"S krajany se chci setkávat každodenně", říká velvyslanec ČR v Kanadě Pavel Hrnčíř
Začátkem letošního roku byl do funkce nového velvyslance České republiky v Kanadě jmenován Pavel Hrnčíř. Jeho první kroky v novém úřadu pro krajane.net zmapovala Věra Kohoutová:
Poslední březnový den se Pavel Hrnčíř setkal s generálním konzulem ČR Vladimírem Rumlem a některými členy a představiteli české komunity v Torontu. Vladimír Ruml nového velvyslance uvedl slovy: “My se tady za ty čtyři roky už docela známe a setkáváme se při různých příležitostech rádi. A věřím, že tomu tak bude i v případě nového velvyslance, kterému tak přeji do jeho práce hodně úspěchů.“
Velvyslanec Pavel Hrnčíř poděkoval za uvedení a vyjádřil ujištění, že se bude s komunitou setkávat pravidelně. Dále nastínil úkoly, které ho v jeho služebním období v Kanadě čekají. Rozdělil je do čtyř oblastí, přičemž do té neméně důležité zahrnul styk s krajany.
Další den věnoval český diplomat návštěvě Masarykova institutu ve Scarborough, kde ho uvítal jeho prezident František Ječmen se svými spolupracovníky. Společně, za doprovodu současných i předchozích funkcionářů prošli parkem, poklonili se památce umučených komunistickou diktaturou, kterou zobrazuje památník Znovu ukřižovaný, kde položili s generálním konzulem ČR Vladimírem Rumlem čerstvé květiny.
Velvyslance zajímala historie Masarykova parku a vznik Masaryk Memorial Institutu, o čemž mj. také zasvěceně hovořila Libuše Peichlová, dlouholetá bývalá funkcionářka ředitelské rady institutu. Host se zajímal i o ekonomickou část existence této organizace a o principy, na kterých pracuje. Prezidentovi pak předal hodnotný obraz s motivem Hradčan zhotovený z krajkoviny.
Na krátké besedě hovořil s přítomnými o tom, jak se vyvíjely vzájemné vztahy komunita a domovina, jak pracují některé organizace komunity a nanovo vyslovil přesvědčení, že bude nalézat cesty k naplnění vzájemných potřeb.
Pane velvyslanče, v čem vidíte své poslaní?
Moje mise v Kanadě je komplexní a zahrnuje hned několik oborů, kterým se budu věnovat. Jedním z nich je klasická diplomacie politická, další ekonomická a nakonec i kulturní. Především však chci říci, že před tím vším je kontakt České republiky s krajanskou komunitou. Proto jsem i dnes přijel do Toronta, abych se tady s krajany setkal.
Kterou z těch oblastí, co jste vyjmenoval, považujete snad za nejsložitější?
To je velice složitá otázka, na kterou nelze odpovědět jednoznačně, protože všechny jsou stejně důležité a všem se tedy chci věnovat stejným dílem a se stejnou energií.
Můžete tedy říci, co na Vás tedy čeká nejdříve?
Pokud jde o kulturní diplomacii, rád bych podporoval česká kulturní tělesa, aby mohla přicestovat do Kanady a prezentovat české umění. Např. v hudbě máme spoustu vynikajících hudebních skladatelů ať už současných nebo historických.
Pokud jde ekonomickou diplomacii, v jejím rámci bych chtěl uspořádat Technologické české dny, to je přivézt sem velice sofistikované české firmy, aby prezentovaly naše know-how, které prostě umíme.
Pokud jde o politickou diplomacii, tak zde už spolupracujeme s Kanadou v oblasti pomoci Ukrajině. Pokoušíme se v současné době o projekt, v němž by kanadská strana financovala projekty ČR, které budou na Ukrajině společně s tzv. Mezinárodním vyšehradským fondem V4 realizovány. Uvidíme, k čemu dospějeme.
A když mluvím o krajanech, to je pro mě chléb každodenní. S nimi se chci setkávat každodenně, krajané budou prostupovat všemi mými hodinami.
Jste v poměrně nezáviděníhodně pozici, krajané jsou totiž roztroušeni po celé Kanadě, jak chcete kupř. umělce představit po tak rozlehlém území?
Na to, že je Kanada obrovská země, si musím teprve zvyknout. Je samozřejmé, že jsme limitováni finančními prostředky. Takže to vyžaduje všechny prostředky, které budeme orientovat do provincií, plánovat z mnoha hledisek. Kupř. když pojedu do Vancouveru, tak to nebude jenom o setkání s krajany, ale zároveň se budu snažit setkat s guvernéry, budu se současně pokoušet o ekonomickou diplomacii a samozřejmě i kulturní. Mým cílem je spojit všechny ty okruhy dohromady a jim se věnovat komplexně.
V diskuzi jste zmiňoval otevření galerie v Ottawě. Můžete to upřesnit?
Jedná se o projekt, který jsem započal hned, jakmile jsem přijel do Ottawy. Zjistil jsem, že na zastupitelském úřadě jsou vhodné prostory pro to, aby tam mohla vzniknout galerie. V současné době jedná MZV ČR o tom, jakým způsobem by ta galerie měla fungovat. Do jaké míry bude otevřená veřejnosti – protože musíme respektovat určitá bezpečnostní hlediska. Každopádně ať už bude otevřena méně často nebo často, existovat bude a mým cílem je otevřít ji září nebo v říjnu a zahájit provoz vystavením díla některého českého umělce - a může to být umělec působící v Česku, nebo tady v Kanadě.
Každé části diplomatické působnosti chcete věnovat pětadvacet procent svého času, naleznete chvilku i pro svého koníčka – psaní knížek pro děti? A kdy budete odpočívat?
Tak předně odpočívat budu až po skončení své mise. A o psaní knížek bych neměl ani hovořit, protože mým úkolem tady je pracovat na zastupitelském úřadě, ale myslím si, že pokud se dostanu k psaní, tak to bude v brzkých ranních hodinách… Mám řadu rozpracovaných námětů, které bych chtěl dokončit a doufám, že se mi podaří už v té ranní fázi aktivity z rukopisů vytvořit knihy.
Co člověka vede k tomu psát knížky pro děti?
Myslím si, že k psaní se člověk musí narodit, že není možné si tvůrčí psaní jednoduše zvolit, a že člověk musí mít vnitřní hnutí, za kterým jde. Mě baví literatura, baví mě přenášet obrazy do slova. Určitě to je samovolný proces. Ovšem jedna věc je inspirace, druhá potom disciplína - když už má člověk inspiraci, ví už o čem psát, tak je také nutné na tom pracovat. A pracovat pravidelně.
Děkuji za rozhovor a přeji Vám do Vaší mise hodně úspěšných a radostných setkání.
