Ekonomika

r_2100x1400_radio_praha.png

V dnešní rubrice se Zdeněk Vališ zamýšlí nad privatizací energetických a plynárenských podniků a v druhé části příspěvku nás seznámí s problémy současných manažerů.

Privatizace energetických a plynárenských podniků byla před několika týdny odložena. Fond národního majetku totiž zrušil soutěže na výběr privatizačních poradců. Stalo se tak na základě rozhodnutí Úřadu na ochranu hospodářské soutěže, který vrátil celý proces do fáze posouzení a hodnocení nabídek. Vláda nakonec další výběrové řízení nevypsala a vybrala jednoho privatizačního poradce sama. Rozhodnutí kabinetu nevyvolalo žádný rozruch. Na rozdíl třeba od zakázky na výstavbu dálnice do Ostravy, která byla přidělena jedné izraelské firmě bez výběrového řízení. Výběr poradce je přece jen o něčem jiném. Poradci pro privatizaci se obvykle stávají velké investiční banky nebo specializované firmy, které mají praktické zkušenosti s odvětvím, v němž působí privatizovaný podnik. Právě kvůli zkušenostem, jak zdůrazňuje mluvčí ministerstva financí Libor Vacek, se poradenská firma najímá, protože ta je pak schopna kvalifikovaně posoudit nabídky investorů. Ovšem ještě dříve než posoudí poradenská firma nabídky investorů, musí zvláště u složitějších případů pomoci vládě s formulováním podmínek výběrového řízení. Ať už s cenou nebo s dalšími kritérii, například zachováním určitého rozsahu výroby, služeb či počtu zaměstnanců. Ovšem musí mít stále na zřeteli prodejnost podniku. Snaha získat privatizovaný podnik za co nejlepších podmínek by samozřejmě mohla vést i ke snaze zkorumpovat poradenskou firmu. Libor Vacek připouští, že takovou možnost nelze zcela vyloučit. Konkrétně společnost Deloite and Touche, která bude radit při privatizaci elektroenergetiky získá 0,35 procent v případě, že se ČEZ a distribuční společnosti prodají za méně než 200 miliard korun. Pokud se tato hranice překročí, dostane privatizační poradce čtyři desetiny procenta z inkasované ceny.


Podle celoevropského průzkumu, který s i objednala společnost Nextra, trpí čeští manažéři přepracovaností. Více než 40 procent z nich v dotazníkové akci přiznalo, že práce vážným způsobem narušuje jejich duševní stav. V evropském měřítku jsou čeští manažéři druzí nejnáchylnější ke zhroucení. Na prvním místě jsou jejich slovenští kolegové. Podle Petra Adámka z Nextry může stres přerůst až do dlouhodobějších psychických problémů, které se projeví... Mnozí odborníci upozorňují, že problém nespočívá v tom, že člověk by měl méně docházet do kanceláře. Vždyť téměř polovina českých manažérů už pracuje z domova alespoň jednou týdně, tedy skoro stejně jako třeba Švédové. Přesto se švédští nebo britští manažéři nehroutí tak často jako čeští. Evropské protějšky například pro práci doma požadují virtuální privátní sítě, tedy vzdálené přístupy do firemních počítačů. Mnohé české společnosti naproti tomu mají starosti s dostupností laptopů či notebooků. Bez přístupu do sítě jsou samy o sobě téměř k ničemu. Petr Adámek předkládá srovnání západoevropské a české reality. Nejméně přepracovaných je v Česku ve veřejné správě. Pracovní vytížení do 12 hodin denně uvádí necelých 40 procent manažérů. Naproti tomu nejhůře jsou na tom lidé z telekomunikací a informačních technologií vůbec. A někdo pracuje ještě déle, než oněch 12 hodin denně. Průzkum našel ale v Česku ještě jednu početnou skupinu šéfů, tzv. Orwellovské Velké bratry. Je jich zhruba 45 procent a stále nahlížejí podřízeným přes rameno a kontrolují je. Nemají pak čas něco řídit a brzy se přepracují.