Přehled tisku

Miroslav Kalousek, foto: ČTK
0:00
/
0:00

Kalousek zůstane ministrem financí, tvrdí deník Právo. Podle něj se týden po horečných jednáních šéfů politických stran koncept vlády nestraníků rozsypal.

Miroslav Kalousek, foto: ČTK
Kalousek zůstane ministrem financí, tvrdí deník Právo. Podle něj se týden po horečných jednáních šéfů politických stran koncept vlády nestraníků rozsypal.

Důvodem setrvání lidovce Kalouska ve vládě má být podle deníku ekonomická krize a obavy sociální demokracie, že ji nezkušený vládní tým nezvládne a vina za to bude přičítána ČSSD. Ponechání Kalouska na jeho postu bylo podle informací Práva dokonce podmínkou předsedy ČSSD Jiřího Paroubka pro jeho podporu nové vládě.

Hospodářské noviny (stejně jako server iDnes a Lidové noviny) tuto informaci podporují tvrzením, že sám Miroslav Kalousek své setrvání ve funkci neodmítá a že jeho další angažmá si přeje i prezident Václav Klaus.

Ve svém komentáři Hospodářské noviny ale s Kalouskem zatím nepočítají a rodící se vládu náměstků hodnotí slovy: většina aspirantů je bez výrazu, bez rizika, bez pochyby. Až na pár výjimek. Shodou náhod směřují dva problematičtí Martinové na dva silové úřady - Barták na obranu a Pecina na vnitro. A na adresu šéfa antimonopolního úřadu Martina Peciny deník píše: „Není to šťastná volba.“ Podle Hospodářských novin ve funkci předvedl také pár těžko uvěřitelných kousků, například útoky na zelené nebo divné schůzky s velkopodnikatelem ve zemědělství Andrejem Babišem, a jakmile se k úřadu přiblížila politika, Pecina místo aby rovnou soutěž hlídal, pomáhal s jejím ohýbáním.

V narážce na zdravotnické poplatky komentátor píše, že pokud kraje poplatky "odpouští", patrně obcházejí zákon, možná ho přímo porušují. Ale očividně porušují hospodářskou soutěž: jedné lékárně pomáhají, jiné likvidují. Zjevný fakt potvrzují i soudy; v Opavě i v Mladé Boleslavi už "dárky" zakázalo předběžné opatření, připomíná autor a pokračuje: „Ale co na to pan Pecina? Přece první, kdo měl klepnout zdivočelé hejtmany přes prsty, měl být Úřad na ochranu hospodářské soutěže. Ten však okamžitě zmlkl, vycítiv silnou politickou poptávku.“ Podle Hospodářských novin nejde o poplatky, ale o princip. „Když se takto ohebný a politicky přizpůsobivý hlídač přestěhuje na vnitro (...) nevěstí to nic pěkného,“ uzavírají noviny.


O poplatky ale jde Lidovým novinám, které ve své glose píší: „Zákony platí i pro krajské hejtmany. Tuhle 'novinku' se (...) dozvěděl moravskoslezský kápo Jaroslav Palas, když mu soud podruhé a definitivně zakázal obcházet soudní nařízení a uvědomil jej o tom, že kraj nesmí provozovat nekalou soutěž.“ Přesněji že kraj nesmí okrádat privátní lékárny tím způsobem, že ve svých zařízeních dotuje recepty třiceti korunami, zatímco v soukromých nikoli, pokračuje deník. Sociální demokraté podle něj považují zákony, které se jim nelíbí, za cár papíru a také se podle toho chovají – a výsledky soudních sporů u nezávislých soudů pak dopadají podle toho. „Kdyby se všichni chovali jako krajská 'elita' ČSSD, náš stát by musel zaniknout,“ píše glosa Lidových novin a dodává: „Každému z nás se nějaký zákon nelíbí, jeden by odmítal platit daně, druhý zas respektovat třeba stavební zákon, třetí pak by se dožadoval práva ukradnout si k jídlu cokoli, neboť má hlad.“


Jan Fischer, foto: ČTK
Komentář Práva se vrací k členství designovaného premiéra Jana Fischera v předlistopadové KSČ. „Dvacet let po listopadu 1989 měli bychom se snad už na tyto věci dívat střízlivě, bez zapálení vymítačů ďábla. Jistě že členství v někdejší KSČ není důvod k hrdosti, nýbrž k pokoře a sebezpytování. Pokud však jednomu každému z nich nedokážeme konkrétní provinění, smrdí takové vypalování znamení hanby nepřijatelnou kolektivní vinou,“ píše autor a míní, že „propadnout tomuto běsu znamenalo by také rezignovat na služby mnoha schopných lidí.“


Foto: Evropská komise
Mít euro, to bychom teprve zírali na propad, tvrdí v Mladé frontě Dnes ekonom Pavel Kohout. Podle něj v Evropě, zápasící s recesí, kde neexistuje ekonomika, která by zůstala imunní vůči hospodářskému poklesu, si Česká republika vede poměrně dobře. „Jako jedni z mála jsme se dokázali vyhnout finanční krizi. Upřímně, šlo spíše o souhru náhod než o skvělou hospodářskou politiku. Poslední finanční krizi jsme měli relativně nedávno - v roce 1997 - takže české banky mají celkem čerstvou zkušenost. Ztráty z konce 90. let ještě nejsou zapomenuty, takže bankéři měli důvod vyhýbat se rizikovým úvěrům a exotickým finančním instrumentům, jimž zpravidla nerozuměl nikdo kromě jejich tvůrců (a možná ani oni sami ne),“ píše autor.

Připomíná však také, že recese zvláště těžká v zemích, které „mají dosti odlišné charakteristiky, ale jedno je spojuje: buď již mají euro, nebo mají alespoň pevnou vazbu své měny na euro“. Během let 2002-07 vedlo odstranění měnového rizika společně s nízkými úrokovými sazbami k obrovské úvěrové a investiční expanzi v těchto okrajových ekonomikách eurozóny, tvrdí ekonom, podle něhož prasknutí této bubliny v roce 2008 vedlo k hluboké recesi v těchto zemích. „Euro v nich zafungovalo jako mocný zesilovač hospodářského cyklu: v dobách konjunktury způsobilo 'bublinový' růst, v dobách recese euro způsobilo krizi,“ píše Kohout v Mladé frontě Dnes. Podle něj měly Slovinsko a Slovensko štěstí, že euro přijaly dostatečně pozdě, a tak bychom mohli hypoteticky odhadovat i dopad na českou ekonomiku, pokud by – a kdy – přijala společnou evropskou měnu.