ČR už netrvá na ratifikaci každé změny způsobu hlasování v EU
Česká republika už netrvá na tom, aby každá změna hlasování v Radě EU podle nové ústavy podléhala schválení národních parlamentů všech členských zemí unie. Ministr zahraničí Cyril Svoboda v Bruselu řekl, že se Praha kloní k pružnějšímu pojetí, při kterém by národní parlamenty měly své slovo, nikoli však právo každý krok ratifikovat ve složité a zdlouhavé proceduře. Návrh ústavy schválený v červenci Konventem EU počítá s tzv. uličkovou či "průchodovou" klauzulí, která umožňuje přejít při rozhodování o té či oné věci z povinné jednomyslnosti na kvalifikovanou většinu. Vyžaduje to napřed jednomyslný souhlas Evropské rady, tedy všech členských zemí, a čtyřměsíční konzultační období, během něhož se mohou vyjádřit národní parlamenty. ČR s ním dosud nesouhlasila, dnes však změnila názor. "Je to cesta, kterou se dá jít. Dá se takto skloubit obojí, požadavek pružnosti i role parlamentů," řekl Svoboda ČTK. "Nevzdali jsme se principu (schvalování v parlamentech), říkám však, jaká je realita a co je možné tady dosáhnout." Usoudil, že dobrým kompromisním řešením by bylo prodloužit období, po které mají národní parlamenty možnost se k takové změně vyjádřit. Uvedl také, že konečný kompromis lze čekat až v závěru jednání.
Použití zmíněné klauzule znamená de facto přesun svrchovanosti, protože se jím členské země zříkají v dané věci právu veta. Podle většinového názoru spočívá však v jednomyslném rozhodnutí již dostatečná pojistka, nehledě na možnost národních parlamentů změnu ovlivnit. Povinná ratifikace ve 25 zemích by znemožnila jakékoli změny v systému rozhodování a učinila by unii strnulou a pomalou.
Svoboda se dále na zasedání ústavodárné mezivládní konference EU vyslovil pro zachování práva veta při rozhodování o daních, o finančních zdrojích EU a také o jejím několikaletém finančním výhledu. Považuje tato tři témata za "naprosto zásadní", vzhledem k jejich vazbě na státní rozpočty členských zemí, financování EU, její sílu a budoucnost. ČR se tak ocitla mezi početnou skupinou států, které bojují o jednomyslnost v několika málo oblastech. Velké země ji chtějí hlavně v zahraniční politice, další tam, kde mají ten či onen specifický zájem. Svoboda si nemyslí, že právě veto ohledně financování unie může být zneužito jedním státem k blokování a vydírání. "Kdo to chce dělat, najde si i jiné nástroje - v dějinách EU je dost příkladů," řekl.
V debatě o tom, jak má být řízena v budoucnu Rada ministrů EU, se šéfové diplomacií přiklonili jednoznačně k myšlence týmového předsednictví. Česko a několik dalších zemí prosazovaly tříčlenný tým, který by stál v čele unie 18 měsíců a byl složen vždy z jedné "starší", jedné nové a jedné velké země, při zachování zeměpisné rovnováhy. Jiné země navrhovaly, aby se o chod unie staraly vždycky čtyři země po dobu 24 měsíců. K žádnému závěru se nedospělo. Podle Svobody i italského předsednictví však diskuse směřuje k řešení, podle něhož bude v ústavě stanoven základní koncept a na modalitách - složení týmu, rotaci, rozdělení sektorálních rad - se dohodne "pětadvacítka" vždy ad hoc na nejvyšší úrovni.
