Deset dní a nocí Národního svátku přistěhovalců v Argentině

Ve dnech 5. – 15. 9. se ve městě Oberá v argentinské provincii Misiones uskutečnil již 34. ročník Národního svátku přistěhovalců (Fiesta nacional del Inmigrante). Organizátorem je město spolu s Federací krajanských spolků. Tato federace je složena ze zástupců 15 národů, jež mají své sídlo v Parku národů (Parque de las Naciones). Festivalu známého po celé Jižní Americe a hostícího každý rok tisíce návštěvníků, se zúčastnil také český krajanský spolek sídlící v Českém národním domě Mamienka a čítající v současnosti přes 100 členů. Více v příspěvku Lenky Raškové:

Fiesta začala tradičním majestátním průvodem po hlavních třídách města Oberá. Příslušníci každého spolku byli nastrojeni do národních oděvů, na autech i starých dřevěných povozech, nazdobených květy a vlajkami, se vezly královny krásy, reprezentující celý rok, od září do září, od fiesty k fiestě, svůj spolek. Z každého spolkového vozu se linula jiná národní hudba, krajané s vlajkami defilovali před početnými davy tleskajících a pokřikujících diváků. Tak se celý průvod dostal až do areálu Parku národů, kde byla letošní fiesta, za účasti čestné stráže, po přestřižení pásky na hlavní bráně, slavnostně zahájena.

Po deset následujících dní pak mohli návštěvníci Parku národů sledovat bohatý program tanečních vystoupení krajanských souborů, chodit od domu k domu a ochutnávat typická jídla, sledovat volbu královny festivalu, obdivovat nebo zakoupit tradiční umělecké předměty vystavené ve speciálním pavilonu, kde nechybělo ani české sklo.

Český taneční soubor Lípa, patřící již po několik let mezi krajany k těm nejuznávanějším a nejúspěšnějším, byl po několik nocí k vidění na jednom ze dvou festivalových pódií. Krojovaná česká královna sklidila při volbě na hlavní scéně zasloužený obdiv, ač prvenství český kroj, vyrobený místními umělkyněmi na základě fotografie z internetu, na rozdíl od loňska nezískal. Titul Miss traje típico připadl ruské reprezentantce, v celkové soutěži o královnu festivalu se z vítězství radovala blonďatá Švýcarka.

V českém domě Mamienka jste mohli ochutnat vepřo-knedlo-zelo, guláš, jahodové knedlíky, řízek s bramborovým salátem, tlačenku, bramboráky či makový a jablkový závin a koláče. Specialitou je pravá domácí medovina vyráběná v rodině předsedkyně spolku paní Sylvy Berkové. Každý příchozí zájemce mohl nahlédnout do spolkových kronik, dovědět se podrobnosti o české komunitě v Argentině, prohlédnout si bohatou fotografickou výzdobu nebo nádhernou nástěnnou fresku Prahy, na které se podíleli studenti umělecké školy pod vedením paní Berkové. Mnozí odcházeli z Mamienky s nějakým receptem či českým suvenýrem. S dalšími nadšenci se konverzace nad fotkami protáhla v půlhodinovou přednášku o českých dějinách. Nejvíce budu ale vzpomínat na ty, kteří vážili často dalekou a namáhavou cestu, aby mi sdělili, hlasem roztřeseným dojetím, nesmělou prosbu: uslyšet znovu, po mnoha letech, jazyk svého dětství, oprášit češtinu, kterou mluvili naposledy před šedesáti lety. A ochutnat knedlíky, jaké dělávala jejich maminka. Jsem ráda, že jsem jim v tomhle mohla vyhovět.