Přehled tisku

r_2100x1400_radio_praha.png

Výběr z českých deníků s datem 4. října 2000 připravila Kateřina Brezovská.

Bude generál Alojz Lorenc, muž, který byl nekorunovaným šéfem československé Státní bezpečnosti, někdy potrestán? Ptají se Zemské noviny a dále píší: to je stále otevřená otázka a nikdo na ni nedokáže odpovědět, přestože Lorenc byl už jednou odsouzen. Vojenský soud v Bratislavě v úterý v neveřejném zasedání jeho trestní stíhání na Slovensku dokonce zastavil. "Ze zákona vyplývá, že rozsudek Vyššího vojenského soudu Tábor má od 1. října 1994 na území Slovenské republiky účinky stejné jako rozhodnutí slovenských soudů a je vykonatelný," prohlásil předseda vojenského senátu plukovník Bohuslav Padrta. Zároveň ale dodal, že ústava vylučuje podat opětovně žalobu za skutek, za nějž byl Lorenc už jednou pravoplatně odsouzen. Podle tohoto soudního rozhodnutí tedy nelze na Slovensku Lorence trestně stíhat a vést proti němu v téže kauze soudní řízení. Naopak nic by nemělo bránit tomu, aby nastoupil trest podle rozsudku táborského soudu. Lorenc přesto žije klidně ve svém bratislavském bytě. Prokurátor se proti rozhodnutí bratislavského soudu odvolal, takže případ bude pokračovat. Lorenc měl jít podle rozsudku Vyššího vojenského soudu v Táboře z roku 1993 na čtyři roky do vězení za zneužívání pravomoci veřejného činitele při preventivním zatýkání odpůrců komunistického režimu. Trest nikdy nenastoupil, zatímco jeho společníci v procesu - bývalý ministr vnitra František Kincl a šéf kontrarozvědky Karel Vykypěl - si tresty odpykali. Od rozdělení federace žije na Slovensku a s odvoláním na mezinárodní právo odmítl jako slovenský občan výkon trestu v české věznici. Na Slovensku se jeho případem v době vlády Vladimíra Mečiara žádný orgán nezabýval. Teprve po nástupu vlády Mikuláše Dzurindy začala Lorence opět stíhat vojenská prokuratura. Sám Lorenc se k rozhodnutí soudu odmítl vyjádřit, protože mu ještě nebylo doručeno. "V této chvíli to beru na vědomí v takové míře, jak to slyším z rádií," řekl. Nadále však tvrdí, že je nevinen. Slovenská média již varují, že Lorenc by mohl vyváznout bez trestu, pokud by trenčínský soud nestihl promlčecí lhůtu, protože táborský rozsudek, podle nynější interpretace platný i na Slovensku, byl vynesen již před osmi lety.

Plánovaný prodej Komerční banky nabírá podle Lidových novin obrátky. O druhou největší banku v zemi již projevilo vážný zájem pět investorů. Podle náměstka ministra financí Jana Mládka jde o evropské finanční ústavy, které jsou srovnatelné s největší evropskou bankou - Deutsche Bank. Konkrétní jména však Mládek neuvedl. Podle informací LN svůj zájem potvrdila druhá největší německá banka HypoVereinsbank i třetí italská banka UniCredito Italiano. "Je velmi pravděpodobné, že mezi zájemci bude i španělská banka Banco Santander, protože expanduje do střední Evropy," říká analytik Atlantik FT Jan Schiesser. Banco Santander je španělskou jedničkou. V minulosti se rovněž mezi zájemci o KB objevovala jména irských bank. Vyloučena není ani účast francouzské banky BNP Paribas. Strategických investorů, kteří připadají v úvahu, však bude nejspíše více. Pět zájemců o KB není totiž podle Mládka konečné číslo. Tolik Lidové noviny.


