Centrum pro uchování české kultury v Texasu buduje skanzen v La Grange
V dnešní repríze rubriky Češi v zahraničí se vydáme do Texasu. K českým kořenům se tu hlásí nejméně půl milionu lidí. Češi, a hlavně Moravané, do Texasu přicházeli už od poloviny 19. století a založili zde řadu českých obcí. Mezi nimi i Prahu. V některých se dodnes mluví česky. Zachování českého kulturního dědictví a tradic v Texasu se věnuje i Texas Czech Heritage and Cultural Center. Jeho zástupci v předloňském roce navštívili Prahu, ministr zahraničních věcí jim totiž předal prestižní cenu Gratias agit za šíření dobrého jména České republiky v zahraničí. Hovořila s nimi Milena Štráfeldová:
řekl mi Ladislav Poláček, viceprezident Centra českého dědictví a kultury v Texasu. Podobná slova jsem od českých krajanů v Texasu slyšela mnohokrát. Podobně jako on totiž ještě v dětství mluvili česky:
"Když jsme začali chodit do školy, otec trval na tom, že musíme mluvit anglicky. A kvůli tomu jsem češtinu hodně zapomněl. Když ale slyším lidi kolem mluvit, rozumím většinou všemu, co říkáte."
Z Česka pocházejí všichni předkové pana Poláčka, i to je typické pro naše krajany v Texasu:
"Mí prarodiče přišli z Moravy, z Frenštátska, druzí z Horního Lidče, tak jsme si tam udělali výlet a snažíme se poznat vaši zemi."
Podobně tomu je u Retty Slavik Chandler, prezidentky Texas Czech Heritage and Cultural Center. Její otec přijel do Spojených států v roce 1904, tehdy mu bylo devět let. Jeho rodiče se do Texasu vydali se čtyřmi dětmi. Narozdíl od většiny tehdejších českých imigrantů nepocházeli z Valašska, ale z moravské Kroměříže.
"Ale z maminčiny strany přijeli dřív. Byli z Valašské Polanky a přijeli asi /v roce/ 1873."
"Vždycky ale chtěli, aby se děti učily a aby /z nich/ byli dobří lidé. A to je také naše kultura. Školy a kostely byly pro Čechy důležité."
Kostely, které si Češi v Texasu postavili před sto lety, stojí často dodnes:
"Ty kostely tam máme. Mnoho jich je okolo La Grange, je tam Hostýn, Dubina a je tam i Praha. Tam je velký kostel a my v něm máme každý rok slavnost."
Narozdíl od Ladislava Poláčka si paní Slavik Chandler češtinu uchovala:
"Můj tatínek chtěl, abych se naučila česky, a moje stařenka nemluvila anglicky a já jsem s ní byla hodně /pohromadě/. Mně se líbí česká řeč a taky jsem na univerzitě studovala jeden kurz. Sem jsem přijela asi před třemi, čtyřmi lety a učila jsem se tu. Ale nemám šanci mluvit. My chceme mluvit, některým se to ale už ztratilo."
Podle paní Slavik Chandler žije v Texasu i podle těch nejskromnějších odhadů půl milionů lidí s českými kořeny:
"To je jisté, není ale tak lehké to spočítat, protože v censech my říkáme, že jsme Američani, a ne že máme český původ. Já jsem českého původu, ale moje děti jsou Chandlerové, protože můj manžel je Chandler. Oni se proto nepočítají, ale přitom jsou českého původu."
"Teď se právě snažíme vybudovat kompletní českou farmu, protože většina Čechů, kteří přicházeli do Texasu, byli farmáři."
"My chráníme naše dědictví. Sbíráme knihy a věci, co Češi, když přijeli do Ameriky, měli s sebou, aby se na ně druzí lidé mohli podívat. A také máme budovy, jaké měli, když sem přijeli."
V La Grange dokonce stojí i typická valašská zvonička, kterou do Spojených států poslali tesaři z Valašska. Probíhá tu také řada krajanských setkání:
"Máme několik českých hudebních skupin, které tam uvádějí tradiční českou muziku."
Jak připomíná Ladislav Poláček, české kulturní centrum v Texasu také podporuje uchování a výuku češtiny mezi českými krajany. Do Texasu v posledních letech přijelo i několik českých studentů, kteří učí češtinu:
"To je jedna z věcí, o kterou se snažíme. Pokusili jsme se o to, aby se na univerzitě učila čeština jako druhý jazyk. Teď, když přichází víc imigrantů, se česky mluví víc."
"Univerzity v Texasu mají kurzy pro Čechy a také jiné školy, College Station."
Texas Czech Heritage and Cultural Center má také knihovnu, v níž schraňuje knihy, noviny, časopisy, ale i rodinnou dokumentaci a fotografie, které dokládají historii Čechů v Texasu. V prostorách Centra se schází česká komunita, probíhají tu koncerty, přednášky i propagační akce, které představují českou kulturu ve Spojených státech.
A na závěr dnešní krajanské rubriky ještě jednu skutečnou raritu. Ženský sbor z Rožnova pod Radhoštěm uvede píseň, kterou si o životě v Texasu na přelomu 19. a 20. století zpívali sami čeští vystěhovalci:
