Žádná milostivá paní! Jen Josefa Náprstková!
Jen Náprstková, prosím! Tak prý reagovala manželka Vojty Náprstka Josefa na oslovení typu "milostivá paní". Josefa Náprstková je dodnes vnímána především jako žena svého slavného muže. A ne úplně právem, ani bez něj by se nejspíše v životě neztratila.
"Myslím si, že jí to trošičku dlužíme. Ona celý život žila ve stínu svého milovaného Vojtíška, přitom, když se blíže podíváme na její život a práci, tak zjistíme, že to byla si ona, která tím Vojtíškem trošku hýbala a především to byla ona, která zajišťovala finanční prostředky, aby se mohl věnovat svým zálibám."
"Milovaný Vojtíšek" měl zájmů skutečně mnoho a Josefa je s ním většinou sdílela. Jejich vztah byl ale dlouho problematický. Josefa totiž v domě U Halánků, kde Náprstek bydlel a dnes tam sídlí po něm pojmenované muzeum, pracovala. Jeho rodiče, později jen matka, vlastnili pivovar a vinopalnu. Josefa tam byla zaměstnána jako stoličná, prodávala a později pomáhala s provozem. Do Vojty se zamilovala v roce 1860, scházeli se, byli spolu v divadle, protancovali ples. Klid jí to ale nepřineslo. Žárlila na krásnou mladší sestru, které Náprstek věnoval pozornost, měla obavy z toho, jak a zda vůbec bude její vztah pokračovat. Překážek totiž bylo více než dost.
"Vojtova matka s tímto spojením nesouhlasila. Pro ni byla Josefa služebná, dívka z nižší společenské vrstvy. Ani rodiče Josefy nesouhlasili s jejím výběrem. Její matka si na smrtelné posteli od dcery vynutila slib, že po její smrti odejde z domu U Halánků, aby se dalšímu kontaktu s Vojtou vyhnula. Maminka si prostě uvědomovala, že to je nerovné spojení a budou z toho jenom problémy."
Vojtova matka Anna Fingerhutová zemřela v roce 1873, o necelé dva roky později se Vojta s Josefou vzali. Nevěstě bylo 37, ženich byl o 12 let starší. Šlo o druhý civilní sňatek v Praze. Po něm se novomanželé vrátili domů a do práce. Té Josefě ještě přibylo:
Děti Náprstkovi nikdy neměli, Vojta si to nepřál a Josefa se mu, i když nesouhlasila, přizpůsobila.
V roce 1894 zemřel Vojta Náprstek. Pro vdovu Náprstkovou nastalo nelehké období, píše Secká: "Josefa se marně snažila zajišťovat vše jako za manželova života, ale pokrok byl neúprosný. Muzeum neslo název České průmyslové, i když dávno již bylo národopisné, ale Josefa lpěla na manželově označení...Svou poslední vůli precizovala tak, aby muzeum co možná nejvíce ochránila od vnějších vlivů a vše zachovala budoucím generacím. Přestože původně chtěla ustavit svými dědici synovce, nakonec, po dohodě s nimi, stanovila univerzálním dědicem České průmyslové muzeum vedené kuratoriem. To získalo 84 000 korun s tím, že budova musí být označena nápisem Náprstkovo české průmyslové muzeum. Budova muzea nesmí být zbořena a mají zde být uloženy urny s popelem manželů Náprstkových."
