Přehled tisku

r_2100x1400_radio_praha.png
0:00
/
0:00

"Tak nám Mašínové zase ostrouhali," napsaly ve svém úvodníku Lidové noviny. Ani osmnáct let po revoluci český stát neuznal odvahu těch, kteří se se zbraní v ruce postavili zlu.

Nejspíše tolik si lidé zobecní z letošního seznamu vyznamenaných k 28. říjnu, míní deník. K opětovnému zvolení podle něj zcela bezostyšně mířil prezidentův nedělní projev i seznam vyznamenaných. "Samá nesporná jména. Zpochybňuje snad někdo padlé proti nacistům? Kněží, kteří strávili léta v jáchymovském pekle? Vojáky kteří projevili hrdinství v Afghánistánu?" Ti podle Lidových novin nevadí ani komunistům.


Prezident Václav Klaus, foto: ČTK
Za výjimečně neprovokativní, politicky kulantní a pohříchu neobjevnou označuje prezidentovu řeč deník Právo. Přitom téma vnějších politických vztahů je podle autora třaskavé. Se všemi se objímat je krásný ideál v historii neuskutečnitelný, zvláště pro malou, zeměpisně riskantně položenou zemi, míní komentátor. Když prezident tvrdí, že bychom neměli žít s klapkami na očích, pak jistě ví, že Česko, ač člen evropské rodiny, potřebuje jasnou, nezpochybnitelnou představu o svém nejbezpečnějším spojenectví v zahraniční politice. Podle deníku je ale výběr velmocí tristní. Jedna buduje kapitalizmus pod deštníkem totality, druhá začala ukazovat zbrojní svaly a zadělala si na podezření, že by byla schopna vydírat dodávkami energií. A třetí dokáže rozpoutat válku pod lživou záminkou, píše autor a uzavírá konstatováním, že od prezidenta čekal, že bude konkrétnější a méně diplomatický.

Se stopou ironie komentuje Klausovo vystoupení Mladá fronta Dnes. Říkat popáté projev k 28. říjnu je svízelné, zvlášť když prezident vládne v době, kdy se nic dramatického neděje. A protože si Václav Klaus nechce vystřílet prach na dalších pět projevů a chce si připravit půdu, aby je ještě mohl odříkat, zvolil téma zahraničněpolitické. Podle deníku prezident projevem vzkázal: "Ve svých postojích jsem pevný, leč střízlivý. A souzním s tím, co si myslí většina nás hrdých Čechů." Není tedy divu, že se postavil proti rakouským snahám omezit Temelín a tendencím některých německých kruhů nastolovat otázku poválečného uspořádání Evropy. Prezident na své poměry umírněně odsoudil evropské 'nadnárodní experimenty', ve zbytku zahraniční politiky je méně proamerický a více proruský a pročínský než vláda. Diskusi o radaru však dává šanci. Se všemi, kromě zlých Rakušanů, některých Němců a eurokratů, se přece dá hezky spolupracovat, ironicky uzavírá Mladá fronta Dnes.


"V Příložanech na Jaroměřicku stojí na návsi šestnáct statků. Všech šestnáct rodů bylo v 50. letech zlikvidováno: šest lidí se dostalo do blázince, dva se oběsili, zbytek měl natrvalo zákaz pobytu v obci... A to je jen jedna vesnice jako příklad za celý zdejší venkov," připomínají Hospodářské noviny jednu z temných kapitol nedávné české historie. Úřad pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu chce tažení proti "vesnickým upírům" stíhat jako genocidu, píše deník a poznamenává: "Odvážný pokus, bohužel marný." Není pochyb, že deportace a částečné vyhlazení selského stavu byl obludný zločin, jehož rozsah se stále ještě mapuje. Akce K (kulak) podle oficiálních údajů zkonfiskovala asi dva tisíce usedlostí a stejně tolik rodin vyhnala. "Tažení ale pokračovalo i poté, zasáhlo snad dvojnásobek rodin a do xtého kolena. Syn či dcera kulaka měli škraloup v kádrových materiálech i v 80. letech," připomínají noviny. Podle nich ale už při loňském slyšení v Senátu na toto téma nejvyšší státní zástupkyně varovala, že žádný soud neuzná tažení proti kulakům za genocidu, v níž jde o vyhlazení etnických či náboženských skupin, ani za zločin proti lidskosti, který se podle norem platných v 50. letech vztahoval jen na činy spojené s válkou. Nejvýš to bude zneužití pravomoci, podotýkají Hospodářské noviny a uzavírají: "A hlavní viníci 50. let - Gottwald, Slánský, Široký, Čepička - pozemské spravedlnosti dávno unikli."


Desítky soudců a státních zástupců, kteří vedli politické procesy, mají svou práci dodnes, píše Mladá fronta Dnes. V české justici podle ní stále pracuje několik desítek lidí, kteří se komunistických politických procesů aktivně účastnili. Neposílali sice lidi na popraviště, jak se to dělo v 50. letech, ale i jejich tresty držely naši zemi v nesvobodě a ničily lidem život. Například když se v roce 1981 Jiří Černega na svatbě uprostřed bujarého veselí nechal s kamarády vyfotit s portrétem prezidenta Gustáva Husáka, soudní senát Ludmily Liškové ho za hanobení představitele republiky poslal na půl roku za mříže. A soudkyně Lišková dodnes obléká talár okresního soudce v Klatovech, uvádí deník.

