1 Barča,2 lidé, 13 zemí, 15 000 kilometrů
Když byl Daniel Urban jako malý kluk nemocný, byla 80.léta a v televizi toho pro děti moc nedávali. A tak mu babička jednou přinesla knížky už tehdy legendární dvojice Hanzelka a Zikmund. Cestopisy jej zaujaly natolik, že hodlal na nějakou výpravu vyrazit nejlépe hned. Rodiče mu vysvětlili, že to nejde, nejen, že na to nemá věk, ale taky že cestovat se moc nemůže. A podobný konflikt touhy po cestování versus uzavřené hranice řešila kdysi i jeho nynější manželka Jana. Na své sny Urbanovi nezapomněli a letos by si rádi jejich část splnili. Na cestu, která je má zavést do 13 zemí Evropy i Asie, nejednou jen sami dva - stěžejní součástí jejich výpravy je i Barča. Ostatně po ní nese celý projekt své jméno: Škoda 100 na cestách. Janu a Daniela Urbanovy i jejich Barču představí dnešní rubrika Češi v zahraničí.
Chystáte se na cestu, ne sice kolem světa, ale kolem části světa. Kdo řídí?
JU: „Většinou asi manžel, ale řidičák máme oba“.
A nehodláte se alespoň někdy střídat?
JU: „Určitě!“
Jaký je vůbec rozdíl v řízení dnešních aut a auta, jako je vaše Barča?
DU: „Nejsou tam žádné posilovače, ani na brzdy, ani na řízení. Chce to trošku větší sílu“.
Můžete nám Barču představit?
DU: „Je to auto, které bylo vyrobeno v roce 1969, první rok, kdy se škodovky 100 začaly vyrábět. Koupili jsme ji před dvěma lety od jednoho pána z Liberce, který ji měl po tátovi a rozhodli jsme se ji komplet celou rozebrat, trošičku vylepšit a připravit na tu naši cestu, aby vydržela“.
A proč jste zvolili právě tohle auto?
DU: „Chtěli jsme jet nějakým českým, nebo respektive československým, autem a právě v tu dobu se nám naskytla výhodná koupě toho auta“.
Kromě řízení, máte rozdělené i nějaké další činnosti a úkoly?
DU: „Určitě. Jana bude hlavní kameraman, takže bude všechno natáčet, ale samozřejmě, aby tam taky občas byla, tak se budu muset snažit i já“.
Kdy vás vůbec poprvé napadlo vyrazit na takovou cestu?
DU: „Nás baví cestovat, a když jsme byli na Kubě, měli jsme tam půjčené auto. Tím jsme projížděli zemí, kde se čas zastavil v minulém století, tak se nám to strašně zalíbilo. Od té doby jsme to začali plánovat. Je to zhruba tři roky nazpátek“.
JU: „Prvopočátek byl hlavně v tom, že jsme plánovali cestu na Ukrajinu, ale vzhledem k tomu, že se tam změnila situace, tak z toho sešlo. Začali jsme vymýšlet, kam se podívat jinam. Tak vznikl nápad podívat se trochu dál a udělat větší cestu“.
Ona delší cesta by měla vést například přes Maďarsko, Rumunsko, Turecko nebo Turkmenistán a pak přes Rusko a pobaltské státy zpět do Česka. Kromě všemožných příprav týkajících se technických záležitostí, nepomíjejí Urbanovi ani možná bezpečnostní rizika.
DU: „Momentálně to tam vypadá zatím ještě bezpečně. Máme ale i náhradní řešení, kdyby se ta situace změnila, pak bychom jeli přes Rusko do Mongolska. Ale zatím to vypadá docela dobře“.
Jak sbíráte informace o zemích, kam míříte?
JU: „To je moje práce, to sleduji já. Udělala jsem itinerář cesty, zjišťovala jsem jak bezpečnost, tak všemožné údaje o jednotlivých státech - co se tam právě děje, jak to vypadá, jaké jsou tam zvyklosti. Chtěli bychom být připravení, aby nás něco nepřekvapilo nebo abychom něco neudělali špatně“.
