Češi a Slováci v Istanbulu představí Turkům Marketu Lazarovou i Šíleně smutnou princeznu
V dnešní rubrice Češi v zahraničí se vydáme do Turecka. V Istanbulu totiž působí spolek Čechů a Slováků. Jeho předseda Martin Maryška se v září zúčastnil konference Diaspora jako partner mateřského státu, která se konala v Senátu. Právě tam vznikl následující rozhovor.
Hovořilo se tady o tom, že vlastně někdy nevíme, kolik Čechů v zahraničí žije a kde přesně jsou? Jaká je situace v Turecku?
„Tady na konferenci jsem nahlédl do celosvětového výzkumu, který pořádala Česká škola bez hranic, a týkal se nějaké základní demografie krajanů ve světě. Myslím si, že poměry v Turecku jsou obdobné, jak průzkum ukazuje. Nejvíce jsou to krajanky, které přesídlily do Turecka s rodinou. Jsme rozmístěni všude po Turecku, nejvíc nás je v Istanbulu, dost krajanů je ale také v Antalyi, což je město na Turecké riviéře, kam se jezdí za prací, kvůli turismu například“.
A nějaká čísla?
„My odhadujeme 200 lidí v Istanbulu a v poměru k tomu v celém Turecku, asi 400 lidí. Ta čísla nikde nejsou. Nemá je k dispozici ani konzulát a není ani žádný jiný zdroj. My jsme se pokoušeli dělat nějaké sčítání krajanů, ale nemyslím si, že by ta čísla byla nějakým způsobem reprezentativní, bohužel“.
Vy ale zjevně nejste žena, která by se do Turecka vdala. Proč jste tam odešel vy?
„Já jsem čerstvý přistěhovalec do Turecka. Přišel jsem tam proto, že jsem chtěl opustit EU, aniž bych proti ní a Evropě cokoliv měl, a poznat nějakou exotiku. Rád říkám o Istanbulu, že je to nejexotičtější evropské město. Zajet si do Istanbulu znamená, že poznáte hodně o evropských i českých kořenech“.
Kolik lidí s českým původem má vůbec zájem o nějaké sdružování s dalšími Čechy?
„Vždycky je jich méně, než by se předsedům a dalším aktivistům ve spolcích líbilo. Na začátku to byly hlavně maminky a rodiny, které se chtěly sdružovat. Je jasné, že kvůli výuce češtiny u dětí. Teď ale zaznamenáváme určitý demografický posun a začíná se v Istanbulu objevovat více lidí, pro které tohle není téma, vyplývá to z jejich životní situace. Ti se více vidí v kulturních a společenských projektech“.
Pořádáte nějaké takové akce?
„Teď nás nejvíce zaměstnává Visegrádský festival. Dali jsme se dohromady s Poláky a Maďary, Slováci jsou už součástí našeho spolku. Jsme krajanský spolek Čechů a Slováků. Pořádáme spolu s přispěním zastupitelských úřadů festival středoevropských filmů. Letos budeme promítat Marketu Lazarovou, tím se musí začít. Do turečtiny ale překládáme i Šíleně smutnou princeznu, to bude takový hezký kontrapunkt k Marketě Lazarove. Měli by nám přijet také lidí z divadla Husa na provázku a promítli bychom Baladu pro banditu. Minulý rok jsme promítali např. Trnkův Sen noci svatojánské a Vynález zkázy. Je to největší kulturní prezentace České republiky, která do této doby v Istanbulu byla, takže se musí začínat od největších perel české kinematografie“.
Čemu se v Turecku věnujete vy?
„Já se pohybuji v kultuře. Je to to, co jsem vystudoval a čemu jsem se chtěl věnovat. Jsem vděčný za to, že to můžu dál dělat i v Turecku. Pracuji v jedné galerii umění“.
Když jsem vás požádala o rozhovor, myslel jste si, že se budeme bavit o puči. Proč vás to, když jsme na krajanské konferenci, napadlo?
„Mám za to, že v poslední době bylo Turecko prezentováno v českých médiích právě v souvislosti s politickou situací, samozřejmě po právu, dává to smysl. Média se věnovala politické situaci i ještě před pučem, ale hlavně pak při a po tom nepovedeném pokusu o převrat“.
Ovlivnily tyto události nějakým způsobem činnost spolku, jako je ten váš?
„Doposud ne, ale nebude to lepší. Myslím si, že celkově bude stále menší podpora občanské společnosti, do které podobné iniciativy, jako jsou krajanské spolky, spadají. Bude asi přibývat nějakých administrativních problémů atd. Ale jsou to spíše hypotézy, nikoliv realita, jak ji v této době zažíváme. Je teprve pár měsíců po těch událostech. Nejsem ale moc velký optimista“.
Tady na konferenci se hovořilo o tom, co Čechům v zahraničí ze strany českého státu chybí. Jak je to u vás, chybí něco vám?
„Já osobně patřím k lidem, doufám, že to nebude znít příliš pateticky, kteří se spíše ptají, co můžu já udělat pro stát, než co stát může udělat pro mě. Pro mnoho krajanů je tím, kdo představuje český stát v zahraničí, konzulát, zastupitelský úřad nebo česká centra. Myslím si, že by čeští krajané ocenili větší asistenci zastupitelských úřadů při vyřizování běžných administrativních záležitostí, které třeba souvisejí s návratem do Česka. Myslím si, že by spousta z nás stála o to, aby byly úřady třeba i lépe informovány o tom, jakým způsobem si například vyřídit trvalý pobyt atd. Netroufám si ale říct, jestli máme vůbec právo o to žádat“.
