Přehled tisku

Foto: www.ctv.ca
0:00
/
0:00

O skupině českých Romů, kteří bydlí na jednom z terminálů Pearsonova letiště v Torontu, informuje deník Právo. Podle něj přiletěli do Kanady minulý týden s cílem požádat o azyl, nemají ale peníze na ubytování.

O skupině českých Romů, kteří bydlí na jednom z terminálů Pearsonova letiště v Torontu, informuje deník Právo. Podle něj přiletěli do Kanady minulý týden s cílem požádat o azyl, nemají ale peníze na ubytování.

Reportáž místní televize našla na letišti rodiny s malými dětmi, napsalo středeční Právo. Z původních asi třiceti lidí postupně zbyla nejméně desítka. Protože nedělají potíže, nevadili ostraze a někteří zaměstnanci letiště jim dokonce nosí jídlo. České ministerstvo zahraničí podle deníku sice má zprostředkované informace z médií, oficiálně ale o situaci neví. Kanadské úřady o žadatelích o azyl z principiálních důvodů domovské státy neinformují a nikdo z uvedené skupiny nepožádal české úřady o pomoc, sdělil novinám tiskový odbor ministerstva. Podle kanadských médií koncem května dorazila jen do Toronta téměř stovka českých Romů, píše Právo. Televize CTV popsala české Romy jako lidi, jež přiletěli do Toronta jen se zavazadly a s nadějí. Deník The National Post zase zmiňuje, že imigrační úředníci čekají další nápor během léta.

My ještě dodejme, že podle serveru Novinky.cz v úterý večer středoevropského času opustili terminál torontského letiště poslední čeští Romové, zmiňovaní deníkem Právo.


Foto: ČTK
Necelé tři týdny před 60. výročím popravy generála Heliodora Píky Mladá fronta Dnes přináší obsáhlý článek o tom, že komunisté jej nechali sledovat už od roku 1946, kdy byl ještě zástupcem náčelníka hlavního štábu, a to doslova na každém kroku: v cizině, doma i v práci. Podle historika Františka Hanzlíka stejnou pozornost věnovali špiclové zpravodajci Františku Moravcovi, bývalému ministrovi obrany Sergeji Ingrovi i generálovi Františku Hasalovi. Ti však na rozdíl od Píky stačili emigrovat. Podle jeho syna Milana však generál Píka emigraci absolutně odmítal.

Mladá fronta Dnes zaznamenává i skandál, způsobený v červnu 1946 Adolfem Püchlerem, který sledoval generála v Londýně. Protože však měl ještě druhý úkol, prodej pašovaných perel na černém trhu, upoutal pozornost britských celníků a ti při kontrole jeho londýnského bytu našli i údaje, které by mohly prozradit sledování Heliodora Píky. Za pomoci úplatků, advokáta a kontaktů s anglickými zpravodajskými důstojníky z dob války se však šmelináři Püchlerovi podařilo aféru ututlat. Šmelina přitom byla pozoruhodným způsobem financování nejrůznějších aktivit československých komunistů včetně únorového převratu a navíc si přitom ministerští úředníci obstarávali vybrané zboží, poznamenává Mladá fronta Dnes.


Jiří Komorous (vlevo) a Martin Pecina, foto: ČTK
Hospodářské noviny kriticky hodnotí jmenování reaktivovaného policisty Jiřího Komorouse náměstkem ministra vnitra. Podle deníku jde o polistopadový zlom, kdy v politické funkci nebude civilní úředník, ale policejní důstojník. „Zcela se tím změní postavení policejního šéfa. Zatímco civilní náměstek mu mohl leccos doporučit, Komorous bude moci cokoliv rozkázat. Ano, po dvaceti letech tady bude politik, který může rozkazovat policii. Skoro jako Miroslav Štěpán blahé paměti na Národní třídě,“ píší noviny. Podle nich „bohorovnost, s níž ministr vnitra a bývalý člen ČSSD Martin Pecina obešel lustrační zákon, dosahuje rozměrů Rathouských“. Komorous totiž před rokem 1989 sloužil u první zprávy StB a jako civil by se kvůli lustračnímu zákonu nemohl stát náměstkem. A tak ministr vnitra přijal Komorous zpět k policii, kde jsou lustrační nároky mírnější, píší Hospodářské noviny, které duo Pecina – Komorous označují za „ministerstvo vnitřní intriky“.


Julius Kramarič, foto: ČTK
Český stát vymáhá pro uprchlého podnikatele Radovana Krejčíře bezmála padesát milionů korun na fotbalovém funkcionáři Jaroslavu Starkovi a společnosti Marila Příbram, zjistily Lidové noviny. Důvodem jsou podle nich dvě směnky, které byly objeveny v Krejčířově černošické vile při zásahu policejního komanda v roce 2005. Vymáháním směnek 3,2 milionu a 44 milionů se přitom již několik měsíců zabývá česká justice. V obou případech středočeský krajský soud již rozhodl v neprospěch Starky a Marily, což Vrchní soud v Praze v případě nižší sumy potvrdil a u druhé směnky mají soudci napravit formální chybu.

Podle Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových vymáhání finančního plnění směnek nalezených u Krejčíře vyplývá ze zákona. "Jde o takzvanou správu zajištěného majetku. U člověka podezřelého z trestné činnosti nám zákon ukládá zajistit, aby majetek nepozbýval na ceně," citují Lidové novinyslova mluvčí úřadu. Právě toto vymáhání může být podle deníku jedním z motivů schůzky Starkova advokáta a přítele Julia Kramariče s uprchlým Krejčířem minulý týden v Johannesburgu, kde poté jihoafrická policie Kramariče zadržela kvůli údajnému pokusu o vydírání uprchlého Krejčíře. Podle Lidových novin ale Jaroslav Starka platnost směnek popírá a neví ani o tom, že by jeho advokát s Krejčířem o směnkách hovořil.


Česká televize už devět měsíců nesmí volně nakládat se svým hlavním sídlem na Kavčích horách v Praze ani například ručit za větší bankovní půjčky nebo úvěr. Majetek České televize je totiž soudně zablokován kvůli nezaplaceným čtyřiadvaceti tisícům, informují Hospodářské noviny. Podle nich si to veřejnoprávní televize zavinila nepřiměřeným postupem vůči jednomu z diváků, o kterém se domnívala, že neplatí koncesionářské poplatky. Poté, co muž v soudní při zaplacení doložil, televize u odvolacího soudu prohrála. Poškozenému měla ČT zaplatit náklady za advokáta a soudní řízení ve výši čtyřiadvaceti tisíc korun. Peníze ale neposlala a po nějaké době advokát koncesionáře podal návrh na exekuci. Proti televizi se tak obrátil její vlastní postup, kdy ona sama neplatičům hrozila vyvoláním soudní exekuce.


Požadavek komunistů na zákaz vysílání dokumentárního filmu o procesu s Miladou Horákovou v době vrcholící kampaně před eurovolbami je podle Lidových novinútokem na samotné ústavní základy země a je ho třeba demonstrativně odmítnout. „V poslední době jsme svědky snah rozšířit do dalších sfér života přístup ke komunistické minulosti, jaký se ujal ve světě byznysu: ptát se na to, co kdo dělal za komunistů, se tam považuje za něco nepatřičného a přímo neslušného. Nenechme si tuto logiku vnutit,“ píše autor glosy. Podle něj komunismus není jedna politická doktrína z mnoha: „Je popřením základních ústavních hodnot, jako je volná soutěž politických stran, svoboda projevu či vláda práva. Toto sdílené společné minimum je třeba opakovaně stvrzovat, a ne je snad před volbami suspendovat,“ uzavírají Lidové noviny.