Vojenského pilota Huga Meisla v Izraeli přejmenovali na Maroma
Původně se jmenoval Hugo Meisl, úřednice izraelské pasové správy mu však změnila jméno na Marom. Narodil se přitom v brněnské židovské rodině v letech první republiky. Jako malého chlapce ho rodiče posadili do vlaku, který odvážel židovské děti z okupovaného Československa do Velké Británie. Tehdy Hugo samozřejmě netušil, že za touto záchrannou akcí stojí britský makléř Nicholas Winton. O tom, kdo mu a dalším téměř sedmi stovkám dětí zachránil život, se dozvěděl až o desítky let později. To už sám žil v Izraeli a měl za sebou dráhu vojenského pilota v izraelské armádě. Pilotovat se přitom učil v rodném Československu v době, kdy se tu po únoru 48 dostávali k moci komunisté.
Když jste nastoupil do transportu, který vás odvážel z Československa, bylo vám deset let. Jakým způsobem se tehdy bylo možné dostat do transportu, který organizoval Nicholas Winton?
"Já si nemyslím, že my jsme v té době jako děti věděli, kdo to zorganizoval. My jsme se o tom dozvěděli až později, až když někdo Wintona našel. A to bylo myslím všeobecné. Později jsme pátrali, jestli někdo věděl, čí to byl nápad. Myšlenka dětských transportů přitom vůbec nepochází od Wintona. Do té doby bylo z Německa do Anglie odvezeno deset tisíc židovských dětí a dětí německých komunistů. Anglická vláda se k tomu rozhodla poté, když bylo jasné, že nikdo není ochoten převzít dospělé rodiny. Takže přišel nápad pustit do Anglie aspoň děti, protože nikomu neublíží. K českému dětskému transportu došlo poté, co Angličani zjistili, že nenašli domov pro víc jak pět tisíc dětí. Vládě zůstalo pět tisíc nezajištěných dětí. Winton řekl své matce, aby šla na vládu s tím, že má šest tisíc adres čs. dětí, a pokusila se zařídit, aby mohly přijet do Anglie. Matka šla na Home Office, tam jí ale řekli, že mají pět tisíc dětí, pro které nenašli rodiny. Jediná možnost, aby vláda povolila příchod dalších šesti tisíc dětí, je najít rodinu, která bude ochotná zaplatit padesát liber. To je dnes víc jak pět tisíc! A nejen to. Musela u advokáta připravit affidavit, že dítě u ní zůstane do osmnácti let. Šlo o to, aby to pro stát nebylo ekonomicky náročné."
Teď, pane Marome, uděláme skok k tomu, co je z dnešního hlediska možná ještě zajímavější. Jak jste se dostal k pilotnímu výcviku? Prošel jste výcvikem v Československu, který byl organizován pro již vznikající izraelský stát. Pak jste se zúčastnil i války o nezávislost, po vyhlášení státu Izrael. Jak jste se k tomu dostal?
"Dostal jsem se k tomu tak, že ještě před odjezdem do Anglie nás poprvé vzali rodiče na hřbitov. Byl to židovský hřbitov v Brně - Židenicích. Tam byl pochován můj starší bratr, který zemřel. To už bylo za Protektorátu. Vyšli jsme ze hřbitova a, vedle něj byl začátek startovací dráhy. Přímo před námi stála stihačka. Motor se točil a my jsme skoro nemohli ani stát. Jako kluci jsme nikdy neviděli letadlo tak zblízka. A mne to chytlo."
Vy jste svůj výcvik začínal v červenci 1948...
"Já jsem byl za války kadet, nelétal jsme. Byli jsme v Anglii v organizaci, která trénovala budoucí piloty. Když bylo klukovi šestnáct let, mohl jít dobrovolně do kadetky, aby se připravil na práci v letectvu. V roce 1948 jsem studoval na technice v Brně. Nikdy jsem neplánoval, že pojedu do Palestiny. Na techniku ale přišel sionista Pollack, původně ze Slovenska, který odjel do Palestiny v r. 1938. Řekl, že se dozvěděli, že jsem byl v RAF jako kadet. A že hledají dobrovolníky, kteří by byli ochotni pomoci Izraeli vycvičit piloty. Šlo by o šestiměsíční kurz. Po šesti měsících bych se mohl vrátit ke studiu. A bude to považováno za vojenskou službu. Tak to začalo. Měl jsem najít ještě další lidi do kurzů, kromě Josefa Plačka jsem ale nikoho nenašel."
Vy jste byl špatný náborář!
"Ne, proto ne. Ale lidé, kteří se vrátili z koncentráků, nemohli projít lékařskými testy. Našlo se ale asi čtyřicet bulharských studentů, kteří studovali v Brně, protože v Bulharsku nebyla technika."
Zajímá mne ještě jedna věc. Ten kurz v Československu jste začínal v červenci 1948. Pět měsíců po převratu. Zajímalo tehdy sionisty a budoucí obyvatele státu Izrael to, že jim pomáhá komunistický režim, se kterým stát Izrael vzápětí nebyl v přátelském vztahu?
