V rodinách už spolu skoro nemluvíme, píše na své titulní straně deník Právo. Podle článku v českých rodinách postupně upadá vzájemná komunikace.
Stále méně spolu mluví rodiče s dětmi, partneři mezi sebou, starší generace s mladší. A společné obědy a večeře, kde se probraly rodinné i nerodinné události, jsou stále vzácnější úkaz, tvrdí deník. Rodina se schází pravidelně snad jen u štědrovečerního stolu a psychologové to považují za jednu z klíčových příčin, proč v Česku polovina manželství končí u rozvodového soudu. Za tím vším podle odborníků stojí především nedostatek času, vysoké životní tempo a obrovské množství informací, které se na člověka hrnou. A v neposlední míře také stále větší a lákavější nabídka zboží, která ovšem vyžaduje peníze a jejich vydělávání zase bere člověku čas, a to i na rodinu, zdůrazňuje deník. Oběťmi tohoto stavu jsou podle Práva třeba děti, se kterým netráví rodiče tolik času, kolik by bylo potřeba. Nedoprovázejí je životem jako dříve a dítě je "vrženo do světa" samo, což se někdy může projevit ztrátou sebejistoty.
Veřejně známou skutečnost, že Jaromír Nohavica na konci 80. let spolupracoval se Státní bezpečností, se rozhodl znovu připomenout Jaroslav Hutka v písni nazvané Udavač z Těšína, zaznamenávají Lidové noviny. „Písničkář nemůže být udavač. A pakliže je udavač, tak nemůže být písničkář. V tom byla síla a prestiž písničkářů, že se režimu postavili. On se mu na jednu stranu postavil a na druhou spolupracoval, takže je co vysvětlovat,“ tvrdí Hutka. Všechno je vratné, jsme jen lidi, ale Nohavica musí zaujmout postoj – a mluvit pravdivěji, dožaduje se v rozhovoru pro Lidové noviny. Za příklad do čítanky pro děti Hutka považuje předlistopadovou Nohavicovu cestu do Vídně za Karlem Krylem a následné hlášení pro StB. „Slavný písničkář udává slavného písničkáře. Přitom písničkářství stojí na určité morálce. Tam je nutno vysvětlovat, nedá se říct: To je moje soukromá věc,“ tvrdí Hutka.
Jaroslav Hutka|Foto: Radio Prague International
„Čímpak si písničkáři vydobyli tu gloriolu svědomí národa?“– ptají se však ve své glose na jiném místě Lidové noviny. „Není snadné se smířit s tím, že 'bard' s vysokým charizmatem kdysi selhal. A není ani příjemné vidět, jak jiný idol, jehož jsme nadšeně vítali na náměstích, se snižuje k popisnému veršotepectví, aby přiživil tu pomalu hasnoucí veřejnou zášť vůči kolegovi,“ píše autorka. Podle ní Hutka může mít pohnutky čisté jako křišťál. Nikdy nekončící diskuse na intimní téma lidského svědomí ale většinou nemají řešení. „Informace jsou k dispozici, nikdo nikoho nenutí, aby jednoho zpěváka miloval a na druhého zapomněl. Tolik demokracie tu už máme,“ uzavírají téma Lidové noviny.
„Bagatelizovat agentství není správné. Každý režim by se zhroutil během několika vteřin, kdyby neměl své pěšáky. V zásadě nevinné, pokud jde o jednotlivce, ale ve svém celku tvoří ti mravenečkové takovou armádu, že padouchy podrží u moci nejméně na desetiletí,.“ Poznamenává ke stejnému tématu Mladá fronta Dnes. Podle ní by však hon na pěšáky neměl umožnit skutečným strůjcům, aby unikli. V narážce na Nohavicova řídícího důstojníka kapitána Liberdu komentátor dále píše: „Když se řekne Nohavica, je třeba říci: Liberda. Bylo by správné, až se bude zase někdy psát o Nohavicovi, aby bylo třicet procent textu o písničkáři a sedmdesát o Liberdovi. Pokud nebyl úplný lump, tím lépe pro něj. A také o jistém Obzinovi by se mělo psát. Jaromír Obzina byl deset let komunistickým ministrem vnitra, takže to byl velkolump šéfující lumpům nižších tříd. (...) A nad Obzinou Štrougal a Husák a Jakeš,“ připomíná Mladá fronta Dnes a uzavírá: „Jenomže kdyby se o každém z nich měl složit protestsong, vyšlo by to nakonec na operu dlouhou jak od Wagnera.“
Pro české firmy by mělo již příští rok být daleko jednodušší zaměstnávat pracovníky ze zemí mimo Evropskou unii. Ještě do konce roku chce totiž vláda předložit do sněmovny změny zákonů o zaměstnanosti a o pobytu cizinců, které zavedou takzvané zelené karty. Ty by se měly stát společným dokladem o tom, že cizinec smí v Česku žít i legálně pracovat, informují Hospodářské noviny. V současné době podle nich vyřízení povolení k dlouhodobému pobytu trvá téměř půl roku, zelená karta zkrátí celý proces na 30 dnů od chvíle, kdy cizinec předloží žádost na zastupitelský úřad České republiky nebo ministerstvo vnitra. A místo jednoho bude karta platit tři roky. Legálně zaměstnaný cizinec, pokud ztratí zaměstnání, už nebude automaticky muset opustit Česko, ale zelená karta mu umožní nalézt zaměstnání ve stejném oboru během chráněného období dvou měsíců, informují dále Hospodářské noviny.
České školáky dění ve světě nezajímá, píše deník Právo. Podle průzkumu pro Britskou radu proti českým školákům mezi 11 a 16 lety dopadli hůře už jen jejich američtí a britští vrstevníci, dodejme ovšem, že anketa se konala pouze v deseti zemích světa. Suverénně nejlépe dopadli mladí Nigérijci, v odpovědích dvakrát úspěšnější než Češi. Druhou a třetí příčku pak s malým odstupem za Afričany zemí obsadily děti z Indie a Brazílie. Zajímavý je také poznatek, že v sedmi zkoumaných zemích včetně například Saudské Arábie, Německa a Španělska nebo Číny se školáci podle svých odpovědí cítí spíše jako světoobčané, zatímco mladí Češi spolu s Američany a Brity dávají upřednostňují příslušnost ke své zemi.
Ivan Langer
Proč si policie pod jeho vedením dala rozchod, proč právě pod jeho vedením odcházejí elitní kriminalisté po desítkách a řadoví policajti po stovkách, vysvětluje ministr vnitra Ivan Langer způsobem dětinským, když tvrdí, že za všechno může jeho předchůdce František Bublan, který nedosti dbal, aby si policisté řádně doplnili předpisové vzdělání, píše komentátor deníku Právo. Podle něj ale policejní vedení nemá snahu horečně přesvědčovat ty nejcennější, aby s oním doplňováním něco dělali. Spíše se hovoří o důtkách pro kdejakou prkotinu, o ovzduší dusna a buzerace. „Kam to vede, to sice vidíme všichni, jen Ivan Langer se svým typickým upřímným úsměvem přehlíží, že se mu už prakticky rozpadají důležité útvary, a těší se na masivní výměnu krajských a okresních policejních šéfů. Však oni se na jejich místa najdou jiní, třeba i méně schopní, zato poslušnější,“ komentuje Právo, podle nějž po rozpadu Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu jdou závažné a politicky citlivé věci takříkajíc k ledu.