Ostudou České republiky může skončit marné vymáhání podílů ze zemědělských družstev. Píší o tom Zemské noviny. Jedním z krajních řešení, jak informovala v úterý Miloslava Pešková, mluvčí zemědělského sdružení Svazu občanské sebeobrany, může být i stížnost tohoto svazu k Helsinskému výboru a dalším zahraničním institucím. Na vydání svého podílu totiž stále v České republice marně čeká více než 300 tisíc oprávněných osob. Zákon o transformaci družstev přitom zaručil, že po sedmi letech od transformace budou jejich pohledávky vypořádány. Vyrovnání bylo však provedeno jen v málo případech. Družstva tvrdí, že nemají peníze na vyplacení, anebo nabízejí jako vyrovnání zcela nepotřebné věci. Mnozí z těch, kteří se svého podílu stále nedočkali, jsou senioři s nízkými důchody. Každý další odklad jim ubírá naději, že si na stará kolena alespoň zlepší své životní podmínky. Podíly byly podle platného zákona určeny v korunách z výměry půdy, odpracovaných let a z majetku družstva. Svaz občanské sebeobrany se obrátil už na prezidentskou kancelář i český Helsinský výbor, kde jim vyjádřili porozumění. "Všichni se diví, že v této zemi neplatí zákony," řekla Miloslava Pešková. "Určitou nadějí pro nás je návrh novely, podané poslanci za ODS a Unii svobody." Vlastimil Tlustý (ODS) a Pavel Pešek (US) včera opět informovali o záměrech jimi navrhované novely. Prosazují vypořádání podílů dluhopisy Pozemkového fondu. Podle jejich odhadu jde o částku 9 až 12 miliard korun. Na přednostním vypořádání věcmi, nikoli penězi trvá naopak druhý návrh Ladislava Skopala (ČSSD). Miloslava Pešková jej však označila jako směšný: "To chtějí dát paní, která čeká na 30 tisíc korun, kus krávy?" Návrh Tlustého a Peška může uspět jen s přispěním celého lidoveckého klubu ve sněmovně. "Zatím nemám stanovisko, ale klub přijal mé doporučení, aby experti nejdříve posoudili oba návrhy z hlediska ústavnosti. Teprve pak se rozhodneme," řekl Jan Grůza (KDU-ČSL). Lidovci se chtějí vyvarovat opakování debaklu předchozí novely transformačního zákona, kde podpořili ČSSD přes nesouhlas Senátu a prezidenta republiky. Ústavní soud ji však loni v prosinci zrušil, píší Zemské noviny.


Každý rok zmizí z mapy České republiky až padesát památkových objektů. Jak píše Mladá fronta Dnes, domy, historické portály či mlýny stihne divný konec: někdo je ukradne, vyhoří, jsou tajně přestavěny nebo majitelé nechají domy postupně zchátrat. Jak listu řekla Petra Ulbrichová z památkové ochrany ministerstva kultury, zanikajících památek není víc ani mééně než před revolucí, ale jejich vlastníci jsou agresivnější a ignorují zákony více než před listopadem 89. Majitelé památek někdy používají záměrně zavádějící termíny. Například uvedou, že dům se snese na úroveň prvního patra a ve skutečnosti to znamená, že dům se až na přízemí zbourá. "Jsou to nenahraditelné ztráty, zásahy do našeho dědictví", řekla listu historička umění Dagmar Černoušková. "Představa, že to nové bude automaticky lepší než staré, je omylem, který nám budoucí generace asi neodpustí" dodala. Ministerstvo kultury letos začalo mapovat stav tuzemských památek, protože současné evidenční karty někdy zachycují dávno neexistující stav. Celá akce má skončit v roce 2007. Tolik Mladá fronta Dnes.


Zatímco hospodářství začíná růst, akcie českých firem klesají, píše Mladá fronta Dnes. Mnoho investorů jen krátkodobě spekuluje a nepřináší dlouhodobý kapitál. Není totiž kam investovat. Také kvůli zpomalení privatizace je zajímavých akcí jen poskrovnu. Zemanův kabinet se rád pyšní tím, jak se mu podařilo zaujmout a přilákat zahraniční investory. Investice z ciziny, o kterých rozhoduje vláda, jsou veřejnosti prezentovány jako velké politické úspěchy. Zato o možném přínosu kapitálových trhů se moc nemluví. Burzovními obchody se zabývá jen pár lidí, kteří nepotřebují své úspěchy doprovázet bombastickými kampaněmi. Skrytý dopad ale může být obrovský. Burza ovlivňuje život všech lidí, ať si to uvědomují, či nikoliv, stejně jako rozhodnutí vlády. Dění na kapitálových trzích spoluurčuje, v jaké míře se k nám pohrnou zahraniční investice. Pro podniky se může stát místem, kde mohou přijít daleko snáze a levněji ke kapitálu pro další rozvoj. Kvůli nezájmu o dění na burze to ale podle Mladé fronty Dnes zatím není možné.


