Anketa: Jaký by měl být nový český prezident?
Zahraničních Čechů, exulantů i krajanů žijících ve světě se ptáme, jaký by měl být český prezident, který vzejde z historicky první přímé volby hlavy českého státu. Dnes v naší anketě odpovídala Barbara Semenov, vydavatelka časopisu Čechoaustralan:
Jako Čechoaustralanka žijící dnes v obou zemích považuji za svou čest i povinnost volit nového českého prezidenta, i když stávající možnosti volby mne, podobně jako většinu spoluobčanů, příliš neuspokojují.
Přesto se osobně domnívám, že alespoň pět z navržených kandidátů by mohlo post prezidenta ustát, dva z nich pak velmi dobře. Moje volba se na rozdíl od většiny obyvatelstva však neřídí osobními sympatiemi. Nebudu volit vlastně ani jednoho z těch kandidátů, kteří jsou mi osobně sympatičtí. Budu především volit kandidáta, o kterém se domnívám, že bude všeobecně prospěšný pro blaho této republiky. A v tomto předpokladu užitečnosti prezidenta pro náš národ spatřuji i jeho smysluplnost pro nás – krajany žijící v zahraničí. Mám tím na mysli to, že se budoucí český prezident bude chovat doma i ve světě jako skutečný vysoký státník. Bude mít svoji úctyhodnost a prestiž, která vyváží případný prohřešek či dva. Považuji za nezbytné, aby nový prezident vládl dokonalou znalostí mezinárodní situace – politické, ekonomické, kulturní i společenské. Aby vedle samozřejmého předpokladu chápání potřeb země a občanů vnitrostátně, viděl a rozuměl postavení České republiky také zvenčí naší kotliny. Aby nejen hájil a prosazoval zájmy republiky ve světě, ale aby naši zemi také skvěle reprezentoval a my – zahraniční Češi – mohli být na svého prezidenta hrdi. Aby respektoval dva miliony nás Čechů žijících ve světě a vážil si našeho šíření dobrého jména České republiky.
Hovoříme dnes, v moderní době demokracie o „zahraničních Češích“. Musím však připomenout, že většina z nás nejsme zahraniční Češi – máme také občanství zemí, které nám poskytly azyl v dobách totality. Byli jsme emigranti a to nelze zapomenout. Paměť exulantů je díky traumatické zkušenosti odchodu ze země delší než paměť obyvatel České republiky. Proto je pro většinu z nás – zahraničních Čechů pomlčka emigrantů – rozhodující, že se nový prezident bude distancovat od - nepochopitelně pro nás - zde stále existující komunistické strany.
Demokratická země se rozhodla zvolit si v přímé volbě nového prezidenta. Je třeba toto respektovat. A být za to rád. Volba ve stylu volby prezidentů Husáka, Novotného, Gottwalda je zaplaťpánbůh pryč. Ať již bude výsledek demokratické volby jakýkoliv, je třeba jej přijmout a stát za novým prezidentem zvoleným většinou národa. A věřit – jak se ve světě říká, že he/she will do the right thing by us – tedy, že bude dobrý. Nikoliv, jak bývá v naší kotlině zvykem – protože nebyl zvolen „můj“ kandidát, budu jej a priori nesnášet už dřív, než se vůbec pokusí se jako státník a prezident realizovat. Já mu přeji předem hodně síly a jen samá správná rozhodnutí. Budu doufat, že si jako ti nejlepší ze světových státníků v historii lidstva dokáže sám přizvat na pomoc dobré rádce a obklopí se lidmi, kteří mu pomohou nést pro nás nepředstavitelnou a historicky nevymazatelnou zodpovědnost prezidenta, na kterou si troufá dnes kandidovat.
V neposlední řadě bych sobě a českému národu doma i ve světě přála prezidenta, který bude osvícený, bude osvětu šířit a svým pozitivním přístupem bude vyvracet stálou a sebedestruktivní negativitu šířenou mnohými českými médii. Kéž by nový prezident v masarykovském stylu inspiroval český národ k lepšímu vývoji v nadcházející nové etapě našich dějin.
