Přehled tisku
Vyhoštění dvou ruských diplomatů z Prahy a stejná odveta Moskvy patří mezi hlavní témata českých deníků.
„Kreml mohl zvýšenou aktivitou svých špiónů testovat postup Česka s úřednickou vládou, v níž má ČSSD značný vliv a vláda premiéra Fischera, pokud o vyhoštění rozhodla už ona, se pak možná rozhodla potvrdit určitou hranici, za kterou Česko nemůže ustoupit,“ dodávají Hospodářské noviny.
Napětí mezi premiérem a ministryní zůstalo i po úterní schůzce, kde sice Fischer uznal právo Kovářové provádět personální změny v resortu, zopakoval však své výhrady k změnám ve struktuře státního zastupitelství. Vyvolávat větší poltický konflikt však premiér nemá sílu, když do voleb zbývá několik týdnů a když se spekuluje, že by se Fischer mohl ucházet o post evropského komisaře, k čemuž bude potřebovat širokou politickou podporu, konstatují Lidové noviny.
Srpen 69 jako „výročí, které se nehodí“ připomínají Lidové noviny. Od 16. do 22. srpna 1969 proběhly protesty proti komunistickému režimu, nejmasovější od února 1948 do října 1989. Nehodí se však do „velkého a Čechům tak drahého vyprávění o malém národě, kterému velmoci působí různá příkoří. Proti statisícům mladých Čechů (a Slováků) zasahovaly desetitisíce jejich krajanů v uniformách různého druhu,“ píší noviny a připomínají pět vyhaslých lidských životů. Jména zastřelených ale podle autora téměř vymizela z obecné paměti.
Srpen 1969 podle Lidových novin znamenal přelom ve vztahu Čechů k politikům. „Zatímco rok předtím byl národ sjednocen za reformně komunistickým vedením, v srpnu 1969 se ukázalo, že milovaní reformisté byli především disciplinovaní komunisté nebo oportunisté snažící se udržet si místa,“ konstatují Lidové noviny. „Zatímco demonstranti na Václavském náměstí skandují Dubčekovo jméno, tentýž Dubček jako předseda Federálního shromáždění podepisuje 'pendrekový zákon', který má usnadnit jejich perzekuci.“ A tato zrada politiků zůstala hluboko zakořeněna v české mentalitě, píší noviny a uzavírají: „Nedůvěra vůči lidem moci nás ovládá již 40 let. A dnešní politici dělají vše pro to, aby se dále prohloubila.“
Jeden ze žhářů chodil do školy s primitivní útočnou zbraní boxerem, vytvořenou spojenými ocelovými prsteny, a oblékal se jako skinheadi, a už na základce tíhnul k rasistickým názorům, ale podle spolužáka se jinak choval normálně, nikdy vyloženě extremisticky. Podle jiné spolužačky to byl dokonce strašně hodný kluk, který se choval slušně a sportoval. A i podle dalších kolegů ze třídy s romskými spolužáky problémy neměl a jinak měl sklon zastávat se slabších. Cestu vedoucí až k vražednému útoku, si někteří vysvětlují tím, že jako jedináček chtěl najít nějakou partu, které se pak chytil. Jiní soudí, že sklony jejich bývalého spolužáka k extremismu a náklonnost k pravicovým radikálům se zřejmě začaly později prohlubovat na učilišti.
Význam výše zmíněné snídaně s Paroubkem ale média podle Havla přecenila, když z ní tehdy vyvozovala, že podporuje sociální demokracii. Nedávno Havel vyčetl Paroubkovi, že shodil vládu Mirka Topolánka během evropského předsednictví, a doporučil nevolit sociální demokracii i kvůli obavám, že by se po volbách mohla spojit s komunisty. To bylo zase vykládáno jako příklon exprezidenta k ODS, což je podle Havla ale také nedorozumění. Topolánkova ODS mu je sice sympatičtější, než ta Klausova, vadí mu ale náznaky, že současný předseda strany podléhá vlivu lobbistů. Novou stranu TOP 09 Havel komentuje pouze slovy: "Moc mi to nesedí. A puntík." Nakonec exprezident zopakoval, že má blízko k jediné straně – zeleným.
