Eskymák a šamanka: manželé Klempířovi představují Čechům svůj grónský domov

Země mrazu, ledovců, zajímavých zvířat a dlouhé polární noci anebo také barevných domů, kulturních lidí a starých tradic. To všechno je Grónsko, které se stalo druhým domovem manželů Aleny a Jaroslava Klempířových. Do svého Grónska teď zvou návštěvníky Národního zemědělského muzea.

Alena a Jaroslav Klempířovi, foto: Martina Bílá

Venku je dneska okolo nuly, možná stupeň pod nulou. Jak je v Grónsku?

JK:"V Grónsku působí změny klimatu, a tak kupodivu je teď v hlavním městě Nuuku jen -5, což je neobvyklé."

Češi si většinou Grónsko představí zimu, barevné domečky. Co naopak lidé z Grónska vědí o Česku?

AK: "To bychom se možná divili. My s oblibou chodíme do škol a děti v Grónsku o České republice vědí leckdy více, než je tomu naopak. Gróňané jsou velice zvídaví a zajímají se o světové dění."

Morava v Grónsku

Kristián David, foto: Public Domain

I když Grónsko a Českou republiku dělí více než 4000 kilometrů, spojuje je část společné historie. V 18. století totiž ke grónským břehům připlula loď s třemi misionáři církve Moravských bratří. Mezi nimi byl rodák ze Ženklavy na dnešním Novojičínsku Kristián David.

JK: "Musíme říct, že nevěděli, do čeho jdou, nevěděli, že Grónsko je zmrzlá země. Měli pytel ječmene, že budou osívati pole, ale to se nepodařilo. Stěží si udělali první zemljanku. Až potom vystavěli modlitebnu v Nuuku, která tam dodnes stojí a nese název Nová Morava."

AK: "Před nimi tam byl už Hans Egde, dánsko-norský misionář, který tam přijel zvěstovat víru v Krista a také se chtěl věnovat archeologii, to se mu kvůli zmrzlé zemi nepodařilo. Nicméně Hans Egde je vnímal jako konkurenci a zprvu se k nim choval velice odmítavě a chladně. Moravští bratři si postupně museli svou pozici vybudovat. Byli řemeslníci a svou dovednost předávali i Eskymákům. Skutečně se sblížili ale až po velmi fatální události, jakou byla epidemie neštovic. Neštovice na ostrov přivezly grónské děti z Dánska. Tato choroba hrozila, že zničí celé etnikum, dvě třetiny lidí to nepřežily. Moravští bratři a Hans Egde je společně ošetřovali, a tím došlo ke zlomu ve vzájemných vztazích."

Samuel Kleinschmidt, foto: J. A. D. Jensen, Public Domain

K Moravským bratřím patřil o mnoho desetiletí později i Samuel Kleinschmidt, i jeho rodina pocházela ze severní Moravy. S Gróňany se sžil a dodnes se na ostrově těší velké úctě. Jako lingvista zpracoval gramatiku grónštiny, byl i nadšeným hudebníkem a některé z jeho chorálů se v Grónsku zpívají dodnes.

Doma u Gróňanů

Nejvýraznější českým prvkem současnosti jsou v Grónsku právě Klempířovi, kteří na největším ostrově světa žijí už 20 let.

JK: "Já říkám, že já jsem byl v minulém životě Eskymák a manželka ví všechno - je šamanka."

AK: "No, to vědí všechny ženy. Prvotně to byl zájem mého manžela, ten chtěl být odjakživa polárníkem. Přes všechny životní zvraty jsme se také polárníky stali."

Na výstavě Grónsko – země ledu, života a zemědělství představují Klempířovi historii, současnost i přírodní poměry Grónska. Takže si můžete prohlédnout pestré, korálky vyšívané, tradiční kroje, amulety a třeba i menší vydání ledního medvěda, pohladit srst tuleně nebo nakouknout do typického obydlí-drnového domku. Právě v takovém kdysi bydleli i misionáři.

Foto: Martina Bílá

AK: "Obydlí bylo velmi účelově zařízeno. Musela tam být samozřejmě lavice na spaní. Oni byli dost malí, ale muselo se jich tam vejít více. Musel tam být sušák na sušení mokrých kamiků. Potom tam musel být kotlík na vaření masa a kudlik, ve kterém se roztápěl tulení tuk. Tím se svítilo a na tom se vařilo i maso. Gróňané jedli stále maso, je sto skoro nemožné, zkuste si to představit. My nejsme vegetariáni, ale přesto je pro nás obtížné jíst tolik masa. Metabolismus Gróňanů je ale jiný. Naše ledviny by to nezvládly. Jedinou jejich rostlinnou stravou byla v létě šicha, borůvky a brusinky. Pro nás je to kyselé."

Jak se v tom domku topilo?

"Právě tím kudlikem."

JK:"A kupodivu se to obydlí Inuitů vyhřálo třeba na plus 26 stupňů, zatímco venku bylo minus 30."

Grónsko si svých tradic váží, nicméně pokroku se nebrání a vliv na tamní život mají i klimatické změny. Viditelné jsou třeba na místním zemědělství.

Foto: Martina Bílá

JK: "Zemědělství v Grónsku je zajímavá věc. Jeho rozvoj mají na svědomí také změny klimatu. Vloni v červenci bylo grónské zemědělství přijato do světového kulturního dědictví UNESCO. V Grónsku máme experimentální zemědělské stanice-arboreta. Tady na fotce vidíme, jak Eskymačka vybírá brambory, ale nedaleko za ní je záliv, na kterém plují ledové kry. Ještě před deseti dvanácti lety se pěstovalo 16 řádků brambor, vloni se vypěstovalo sto tun. Pokusně se tam pěstuje také brokolice, květák, ve sklenících salát. Máme tam ovčí stáda a je ustájeno slovy čtrnáct krav. Zajímavé je lesnictví, protože teplota v dlouhých fjordech je kvůli změnám klimatu stále vyšší, tak tam rostou stromy. Jsou to vzorky ze Sibiře, Aljašky, Hudsonova zálivu...Každý stromek je evidován a měří se jeho růstové parametry. Mohlo by tak tak jednou dojít k tomu, že by v jižním Grónsku jednou rostly lesy a háje."

S grónským zemědělstvím, ale i mnoha dalšími podobami největšího ostrova světa, se v Národním zemědělském muzeu můžete seznámit do 4.dubna.