Den české státnosti

r_2100x1400_radio_praha.png

Poprvé v historii se 28. září slaví Den české státnosti. O novém státním svátku rozhodli poslanci letos na jaře po velice bouřlivé a často emotivní diskusi. V podstatě se celý spor točil kolem svatého Václava, osobnosti, kterou provází tolik kontroverzních výkladů a následných politických manipulací, jako snad žádnou jinou v české historii. Nakonec zvítězil šalamounský kompromis. 28. září bude státní svátek, ale v jeho oficiálním názvu jaksi nebude připomínán svatý Václav. Připravil Zdeněk Vališ.

Ano, vražda umožnila vznik českého státu. Kníže Václav v podstatě vládl jen ve středních Čechách. Teprve Boleslav si násilím podmanil okolní knížata. V té době šlo podle Dušana Třeštíka o dějinnou možnost, zda tento stát bude nebo nebude, zda vůbec vznikne český národ, který ještě neexistoval. A aby svou velkou armádu uživil, zahájil Boleslav velkou expanzi na východ. Dobil Slezsko, krakovsko, celé Malopolsko, Halič a Volyň, takže už někdy kolem roku 950 byl na hranici s Kyjevskou Rusí. Vytvořil prostě obrovský stát. Obrovské zisky mu plynuly hlavně z prodeje otroků do dnešního Španělska, což byla tehdy obvyklá praxe. Pokud šlo, jak říká Třeštík, o pohany. V uplynulých dnech žila Praha především v očekávání věcí příštích v souvislosti s výročním zasedáním Mezinárodního měnového fondu a Světové banky. Připomenou si kolemjdoucí u sochy svatého Václava na Václavském náměstí, co pro ně poslanci, kromě volného dne přichystali? A jak přijal nový svátek historik Dušan Třeštík, význačný odborník na ranný středověk? Tady je ovšem základní problém. Kdy jsme se vlastně pro ten stát rozhodli? Odkdy se má hovořit o české státnosti? České dějepisectví občas zmiňuje třeba křest 14 českých knížat roku 845 v Řezně. Zazněly dokonce ojedinělé názory, že českou státnost bychom měli počítat od roku 895, kdy česká knížata Spytihněv a Vratislav vypověděla poslušnost velkomoravskému panovníkovi a vyžádala si přijetí do ochrany franské říše. Dušan Třeštík ale připisuje těmto činům pouze episodický význam. V obou případech prý šlo jen o omezený politicko pragmatický krok, který neměl žádný vliv na pozdější vývoj v české kotlině. Třeštík vidí problém jinde, což ostatně naznačila i anketa mezi občany. Svátek 28. září říká, že se Češi rozhodli pro stát v pondělí 28. září 935, kdy za rozbřesku Boleslav zabil svého bratra Václava. Druhá odpověď je dána 28. říjnem 1918, že se Češi pro tento stát rozhodli tehdy v roce 1918, řekněme z popudu Masaryka. A v tom je podle Třeštíka podstata celé věci, ty dvě postavy Václav a Masaryk nebo ta dvě data osmadvacátá byly či byla od vzniku Českosloslovenska vždy stavěna proti sobě. Protimasarykovská opozice, tedy hlavně katolická, si zvolila Václava jako svůj symbol. Proto Masaryk, jak říká Třeštík, prohlašoval, že náš program je Tábor. K jakémusi symbolickému vyrovnání pak došlo v roce 1929, kdy se velklepě oslavilo svatováclavské milénium.Tehdy totiž ještě převažoval názor historika Pekaře, že kníže Václav byl zavražděn v roce 929. A těmito oslavami se Masarykovské Československo přihlásilo k svatováclavské tradici. A právě tehdy byla dána ta podvojnost 28. září a 28.října. Také diskuse v českém parlamentu byla od roku 1993 zaměřena tímto směrem. Jak ale vlastně vznikla svatováclavská legenda? Stát byl pro lidi těžké břemeno. Zavedl věci, před tím naprosto neslýchané. V kmenové společnosti se například nepopravovalo. Tam se jednotlivé rody mezi sebou prostě dohodly a vyplatily si za vraždu kompenzaci v penězích nebo dobytku. A najednou takové novinky jako žaláře, popravy a samozřejmě daně. Mezi lidem se brzy začalo nostalgicky vzpomínat na staré zlaté časy vlády Václava, a tak provedl Boleslav, podle Dušana Třeštíka, geniální tah. Převezl Václavovo tělo do Prahy, a tím ho de facto, jak bylo v tehdejší době běžné, nechal kanonizovat. Do těchto věcí tenkrát papež nemluvil. A jaký význam přikládá v dnešní době novému svátku Dni české státnosti katolická církev? To už je otázka pro kardinála Miloslava Vlka. A měly, pane doktore Třeštíku, všechny ty patálie kolem českého státu nějaký smysl?