Češi staví solární školu v severoindickém Kargyaku
Doslova na střeše světa, ve vysokohorské vesnici Kargyak v Malém Tibetu v Himálaji, staví české občanské sdružení BlueLand solární školu. S ekologicky šetrnou stavbou se začalo loni, první děti se v ní ale začnou učit už za pár měsíců. Podrobnosti uvedla v rozhovoru s Milenou Štráfeldovou předsedkyně sdružení Gabriela Lágnerová:
Popište trošku vesnici, kde škola stojí, abychom si vůbec uměli představit, jak daleko a jak vysoko jste se vypravili?
"Spadá do státu Džammú Kašmír, to je jeden ze svazových států Indické republiky. Je v údolí Zanskar, které se rozprostírá ve vysokohorské poušti, v nadmořské výšce mezi 3500 a 4500 metrů. Často se mu říká "druhá vráska Himálaje". Znamená to, že deště, které přicházejí od jihu, se zastaví v Himáčalpradéši a k nám do Zanskaru se už nedostanou. Takže je tam celkem sucho, malé srážky. Výhodou je, že tam je velký počet slunečných dnů, čehož využívá i ta konstrukce školní budovy. Za ideálních podmínek by měla přeměnit sluneční záření na teplo."Vy říkáte - k nám do Zanskaru. Kdy se z vás stala Zanskařanka?
"Myslím, že to bylo už v prvním roce, v r. 2005, kdy jsem tam přijela sama a s těmi lidmi jsem se sblížila."
Žije tam zhruba sto lidí. Kolik z nich je dětí, které mohou chodit k vám do školy?"Dětí je tam dvacet pět, ale s tím, že je to spádová oblast, takže tam chodí i děti z okolních vesnic. Některé děti mohou docházet 45 minut, jiné docházejí třeba dvě hodiny. To údolí, které má nějakých sto dvacet kilometrů, je taková jedna velká rodina. Přestože tam neexistuje žádná ubytovna nebo internátní zařízení, bydlí děti u svých příbuzných."
Pětadvacet dětí, to je čtvrtina obyvatel. V jakém věkovém rozmezí chodí do školy?
"Chodí tam děti už od tří, čtyř let. Od doby, kdy už dokáží chodit, přestože jsme se rodičům snažili vysvětlit, aby si tak malé děti nechávali u sebe. Tím ale, že je dají do školy, se jim uvolní ruce a můžou chodit do kopců. Indická vláda teď povýšila Kargyak na střední školu, to znamená, že by tam děti měly chodit až do dvanácti let. Všechno záleží na tom, jak kvalitní učitele se tam podaří zajistit. Ty děti jsou samozřejmě stejně šikovné jako děti u nás. Tak záleží na tom, jaké budou mít možnosti získat vědomosti."Vy se tam ale neomezujete jenom na stavbu školy a na to, aby se tam mohly vzdělávat děti. Co děláte pro dospělé?
"Pro dospělé jsme třeba postavili akumulační skleník. Na tom je krásné, že to vlastně neskončilo u tohoto prvního našeho počinu, kdy jsme s pomocí místní komunity skleník vybudovali. Už je ale vidět, že v okolních vesnicích i ve vesnici Kargyak lidé napodobují tuto technologii. Aby si to člověk představil: u nás koupíme brambory, zelí a špenát po celý rok. Tam ale jsou lidé na půl roku díky horským sedlům úplně uzavřeni. Jsou odkázáni pouze na to, co si uskladní na zimu. A tím, že mají skleník a mohou tam pěstovat špenát, který roste celou zimu i v minus 30 stupních, tak je to pro ně výborný zdroj vitamínů a čerstvé zeleniny. A druhá věc, my vlastně dospělé tím, jak se podílejí na stavbě, učíme novým technologiím. Učíme je, že je strašně důležité využívat místní materiály a nenechat se navést, aby používali třeba cement nebo aby stavěli střechy z plechu. Aby si vážili toho, co tam mají a co je tam dostupné. My jsme vlastně jediná vesnice, kde ještě nestojí betonová budova. V ostatních vesnicích zatím vláda postavila univerzální model školy, který je z betonu a s plechovou střechou. Přesto, že životnost takové školy je třeba pět nebo šest let.. To tam proniká s tím, že tam indická vláda už od roku 2005 staví spolu s indickou armádou tzv. celohimálajskou dálnici, která v horizontu deseti let bude protínat i tuto vesnici Kargyak. Takže my se snažíme vesničany připravit na tuto cestu."Ve prospěch stavby školy v Kargyaku se v pražské Galerii Havelka dražily obrázky tamních dětí spolu s obrázky dětí z česko-kanadské Sunny School v Jesenici u Prahy. Dražba vynesla peníze na celé vnitřní vybavení školy v Kargyaku. Výstava obrázků v Galerii Havelka potrvá do 14. května.
Foto: Blueland