Už vím, co číst a poslouchat: Eva Urbanová
Český spolek v Košicích ve spolupráci s Veřejnou knihovnou J.Bocatia v Košicích pokračuje v cyklických hudebně-literárních setkáních. Poslední bylo věnováno Evě Urbanové, která dnes patří mezi nejlepší operní pěvkyně světa.
Eva Urbanová zpívá na nejznámějších operních scénách. Cesta k nim ale nebyla vůbec jednoduchá. O umělecké dráze této operní pěvkyně píše Jiří Kováč a Michaela Zindelová v knize Jak se „dělá“ primadona. Právě prostřednictvím této knihy jsme představili Evu Urbanovou, jednu z nejvýznamnějších českých operních pěvkyň a sopranistek.
Eva chtěla být odmala zpěvačkou, ale rodiče byli zásadně proti. Měla tedy být farmaceutickou techničkou. Ale Eva odmítla být mezi lidmi, kterým se nelíbilo, že chodila v Praze do blízkého kostela poslouchat hudbu a zpěv. Tak se vrátila domů do Vrčeně nedaleko Plzně a našla si práci ve výpočetním středisku. Otec ji vedl k praktické stránce života, aby nebyla na nikom závislá. A proto pro Evu nebyl problém nainstalovat pračku či položit kachličky v koupelně, naučila se také výborně vařit i péct.
Nicméně sen o zpívání ji neopouštěl. Na přímluvu děkana kostela ve Vrčeni to mohla zkusit na pražské konzervatoři. Verdikt tamních profesorů však zněl, že je „přestárlá“ a že by ji pro její velký hlas neměl kdo učit. Nakonec našla výbornou učitelku zpěvu na lidové škole umění v Plzni. Školu již po roce úspěšně absolvovala. Evinou láskou nebyla jen vážná hudba, ale také rock a heavy metal, jejím idolem byl Freddie Mercury.
Na jedné z dalších soutěží, už s áriemi z oper, ji slyšel barytonista Jindřich Jindrák z Národního divadla v Praze, který přihlásil Evu do konkurzu. V národním však Evě sdělili, že má přijít za rok a zatím ať to zkusí v některém z oblastních divadel. Zamířila do Plzně a úspěch se vzápětí dostavil. Na začátku roku 1988 se Eva Urbanová stala sólistkou plzeňské opery. Po roce ji oslovil dirigent Zdeněk Košer a tak její hlas poprvé zazněl ve Zlaté kapličce v roli Milady v Dvořákově opeře Dalibor. A právě tehdy ji slyšel Jiří Kováč, který se chystal založit si hudební agenturu. Eva souhlasila, aby se stal jejím impresáriem. V tomto oboru začínal, neměl žádné zkušenosti, ale věřil, že tuto skvělou zpěvačku, kterou tehdy skoro nikdo neznal, dostane i do milánské La Scaly či do Metropolitní opery v New Yorku. Eva jeho plánům příliš nevěřila, ale řekla si, že to s ním zkusí.
Eviným snem bylo zpívat Libuši ve stejnojmenné opeře Bedřicha Smetany. Začátky byly víc než těžké po všech stránkách. Přesto všechno se Kováčovi podařilo, že po letech Eva kromě jiných velkých operních domů zpívala i v La Scale i Metropolitní opeře. V situaci, kdy už měla garantovaných 5 představení v Metropolitní opeře, mohla používat titul „MET star“ – hvězda Metropolitní opery.
Eva Urbanová se ale stále ráda vrací do Národního divadla v Praze, kde mimo jiné brilantně zpívá i svou vysněnou Libuši. A koncertuje. Na pražském Žofíně se na jedné společenské události setkala s Karlem Gottem a začala jejich dobře známá spolupráce.
Na přebalu knihy je možné se dočíst, že:
V letu operním divadlem se oba cítili vyčerpáni. Jiří Kováč navrhl Evě nový projekt spolupráce, ale pěvkyně jej odmítla. Happyend příběhu, o kterém Miloš Forman prohlásil, že je scénářem na film, se nekonal. Pěvkyně Eva Urbanová dál zpívá a Jiří Kováč dál putuje světem jako umělecký impresário – od hvězdy k hvězdě.
Mluvené slovo během hudebně-literárního odpoledne provázel hlas Evy Urbanové, například v árii z Dvořákovy Rusalky, či v modlitbě ze Smetanovy Libuše. Z Biblických písní od Antonína Dvořáka si posluchači vyslechli píseň Bože píseň novou, odzněla i známá Granada, úryvek ze Smetanovy Prodané nevěsty, Albinoniho Adagio a také Nighwitsh. Z repertoáru Evy Urbanové a Karla Gotta to byla známá Hej páni konšelé.
Jsme velice rádi, že je o tyto cyklické akce stále velký zájem a těšíme se na další setkání.
Hudebně-literární setkání 2.října 2014 bude zasvěcené Haně Hegerové.