Soudkyně Městského soudu v Praze Stanislava Píchová, kterou disidentské sdružení VONS (Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných) zařadilo mezi deset nejhorších soudců, kteří přečkali v taláru revoluci, ve svém rozhovoru pro Mladou frontu Dnes pak říká: "Svědomí mám naprosto čisté, jinak bych nesoudila." Třiasedmdesátiletá žena koncem roku odchází do důchodu, připomíná deník a cituje její odpověď na otázku, jak se dívá na svůj rozsudek, kterým v roce 1978 poslala za mříže dva muže za rozdávání chartistických letáků. "Ty tiskoviny byly tehdy v rozporu se zákonem. I kárné řízení po revoluci konstatovalo, že byl ten rozsudek zákonný,"říká soudkyně na otázku, zda je rozsudek morální, odpovídá: "Z morálního pohledu nebylo v pořádku více věcí, byly tehdy jiné zákony. Nesouhlasila jsem s nimi, ale co jsem mohla dělat?" Na úvahu novinářky, že se třeba mohla vzdát funkce soudce, když jí špatné zákony přikazovaly rozhodovat v rozporu s jejím svědomím, pak soudkyně Píchová reaguje: "Jo tak. To by tenkrát na tom soudu nikdo nebyl. Na to jsem studovala dost dlouho, než abych se sebrala a šla zametat ulice."


Pod titulkem "Nejmladší český profesor zabodoval i v Evropě" přinášejí Hospodářské noviny příběh chemika Martina Zatloukala, který k letošním třiatřicátým narozeninám dostal neobvyklý dárek: prezident Václav Klaus ho totiž jmenoval vysokoškolským profesorem a Zatloukal se stal vůbec nejmladším Čechem s nejvyšší akademickou hodností. A ke konci tohoto roku si mladý vědec z Centra polymerních materiálů při technologické fakultě zlínské univerzity navíc připíše do už tak bohatého životopisu další úspěch: prestižní mezinárodní cenu "Exxon Mobil Chemical European Science and Engineering Award". Ta se uděluje jednou za dva roky evropským vědcům, kterým ještě nebylo čtyřicet let a věnují se zpracování polymerů, píší Hospodářské noviny. K ceně patří i finanční odměna dvacet tisíc eur, které podle novin vědec hodlá použít na další výzkum na domovské zlínské univerzitě. Cena Zatloukal získal za téměř desetileté zkoumání problémů při výrobě plastových fólií či desek, složených z více vrstev. A český vědec dokázal navrhnout postup, který by výrobu fólií nekomplikoval. O přelomové know-how mají zájem české i zahraniční firmy a tak výsledek bádání okamžitě poputuje ze stránek učebnic a odborných publikací do praxe.


"Zuzana Paroubková dlouho nechtěla prozradit, kdo posílá peníze jejímu sdružení. Včera se ukázalo, že čtvrt milionu korun pochází z hazardních her," napsala v pondělí o bývalé manželce expremiéra Paroubka Mladá fronta Dnes. Paroubková získala peníze od Nadačního fondu Zlatá Praha, který založili lidé spojení s hazardem. Podle vyjádření Jiřího Paroubka pro televizi Prima jedním z mecenášů, které přesvědčil, aby poslali peníze na charitu jeho ženy, je Jan Dostál. Toho Paroubek označil za vynikajícího podnikatele v oboru hotelnictví a veřejného stravování. Podle Mladé fronty Dnes se však Dostál spíš než jídelnami zabývá hazardem. "Je předsedou představenstva a spolumajitelem společnosti VIP Club, jež provozuje velká pražská kasina. A ze zákona musí posílat část zisku na charitu. Lidé z VIP Clubu za tímto účelem založili Nadační fond Zlatá Praha. A čelili kvůli tomu kritice médií. V čele správní rady fondu totiž sedí Dostálův bratr Miroslav - a tak mohou provozovatelé velkých pražských kasin naložit s penězi na charitu, jak uznají za vhodné," píše deník.

Mladá fronta Dnes dále připomíná, že Jiří Paroubek měl ještě coby náměstek pro ekonomiku na pražské radnici kasina na starosti. Do kasino v hotelu Ambassador, jež Dostál spoluvlastní, však expremiér navíc pravidelně dochází na maškarní bál a jeho žena Zuzana si tam také zahrála ruletu.

V České televizi pak Paroubek odtajnil ještě jednoho mecenáše - vlivného českého rodáka z Vídně Eduarda Haranta. "Bývalý poradce vídeňského starosty Helmuta Zilka získal od radnice velké zakázky na propagaci Vídně v cizině," píše Mladá fronta Dnes a dodává, že se jí zatím nepodařilo zjistit, kolik Harant sdružení Zuzany Paroubkové poslal. Jiří Paroubek podle svých slov nemůže nic dělat s tím, že další dárci zůstávají v anonymitě. "Jestli mají ve smlouvě s tím občanským sdružením klauzuli důvěrnosti, tak se nedá nic dělat. Věřím, že je to nepřijatelné, ale ona postupuje podle zákona," cituje deník slova expremiéra Paroubka. Tak také prohlásil, že nic neví o sdružení, které si Paroubková založila, ještě když byla jeho ženou a on premiérem, a že netušil ani to, že si tři dny po rozvodu koupila penzion v Krkonoších.