Česká republika a Evropská unie v roce 2024: Rok výzev a příležitostí
Rok 2024 byl nejen 20. výročím vstupu České republiky do Evropské unie, ale také rokem plným významných událostí. Volby do Evropského parlamentu přinesly nečekaná překvapení a změnily složení českého zastoupení. Navíc po mnoha letech došlo ke změně českého eurokomisaře. Pojďme se ohlédnout za tímto zlomovým rokem a připomenout si nejdůležitější události spojené s EU.
Volby do Europarlamentu přinesly nečekané výsledky
V pátek a sobotu 7-8. června letošního roku se po čtyřech letech opět uskutečnily volby do Evropského parlamentu. V Česku tradičně hlasování s jednou z nejnižších volebních účastí. A ani letos tomu nebylo jinak.
Do voleb se přihlásilo v roce 2024 celkem 30 politických stran, hnutí nebo jiných uskupení. Největšími rivaly byly už téměř tradičně hnutí ANO na straně jedné a koalice SPOLU na straně druhé. Na volebních lístcích se také už poněkolikáté objevilo také několik poměrně kuriózních stran, například Ano lepší EU s mimozemšťany. Velkým hybným kamenem letošních voleb byly také dvě dříve poměrně nevýrazné strany, koalice STAČILO! a hnutí Motoristé Sobě a Přísaha.
Lidé ve volbách vybírali celkem 21 europoslanců. K volebním urnám dorazilo pouhých 36,45 % všech registrovaných voličů, přesto se ale jednalo o rekord tohoto typu voleb. Dle předpokladů hlasování ovládlo hnutí ANO a s 26,14 % hlasů si vybojovalo 7 europoslanců. Druhá skončila koalice SPOLU.
Tím ale předvídatelné výsledky skončily, protože na třetí příčku a na 2 poslanecké mandáty dosáhla koalice Přísahy a Motoristů v čele s velmi výraznou osobností v podobě Filipa Turka. Hned za nimi a také s dvěma mandáty skončila koalice STAČILO! vedená KSČM a Kateřinou Konečnou. Skupinu českých europoslanců pak doplnili ještě Starostové, Piráti a SPD.
Síkela novým eurokomisařem
Každá země Evropské unie je kromě Evropského parlamentu reprezentována i v dalších institucích. Co se týče pravomocí, je potom Evropská komise tou nejdůležitější, jelikož funguje jako evropská exekutiva. Každá z členských zemí pak po volbách nominuje jednoho eurokomisaře, který ji zastupuje a jedná za ni v přiděleném resortu.
Za Česko mělo právo nominace kandidáta podle koaliční smlouvy hnutí STAN. To se dlouho rozhodovalo mezi nominací Danuše Nerudové a Jozefa Síkely. Nakonec volba padla právě na ministra průmyslu a obchodu Síkelu. Rozhodnutí vlády bylo tehdy jednomyslné.
Předseda vlády Petr Fiala na konci července, kdy byla nominace zveřejněna řekl, že Česko potřebuje v EU silné portfolio a že právě Síkela by takový resort mohl získat. Argumentoval tehdy tím, že Síkela je v Evropě propálenou osobností a že má silné kontakty jak z politické, tak komerční oblasti.
17. září pak předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová zveřejnila portfolia jednotlivých komisařů. Síkela obdržel resort s názvem mezinárodní partnerství, což ve vlnách české politiky vyvolalo značnou nechuť, neboť dle laického pohledu jde o jeden z méně prestižních postů v komisi. Síkelovou gescí je tak dohled nad evropskou mezinárodní spoluprací a rozvojovou politikou.
Konec Jourové v Evropě
S nástupem Jozefa Síkely naopak evropskou politiku opustila zasloužilá česká politička Věra Jourová, která zastávala funkci české eurokomisařky dvě volební období a to od roku 2014. Během těchto období měla na starosti nejprve resort spravedlnosti, ochrany spotřebitele a rovnosti pohlaví, mezi lety 2019 až 2024 pak byla místopředsedkyní celé komise a eurokomisařkou pro hodnoty a transparentnost.
Za své působení byla také několikrát oceněna. V roce 2019 se dostala na seznam časopisu Time 100 nejvlivnějších lidí světa. Své místo si zasloužila podílem na přípravě zákonů o ochraně osobních dat na internetu. V roce 2023 ji česká verze časopisu Forbes umístila na druhé místo v žebříčku nejvlivnějších žen v ČR.
Jedno ocenění získala také už po odchodu z funkce v Evropské komisi. Zvítězila v kategorii Women in Power při udělování každoročních cen Women of Europe v Bruselu. Nyní je Jourová prorektorkou Karlovy Univerzity pro rozvoj lidských zdrojů a nových technologií.
