Děti v České škole v Los Angeles oslavily konec roku. Na škole učí režisérka filmu Prázdniny pro psa

Žáci České školy v Los Angeles už dostali vysvědčení. Součástí byl i film "Prázdniny pro psa", který uvedla jeho režisérka Jaroslava Vošmiková a zároveň zdejší učitelka.

Generální konzul ČR Jaroslav Olša s ředitelkou školy Marci Buchanan a učitelkou Jaroslavou Vošmikovou (vpravo)|Foto: Ája Bufka

Akce prezentovaná losangeleským Sokolem, založeným v roce 1909, měla znamenitý ohlas u krajanů a hostů, mezi kterými nechyběli generální konzul ČR Jaroslav Olša mladší či světově proslulý dramatik a poet James Ragan.

"Máme pětadvacet studentů. Díky velkým vzdálenostem i nedávné pandemii jsme zřídili internetovou výuku. Jejím účastníkům přijde vysvědčení poštou. Navíc si mnoho dětí už užívá prázdniny," zdůvodnila ve svém proslovu ředitelka školy Marci Buchanan, proč přišlo pro vysvědčení méně dětí.

Foto: Ája Bufka

Ještě před slavnostním předáváním vysvědčení a dárků zdůraznil Jaroslav Olša důležitost výuky češtiny: "Pilířem české komunity byly odjakživa dvě věci. Sokol a škola. Věřím, že se to udrží a po covidu-19 společně dokážeme obnovit a vymyslet nové akce a častěji se potkávat".

Lehčí je děti režírovat, než je učit češtinu

Jaroslava Vošmiková|Foto: Ája Bufka

Následovalo promítání rodinné komedie Jaroslavy Vošmikové, která líčí příhody městského kluka Petra, který tráví letní prázdniny na venkově u dědečka a babičky ve společnosti pejska. Režisérka filmu a učitelka České školy v Los Angeles zavzpomínala na zážitky z natáčení a nebála se jeho porovnání s výukou: Je těžší vyučovat děti češtinu než je režírovat ve filmu?

"Řekla bych, že určitě je lehčí děti režírovat než je učit češtinu, protože při režírování se soustřeďuji na psychologii dětí v tom, v jakém prostředí a do jaké nálady je dostat, aby byly schopné říci správně dialog a dostat se do správné nálady. Někdy v tom hrají roli i triky. Ráda používám příklad, kdy chlapec má mít vážný až smutný výraz, ale je v rozpustilé náladě. Pak mu zadám například následující úkol. Dojdeš pět kroků a cestou mi spočítáš kolik je 6x3. A pak mi to řekneš. Tím od něj dostanu výraz, jaký jsem potřebovala. Chlapec vypadá, že je smutný jak šafářův dvoreček.

Žačka Nora Omabuwa s maminkou|Foto: Ája Bufka

Když učím děti češtinu, musí to být také hrou, jak hlásal Jan Ámos Komenský. Navíc ještě bojuji s tím, že pro děti, pro které je přirozené rozumět anglicky a cizí řeč je v podstatě nezajímá, tak tam musím vynaložit daleko větší tvořivost, abych udržela jejich pozornost."

V kinematografii se řada režisérů vyhýbá natáčení zvířat a dětí. Jak jste obojí dokázala?

"Zvládla jsem to, protože mám děti ráda a zvířata taky. Pracovat s nimi mně prostě baví. Dospělí herci přijdou na plac a jsou to profesionálové. Pracovat s nimi je samozřejmě zase jiná radost. S dětmi je to větší fuška, ale někdy i víc legrace. Děti mají tu svou čistou dětskou energii, která sice dospělým energii bere, ale zároveň je i inspiruje a pozitivně nabíjí."