"Já myslím, že nikdo z naší české brigády, z asi dvou tisíc lidí, kteří se ve Velké Střelné cvičili na parašutisty, tankisty atd., vůbec přemýšlel, kdo je za tím. Nezapomeňte, že Stalin tehdy Československu dovolil, aby Izraeli pomohlo. On měl zájem se dostat na Blízký východ. To, co tehdy svět zajímalo, byla ropa. Tam byli Angličani, Holanďané, Američani, ale nebyla tam ani stopa po Rusech. Říkalo se, že když Stalin dovolí, aby Československo Izraeli pomohlo, tak se sám dostane na Blízký východ. A nepodařilo se to kvůli tomu, že ty dva tisíce vojáků, co přišli z Československé republiky na pomoc Izraeli, se pak vrátily a místo, aby piloti propagovali komunismus, o něm mluvili jako o něčem hrozném. A kvůli tomu tu pomoc zastavili."
Právě na to se ptám. Vy jste už šedesát let občanem státu Izrael...
"Z těch dvou tisíc lidí, co byli v naší brigádě v Izraeli, se nikdo do Československa nevrátil. Kvůli tomu, co se v té době dělo."
To úplně chápu. Když nad tím vším ale uvažuji, tak mne zajímá váš názor na to, jak Izrael upřednostňuje své cíle před prostředky, jakými jich dosahuje. Jak to vy vnímáte?
"Mnoho lidí si myslelo, že ten jediný důvod, proč Československo v rozporu s rozhodnutím OSN pomáhá Izraeli, je to, že Izrael za tu pomoc platil. To ale nebyl ten důvod. Ben Gurion řekl, že kdyby nebylo pomoci Československa, nebyl by dnes ani stát Izrael. Pamatuji si, když se čtyři české Spitfiry poprvé objevily zhruba čtyřicet kilometrů od Tel Avivu. Zaútočily na egyptskou armádu, ta se otočila a utekla. To byl ten začátek! V té době došly další zbraně, jediná puška, kterou v Izraeli znali, byla česká puška. Takže o tom není pochyby. Bez české pomoci by dnes nebyl stát Izrael. Nikdo jiný nepomohl."
Jak jste vlastně došel ke jménu Marom? Jste přece narozen jako Hugo Meisl. Kde jste získal nové příjmení?
"Ben Gurion rozhodl, že není možné, aby posílal z Izraele do světa lidi s německým jménem. Meisl je anagram hebrejského slova ismel, které znamená majzlík. A v němčině hodně slov pochází z hebrejštiny. Tak se Ben Gurion rozhodl, že několik jmen jako Meisl, která nebyla stoprocentně německá, zůstane. Já jsem v té době dovážel z Francie nová letadla do Izraele a stále jsem létal jako Meisl, protože to bylo tisíc let staré jméno ze střední Evropy, z Prahy. Jednoho dne ale přijdu na letiště a ptám se po svém služebním pase na jméno Hugo Meisl. Můj pas tam ale není. Letadlo už má odletět, kapitán ale říká, že na mne počká, protože jsem byl dobrý instruktor. Já se vrátím k přepážce, hledám v hromadě služebních pasů a najednou tam najdu pas s mou fotografií, ale na jméno Hugo Marom. Jak se to stalo? Úřednice, která byla zodpovědná za uchování jména Meisl, někam odjela a druhá, mladinká, měla před sebou nařízení, že nikdo nesmí vycestovat s německým jménem. Tak mne přejmenovala. Marom znamená v hebrejštině Nebesa."
A je tu na závěr ještě jedna věc. Do České republiky jezdíte relativně často. Přijel jste do země, jejíž bývalý prezident se pochvalně, jako o profesionálovi, vyjadřuje o člověku, který na svém webu zveřejňuje seznam českých veřejně činných osobností a zdůrazňuje u nich jejich židovský původ. Vytváří takový židovský seznam. Jaký to ve vás vzbuzuje pocit?
"Já jsem o tom dřív neslyšel, až tady o tom někdo mluvil. Já patřím k rodině, kde oba rodiče v roce 1936 přečetli Mein Kampf. Mně bylo tehdy sedm, osm let. A pamatuji si, jak o tom mluvili. Otec byl legionář a znal svůj rodinný původ skoro tisíc let nazpátek. Matka tvrdila, že Hitler je blázen, to, o čem píše v Mein Kampfu, ale udělá. Udělá Evropu Judenrein. Otec říkal, že nás je tu čtrnáct milionů. Když se zbaví nás, bude se muset zbavit všech Čechů. Mamince říkal, aby se nebála. To se prostě nemůže stát. Pak ale došlo na Mnichov a Němcům se podařilo zabrat Sudety. Otec byl povolán jako dělostřelec ke své jednotce, která byla někde v Užhorodě. A to bylo poprvé, co souhlasil s matkou. Začali přemýšlet, že odjedou do Ameriky. My jsme měli rodinu v Americe. Dnes si myslím, že jakákoliv akce, která je založena na náboženství, nemá šanci. Ta nejhorší věc na světě je náboženství. To je kořen všeho zla."
To můžeme nechat jako závěr našeho rozhovoru. Pane Marome, díky za váš čas. Na shledanou.
"Na shledanou a děkuji."
