Čeština ze srbského Banátu pomalu mizí
Ve státní škole srbském městečku Bela Crkva zrovna probíhá hodiny češtiny. Na hodiny chodí nejenom české děti, ale i malí Srbové a Romové. Prostě proto, že je čeština baví.
Děti jsou malé, česky hlavně zpívají, takže si s nimi zatím nepopovídáte. Proto jsme si promluvili s jejich učitelem Marianem Strnadem.
„Máme tady 18 dětí, od první do čtvrté třídy. Na češtinu chodí všichni dohromady, jako jedna třída. Bohužel, starší děti, od páté třídy, teď žádné hodiny češtiny nemají, ale snažíme se to změnit a zařídit, aby se i ti starší mohli učit česky.“
Máte dost učebnic? Posílá vám třeba něco česká ambasáda?
„To asi ne. Česká národní rada pomáhá, jak může. Děti dostaly batohy, propisky a takové věci. Máme ale jenom jednu učebnici s obrázky pro první ročník.“
V srbském jižním Banátu žije něco přes tisíc Čechů, kteří se do oblasti přistěhovali ještě za Rakouska, před dvěma sty lety. Jak to dnes vypadá s jejich češtinou, nejlépe ze všech ví Ilona Kirchnerová, učitelka češtiny z Brna, která zde již 4 roky působí díky speciálnímu programu českého ministerstva školství.
„Nejlepší úroveň češtiny mají lidé, kterým je dneska mezi 60 a 70 lety. Ti si češtinu udrželi ve velice dobré podobě. V generaci jejich dětí je to o něco horší. Záleží taky, kdo z jaké rodiny pochází. Pokud jde o smíšenou rodinu, tak je to komplikovanější. Pokud je matka Srbka, tak děti většinou přebírají její jazyk. V generaci dětí, kterou já tady učím, od první do osmé třídy, je ta znalost zase o stupínek horší. Zase záleží na tom, jak se mluví v rodině. Většina dětí je na úrovni začátečníků, ale najde se i několik dětí, které zvládají mluvit plynule česky. Obecně se dá říct, že děti česky mnohem lépe rozumí, než mluví.“
Jaká je podle vašeho názoru perspektiva? Jak to vidíte za dvacet let?
„To je těžká otázka. Jsme v prostředí, kde je majoritním jazykem srbština. Ta se používá víceméně všude. Budoucnost nevidím úplně růžově, přestože česká menšina se tady snaží udržovat svůj jazyk, svou kulturu, své zvyky. Jenomže další využití češtiny je opravdu jen pro velmi omezený okruh lidí, kteří třeba odejdou studovat nebo pracovat do České republiky. Jinak bych řekla, že čeština postupně mizí, i když, naštěstí, pomalým tempem. I přes velkou snahu všech institucí, které tady s českou menšinou pracují.“