Jak píše deník Právo, ministr zahraničí Jan Kavan popřál v úterý v Toskánském paláci v Praze "vrcholnou formu, dobré nervy a nezbytnou dávku štěstí" sportovcům odlétajícím v neděli na paralympijské hry v australském Sydney. "Vnímám vás nejen jako sportovce, kteří svými vynikajícími výkony budou prezentovat sami sebe a český sportovní svět. Jste svým způsobem vyslanci, kteří reprezentují dobré jméno České republiky," řekl viditelně dojatý Kavan. "Je úžasné, že nás vláda takto bere," svěřil se Právu jeden z horkých adeptů na medaile v cyklistice, hodu oštěpem a diskem a vrhu koulí Roman Musil. Technický pracovník Transgasu, vozíčkář Martin Němec, poznamenal, že "do Soulu, jel jeden člověk, a ještě na své náklady. Letos jedeme jako nejpočetnější česká paralympijská výprava - 57 lidí" uvedl pro deník Právo.


Zemské noviny píší, že Jaroslav Anděl poté, co v roce 1968 opustil Československo, nalezl práci i svou životní lásku ve švýcarském Solothurnu. Nelituje, že odešel, a rád se do své vlasti vrací jako turista. "Když do Československa vtrhli Rusové, dostal jsem varování, že se schyluje k mému zatčení, a proto jsem se rozhodl opustit vlast," vzpomíná pětadevadesátiletý exulant, který se v těchto dnech v Praze účastní Konference zahraničních Čechů. Pan Anděl v Solothurnu založil krajanský spolek Masaryk. Stál v čele Světového sdružení bývalých československých politických vězňů. "V československých kriminálech - na Pankráci, v Leopoldově a na Borech - jsem jako politický vězeň strávil sedm let, tři měsíce a tři dny," říká Čechošvýcar. "Pas, který jsem v šedesátém osmém potřeboval, se mi podařilo získat jen díky tomu, že tenkrát měli i ortodoxní komunisti na Rusy příšerný vztek," popisuje svou emigraci. "Na policejním velitelství byly dvě paní, které mi řekly, ať si přijdu pro pas za týden. Když jsem jim opáčil, že to už pro mě bude pozdě, vydaly mi pas za hodinu a já odjel do Švýcarska," říká doktor práv Anděl. Švýcaři přijímali Čechy a Slováky vřele. "Dostali jsme například československou vlaječku. A takto označená auta mohla čerpat zdarma benzin," líčí krajan solidaritu s okupovaným národem. "Každý dostal okamžitě byt. A dostával podporu," vypráví Jaroslav Anděl. "Já jsem byl hrdý a nevzal jsem si na podpoře ani rap (švýcarský halíř, pozn. red.). Jeden den jsem přišel do Švýcar a druhý den už jsem nastoupil do práce," říká s hrdostí v hlase starý muž. Jaroslav Anděl pracoval jako obchodník s elektronickými součástkami v Zurichu, hlavním městě Bernu a nakonec ho osud zavál do Solothurnu. Ve městě pod pohořím Jura nalezl práci, byt i životní lásku Margaretu zvanou Gretti, se kterou žil plných jedenatřicet let. "Když manželka onemocněla roztroušenou sklerózou, staral jsem se o ni. Umřela koncem loňského roku," uvádí Anděl. "Dostal jsem se do situace, v níž jsem potřeboval pomoc. Neměl jsem nic a Gretti, která byla spolumajitelkou solothurnského podniku, ve kterém jsem pracoval, mi pomohla. Když pak kvůli onemocnění roztroušenou sklerózou potřebovala Gretti mě, mohl jsem pomoci zase jí," vzpomíná v Zemských novinách Jaroslav Anděl.