektu. Ta antilopa Derbyho k nám vlastně přišla sama, protože tenkrát kolegové z tehdejšího institutu tropů a subtropů nabízeli do západní Afriky různé rozvojové projekty a jeden z nich byl i chov původních živočišných druhů pro produkci masa, produkci bílkovin, a záměrem bylo i třeba chovat nějaké místní antilopy jako dobrou alternativu za skot nebo ovce. Kolegové ze Senegalu, naši současní spolupracovníci, nejdříve říkali, že by se jim to docela líbilo, ale potom, v tom roce 2000 přišli s tím, že bude lepší, když budeme chránit tu antilopu, co tam mají, protože jí tam žije už nesmírně málo. Tím byl ten projekt zahájen."

Jak pak pokračoval? Říkáte, že trvá od roku 2000, kolik tam tehdy těch antilop žilo a kolik je jich tam dnes?

Tehdy v národním parku Niokolo Koba, což je poslední útočiště, kde antilopy žijí, se počty pohybovaly mezi stovkou a dvěma stovkami a ta situace trvá. My se věnujeme výzkumu v tomto národním parku řízení záchranného chovu, který v roce 2000 začal šesti zvířaty - jedním samcem a pěti samicemi, které byly odchyceny z tohoto národního parku a dopraveny do oplocené rezervace Bandia, kde nejsou pytláci, kde nejsou velké šelmy, takže se tam těm zvířatům lépe daří a jsou pod větší kontrolou. V současné době máme tam těch zvířat přes 90."

A jejich největším nepřítelem je člověk, nebo ty velké šelmy, které jste zmínila?

"Určitě člověk, protože ten národní park má poměrně malou hustotu zvěře, což je způsobeno tím, že je tam hodně rozšířené pytláctví. Kromě toho tam pronikají pastevci dobytka celkově je ten park špatně chráněn, a to způsobuje nízké stavy zvířat v té oblasti."

Kolik by jich tam tedy ideálně mělo být? Jak je ten park vůbec velký?

"Národní park Niokolo Koba má 9 000 čtverečních kilometrů, což je opravdu hodně rozsáhlé území, proto samozřejmě obtížně hlídatelné. Říká se, že taková minimální populace, která je životaschopná, dokáže prostě přežít různé zvraty, by měla být okolo 500 zvířat. V minulých desetiletích tam bylo antilop Derbyho až několik tisíc. Nemůžeme ale čekat, že by ta stáda a jejich hustota na dané ploše byla nějak extrémně vysoká, protože savana západní Afriky je něco úplně jiného, než co známe z východní nebo jižní Afriky, kde skutečně mohou být obrovská stáda zvířat. V západní Africe to tak není. Ta maximální hustota, která je pro antilopy Derbyho dosažitelná, je asi tak kolem jednoho zvířete na dva čtvereční kilometry."

Vy jste v tom Senegalu také osobně byli. Můžete trochu popsat, jak probíhá váš pobyt a jaká je spolupráce s místními lidmi a úřady?

"My jezdíme do Senegalu už od roku 2000. Já osobně jsem tam od roku 2005 byla asi patnáctkrát, takže zkušeností máme skutečně mnoho. Místní lidé jsou nesmírně přátelští, v tomto ohledu je s nimi skutečně radost spolupracovat, protože když tam přijedete, tak se na vás každý usmívá, každý je váš kamarád. Neexistuje tam žádná předpojatost vůči bělochům, samozřejmě kromě toho, že jste zajímaví, protože disponujete finančními prostředky, v tomto směru je to stejné všude v Africe. Senegal je muslimská země, ale je to nesmírně tolerantní islám, je tam i poměrně velká křesťanská základna. Rozhodně tam není s náboženstvím žádný problém. S úřady je to samozřejmě složité úplně stejně jako všude, v Africe zvlášť. Senegal oplývá značným množstvím byrokracie, je to bývalá francouzská kolonie, což je také určité specifikum v různých těch administrativních procedurách. Je to tam všechno velmi africké. Na všechno potřebujete razítko nebo nejlépe 15 razítek od 15 různých osob a některá ta jednání se mohou skutečně hodně protáhnout. Proto jsme raději v terénu s antilopami."

Co v tom terénu děláte? Jak to vypadá, když do země přijedete, nějakým způsobem se ubytujete...Nebo neubytujete? Přebýváte přímo v tom národním parku?

