Přehled tisku
Zvítězila pravda a láska nad lží a nenávistí? To je otázka čtvrtečních Hospodářských novin dvanácti osobnostem českého veřejného života.
Příběh válečného letce, brigádního generála ve výslužbě Otto Špačka, který minulý týden zemřel ve věku 89 let a česká veřejnost se s ním naposledy rozloučila tento čtvrtek, přinášejí Lidové noviny pod titulkem Dvakrát degradovaný generál. Byl jedním z těch stíhačů, kteří bojovali od začátku války až do jejího konce. Měl dost odvahy a leteckého umění, takže již na počátku německého blitzkriegu dokázal na málo výkonném stroji pokořit dva německé protivníky. A měl i plné hrsti štěstí, neboť ve zdraví odlétal neuvěřitelné tři operační turnusy a přežil šest leteckých havárií. Byl nositelem Řádu bílého lva, pěti Československých válečných křížů a mnoha dalších vyznamenání, připomínají noviny.
Zatímco první degradace se jinak skvěle hodnocený pilot dočkal v roce 1942 od Britů v Royal Air Force za údajnou leteckou nekázeň při cvičném souboji, horší chvilky jej čekaly ve vlasti. Počátkem roku 1949 ho postavili mimo službu a pak následovalo propuštění z armády. Když pak odešel i s rodinou do exilu, byl doma degradován na vojína. Až polistopadová doba Otto Špačkovi nejprve vrátila původní hodnost štábního kapitána, a pak se dočkal povýšení postupně až na brigádního generála ve výslužbě.
Hrdinům československých dějin z doby II. světové války je věnován i komentář v Mladé frontě Dnes pod titulkem: Gabčíku a Kubiši, promiňte zpoždění. Dlouhá léta - krom krátkých pokusů o pravdu - byl čin bojovníků z desantu Anthropoid oficiálně zpochybňován a zapomínán. Prý "neodpovědné hazardérství". Tehdy neměl vážnost jiný odboj než komunistický a jiná armáda než Rudá, připomíná komentátor. Proti atentátu na zastupujícího říšského protektora se argumentovalo následným terorem a množstvím obětí, prý zbytečných. Těch by se ale dopustil i Heydrich, pokud by nefungoval plán cukru a biče, s nímž přišel pacifikovat protektorát.
Publicista Vladimír Kučera poznamenává, že není velkým přítelem pomníků, v tomto případě ale je podle něj dobře, že bude stát. Připomene lidi a činy. A také, aby upomínal na čas, v němž nestál. Neboť dobu lze hodnotit nejen podle toho, čeho si váží. Mnohdy ji přesněji a pravdivěji posoudíme dle toho, čeho si neváží, píše Kučera v Mladé frontě Dnes.
Topolánek chce dát Tlustému ránu z milosti, píše Právo. Poté, co premiér a předseda ODS odtavil rebelujícího poslance z postu vlády a z rozhodování na nejvyšší úrovni strany, se podle deníku Topolánek chystá odstranit Tlustého i z postu předsedy vlivné středočeské krajské organizace ODS. Někteří členové strany říkají, že nominace delegátů z oblastních sněmů na středočeský, který se uskuteční za měsíc, se dají zařídit, tak, aby Tlustého stoupenci zůstali v menšině, tvrdí Právo. Topolánek se ale proti těmto úvahám ještě ve čtvrtek dopoledne ohradil tiskovým prohlášením, v němž mimo jiné uvádí, že do stranických voleb nikdy nezasahoval a zasahovat nemíní.
"Dnes máme univerzit, jako když máku naseje. Učí tam opravdové kapacity? A kde se tak hladce vzaly?", táže se komentátor Jiří Hanák v Právu. Připomíná, že romanistika a germanistika na Univerzitě Karlově se těšily před válkou evropské pověsti. "Těší se dnes této pověsti nějaký univerzitní obor na jakékoliv české univerzitě?," pokračuje autor a odpovídá si: "Nevím. Vím však, že když český vysokoškolský pedagog vykrade práci jiného a publikuje to pod svým jménem, nejen že mu to projde. Hájí ho dokonce i kolegové," píše Hanák a uzavírá: "Onu petici, varující před nedostatečným vzděláním a malým všeobecným rozhledem, podepisuji. Nedávám ji však šance, protože vláda před vzděláním dává přednost snižování daní."