Petr Hausner: Krása setkávání SVU je ve všestrannosti a různorodosti

Na přelomu června a července proběhla v Plzni 27. světový kongres Společnosti pro vědy a umění. Hovořilo se na něm o odborných záležitostech - historii, medicíně nebo pedagogice a samozřejmě i o krajanských tématech. Kongres navštívila i Milena Štráfeldová. V krajanské rubrice si můžete poslechnout její rozhovor s prezidentem SVU Petrem Hausnerem.

V čem vy vidíte raison d'etre, dnešní raison d'etre Společnosti pro vědy a umění?

"Myslím si, že je mnoho úkolů, které stojí převážně před mladými lidmi. Starší lidé, kteří žijí třeba ve Spojených státech, SVU hodně sbližuje a sdružuje. Oni mají rádi českou a slovenskou kulturu, rádi by ji dále využívali, žili v ní a předávali ji svým dětem a vnoučatům a pro takové předávání kultury je zapotřebí určitá struktura. Myslím si, že SVU dneska už pomalu ztrácí tu kritickou masu, kterou potřebuje na to, aby se mohlo uplatnit. My hledáme nové cesty, jak té kritické masy dosáhnout. Spolkový život ve Spojených státech a po světě obtížný, protože lidé jsou velmi roztroušení. Dneska ale velkou roli hrají elektronická média, sociální média. Velký úkol pro nás je, jak využít těchto cest na to, abychom mohli přitáhnout mladé lidi a oni se pak dokázali spojit v místech, kde se právě nacházejí, najít jiné mladé lidi, kteří mají zájem o českou a slovenskou kulturu a vědu. Určitým způsobem zjednodušit a umožnit ty kontakty právě díky tomu elektronickému způsobu komunikace. To je náš plán, protože ten klasický spolkový život už takovou hodnotu nemá.

Vidíme ale, že ve Spojených státech je veliký zájem o kulturu a vědu. Spojené státy jsou opravdu obrovské, tam je tolik různých akademiků, historiků, sociálně založených lidí... Někteří z nich mají zájem o českou a slovenskou kulturu a vědu. Fakt je, že československá věda je jeden ze základních kamenů americké vědy. Po I. světové válce a před II. světovou válkou emigranti z Československa jsou zmiňováni na druhém místě po emigrantech z Německa jako nejdůležitější kámen, na kterém se budovala americká věda."

Vy už jste zmínil to, že Češi v zahraničí potřebují sdílet svou kulturu. Neznamená to ale vlastně posun proti tomu cíli, pro který kdysi vznikala SVU? Tehdy šlo o to sdružovat české vědce a studenty v exilu, aby mohli i v těch pro ně ztížených podmínkách rozvíjet svou odbornost. Teď jak to líčíte tak to znamená, že se SVU trošku od svého účelu posouvá až k tomu tradičnímu krajanskému spolku. Je to tak?

"Já si myslím, že ne. My skutečně máme zájem na těch lidech, kteří původně budovali to SVU - umělci, vědci, úspěšní byznysmeni, úspěšní právníci... Šlo spíše o takovou tu intelektuální složku společnosti. Lidé, kteří dnes do zahraniční přicházejí, jsou tak globální, že nemají tak velkou potřebu sdružování jako dříve. Dneska je ta globalizace taková, že Češi, kteří mají vzdělání, umí dobře jazyky, oni se hrozně brzy cítí doma, kamkoliv přijdou. My jim ale chceme pomoct, chtěli bychom podpořit jejich start do toho nového života, ať už přijdou na delší nebo kratší dobu. Já myslím, že to je něco, co jim můžeme poskytnout a trochu akcelerovat jejich kariéru. Ale oni často nemají tu potřebu."

Hovořil jste o kritickém množství. Jaká je vlastně členská základna SVU. Kolik má členů a kolik je podle vás to kritické množství.