"Záleží, kam jedeme. Když jsme v národním parku, kde provádíme třeba výzkum potravní ekologie, počítání hustoty výskytu zvířat na základě trusu, protože je těžké, tam tu antilopu spatřit, tak tam bydlíme vlastně jen pod moskytiérou a spíme skutečně na volno nebo na strážních postech. Pokud pracujeme v rezervacích Bandia a Fathala, tak tam máme už takové domečky. V rezervaci Fathala jsme dokonce vystavěli základnu z prostředků České rozvojové spolupráce ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí České republiky, takže tam máme kde bydlet. Ubytujeme se a vyrazíme do buše hledat antilopy. I když jsou v oborách, které jsou relativně omezené, je to třeba jenom několik stovek hektarů, tak nám může trvat několik hodin, než je najdeme, protože se dokáží velice dobře ukrýt. Ony jsou ale po těch letech zvyklé na naši přítomnost, vědí, že tam členové našeho týmu přicházejí a tolerují naši velice blízkou přítomnost, takže ta útěková vzdálenost se pohybuje jen okolo 10 nebo 20 metrů. My tím pádem můžeme velice podrobně studovat jejich sociální život, reprodukci, můžeme určovat, které mládě patří ke které matce, podle toho, jak saje. To potom používáme k tvorbě plemenné knihy. Kolegyně, která dělala výzkum na potravní chování, tak byla schopna spočítat počet žvýknutí určité rostliny, aby skutečně věděla, kolik čeho sežerou."

Vy sama jste říkala, že jste v Senegalu byla už asi patnáctkrát, lišil se nějak váš první pobyt od těch následujících. Myslím tím třeba zkušenostmi, které jste získali. Zjistili jste třeba, že nemá smysl vozit tam tolik věcí, že se má člověk chovat určitým způsobem apod.?

"Určitě ano, protože když jsme jeli poprvé, tak jsme dodržovali všechna ta pravidla jako omývání jablek v hypermanganu, mytí zubů vodou pouze z pet lahve, která se doporučují cestovatelům. Je to samozřejmě rozumné, ale tím, že do té země jezdíme pravidelně, tak už víme, kde se skrývají rizika. Hygiena, jídlo a další věci, jsou v Senegalu úplně bezproblémové. Víme, že můžeme jíst s místními, takže si nevozíme skoro žádné jídlo, jsme si tam schopni nakoupit nebo konzumujeme to, co místní uvaří, oni výborně vaří. Víme, že je tam velice bezpečno, takže se můžeme pohybovat i po setmění, i tehdy můžeme vyrazit po vesnicích. V Dakaru by to samozřejmě bylo něco jiného, ale ve vesnicích kolem rezervací je to úplně v pořádku. Jezdíme tam bez obav, těšíme se tam, většina z nás tam jezdí jako do druhého domova. Po přistání máte pocit, že jste zase na známé půdě."

A setkali jste se tam někdy s Čechy?

"V současnosti se tam Češi začali objevovat, ale jde o minimální množství. Na konci roku 2013 bylo v Dakaru znovu otevřeno zastupitelství, což je pro nás obrovský pokrok a nastartovalo to další česko-senegalské vztahy a rozšířilo je to. Pro nás je teď přítomnost velvyslanectví obrovskou oporou a stimuluje to i další spolupráci i v jiných odvětvích mezi Senegalem a Českou republikou."

Jezdí zase naopak Senegalci sem?

"Jezdí. Celá řada jich tady studuje na různých oborech. I my máme v současné době na oboru wildlife management, což je řízení chovu volně žijících zvířat v lidské péči, studentku ze Senegalu, která je tady v rámci vládního stipendia, které poskytuje česká vláda senegalským studentům, aby u nás mohli studovat. My předpokládáme, že se pak tito studenti budou moci zapojit do naší spolupráce, budou mít zkušenost zase jinou než my, obrácenou, takže je to velmi přínosné pro obě strany."

Vy už tam působíte dlouho. Jaké jsou vaše další plány? Hodláte Senegal opustit nebo tam ještě zůstat?

"My tam určitě ještě chceme zůstat, protože je to silná stránka našeho týmu. My Senegal známe, máme tam dobře vytvořenou síť kontaktů a pracujeme na záchraně antilopy Derbyho, které se nikdo jiný nevěnuje, žádná jiná země se Senegalem takhle úzce nespolupracuje na záchraně tohoto druhu zvířete. Navíc jsme teď s Ministerstvem životního prostředí České republiky podepsali smlouvu, která nás zavazuje k tomu, abychom se dále věnovali záchraně antilopy Derbyho, protože jsme iniciovali podepsání memoranda o spolupráci mezi českým ministerstvem životního prostředí a jeho senegalským protějškem. Je to pro nás obrovský závazek a zároveň poděkování a podpora v naší práci, kterou chceme určitě dělat dál."