A bylo něco, co vás zarazilo už předem, s čím jste nepočítala?
JU: „Ani ne. Vzhledem k tomu, že se o cestování a cizí státy dost zajímáme, tak jsem nenašla něco, co by mě vyloženě překvapilo“.
A co když se Barča někde na cestě rozhodne, že dál už nejede?
DU: „Povezeme hromadu náhradních dílů a celou jsem ji rozebral a složil. Kdyby se něco stalo, tak bych to měl zvládnout. Automechanik ale nejsem. Budeme mít samozřejmě na telefonu lidi, kteří tomu rozumějí více, takže kdyby něco, tak jim budu volat. Kdyby ale úplně umřela, tak koupíme velbloudy a dotáhneme ji s nimi domů“.
Nebo ji tam vzteky necháte...
DU: „To asi ne. K tomu autu už máme vztah, to už není auto, to už je člen rodiny. 1300 hodin práce jen tak někde nenechám“.
JU: „A podílela jsem se i já“.
Mapy, kompas, zážitky…
Barča není jediné vaše retro, vy se chystáte jet podle map a kompasu. Bude to tak retro, že pojedete podle papírových map?
JU: „Podle papírových. Hlavní navigátor budu opět já“.
A jak se vůbec dneska takové mapy shánějí?
DU: „Zatím je ještě nemáme, ale objevili jsme jednoho prodejce, který má skoro všechny mapy, které potřebujeme, takže přes internet se koupit dají, není to zase takový problém“.
JU: „Chystáme se je kupovat i na cestě, v místech, kudy budeme projíždět“.
Máte už teď přesnou vizi, kudy pojedete?
DU: „Cestu máme naplánovanou na zhruba 90 procent. Teď přidáváme do itineráře nějaké památky, na které bychom se chtěli podívat“.
Cesta, na kterou se chystáte, bude jedním z vašich splněných snů. Máte ještě nějaké další zatím nesplněné cestovatelské sny?
DU: „Vzhledem k tomu, že jsme náš projekt nazvali Škoda 100 na cestách, tak můžeme jet kamkoliv. Vždycky záleží jednak na penězích a jednak na času, protože jsme oba dva zaměstnanci a těžko by mi v práci dali volno na půl roku. Kdyby se ale našel mecenáš, který mi dá 3 miliony, tak objedu klidně celý svět“.
JU: „Naše sny jsou tak veliké a chtěli bychom toho projet tolik, že ani nevíme, jestli to za svůj život stihneme“.
DU: „Máme zhruba tři destinace, kam bychom třeba za dva roky, aby se ta cesta podařila dobře připravit, chtěli vyrazit. Určité cíle máme, ale nechtěli bychom je ještě prozrazovat dopředu“.
Jak dlouho by měla ta vaše cesta trvat?
JU: „15 000 kilometrů, spočítali jsme to zhruba na měsíc. Měli bychom ujet asi 500km za den. Přes Evropu to půjde rychleji, ale potom to v Asii, někde na poušti, bude asi horší“.
Co si z cest chcete, kromě zmíněných fotek, přivést?
DU: „Rádi bychom napsali knihu, takže si musíme dělat hodně poznámek, abychom nezapomněli, co jsme všechno prožili. Chceme také natočit spoustu filmového materiálu, rádi bychom udělali nějaký amatérský dokument. Jinak samozřejmě uvidíme, na co cestou narazíme, to si přivezeme. Třeba bych chtěl, kdybych v poušti našel lebku s parohama, tak si ji dát na auto. To všechno uvidíme“.
JU: „Já se strašně moc těším na místní lidi. Jak tam žijí, jestli si s nimi budeme moci popovídat, jestli nás třeba vezmou k sobě, jestli nám něco ze svého života ukáží. To jsou zážitky, které bych si ráda přivezla“.
Na cestu se Urbanovi vydají 16. července, s jejich zážitky se budou moci seznámit i posluchači Českého rozhlasu. A kromě map, kompasu, náhradních dílů je bude provázet i písnička kapely Všichni svatí..