"Já si myslím, že ta členská základna dneska má kolem 400 lidí, včetně poboček v západní Evropě, Kanadě a USA. Problém je v tom, že ten věkový průměr je hrozně vysoký. Starší lidé mají velkou potřebu sdružování, znají se, rádi spolu jezdí, mají zájem o kulturu, jsou mnohem všestrannější. Ti mladí lidé jsou podle mého velmi orientovaní jen na svůj obor, snaží se samozřejmě v něm dosáhnout úspěchu a tím ztrácejí zájem o ty další obory. Ti starší lidé v naší organizaci jsou nesmírně všestranní. Oni na to mají čas, jsou v důchodu, ale my potřebujeme mladé lidi."

On také ale zmizel ten politický tlak. Dneska se lidé nemusejí v zahraničí sdružovat proto, že by pociťovali nějaký politický tlak.

"Samozřejmě, to je pravda. Naopak bych řekl, že vzniká určité ´sání´ směrem do Česka a Slovenska. My máme problém získat lidi, kteří by pracovali ve výboru, lidé říkají, že žijí v USA jen půl roku a pak jsou v Česku, tak jak by to mohli dělat, když nejsou ve Státech pořád. Ti lidi dneska pendlují, cítí se být občany několika zemí, několika států a jsou moc rádi zpátky v Česku nebo na Slovensku, mnoho z nich se tam vrací na důchod. Myslím, že my se právě musíme trochu orientovat na tu elektronickou komunitu, v tom je určitým způsobem budoucnost."

Jaká jsou ta hlavní témata letošního kongresu?

"Tématem kongresu je příspěvek české a slovenské vědy světové vědě. Na ten kongres přicházejí lidé a přednášejí výsledky své vlastní práce, která je velmi různorodá. Pro mě je ta krása tohoto kongresu, na rozdíl od lékařských kongresů, na které jako lékař jezdím, právě ve všestrannosti a různorodosti. Slyším tady povídat umělce, muzikologa, historika, právníka, byznysmena. Slyším je povídat o tom, čeho dosáhli, co je zajímá, co vybádali. A právě tu všestrannost, která dneska člověku chybí, tak tu můžete získat tím, že pracujete v naší organizaci a jezdíte na naše kongresy. Tím se vám otevře svět různorodých aktivit."

Jaké je dnes postavení českých vědců ve světě?

"Myslím si, že je dobré, když vezmeme v úvahu velikost Česka a Slovenska. Dnes mladí lidé umějí perfektně jazyky, vyjíždějí často a často se dostávají do kontaktu se zahraniční vědou. Myslím si, že by byli špičkoví, kdyby měli na výzkum dost peněz a kdyby mohli dělat to, co chtějí dělat. Finance jsou dneska menší, vše je pragmatické, peníze se věnují na konkrétní účel, jenomže věda má vlastní logiku. Skutečné úspěchy vědy se dosáhnou tak, že se ty věci nechají a umožní se vědcům, aby sledovali logiku vědy a dělali to, co je baví, a to, co považují za důležité. Když vezmete ty největší průlomy moderní vědy, tak vše začalo tím, že někdo studoval něco absolutně obskurního."

Jak je to ve vašem oboru, v medicíně? Jak si Češi v medicíně vedou?

"Vedou si velmi dobře, jsou na úrovni všech moderních výzkumů. Já jsem onkolog a spousta nových věcí v onkologii, nové léky, byly vytvořeny v Česku. To je případ profesora Holého. Dneska ve Spojených státech neznám pacienta s AIDS, který by nebral profesora Holého, ale nikdo v USA nezná to jméno profesor Holý, nikdo neví, že ty léky pocházejí odtud."

Ale to byl a je taky trochu úkol SVU, ne?

"My jsme to i propagovali a myslím si, že je to jeden z úkolů. Právě proto potřebujeme velmi živé kontakty s českou a slovenskou vědou, abychom je mohli propagovat. Byli bychom rádi, aby nás kontaktovali, abychom pomohli umístit mladé lidi na pracoviště, pomohli jim otevřít dveře a propagovat českou a slovenskou vědu a umění. Pokud se na nás obrátí, tak my se jim budeme vždy snažit pomoct."