Havel se rozloučil s veřejností prostřednictvím televize a rozhlasu

Prezident Václav Havel se několik hodin před vypršením svého mandátu rozloučil s veřejností krátkým projevem, v němž občanům České republiky poděkoval za důvěru a sympatie. V projevu vysílaném Českou televizí a Českým rozhlasem odcházející prezident též zdůraznil, že není katastrofou, když po jeho odchodu zůstane země nějaký čas bez hlavy státu.

Podle Havla je sice mrzuté, že zákonodárci jeho nástupce dosud nenašli, ne však katastrofální. Předsedu vlády Vladimíra Špidlu a předsedu Poslanecké sněmovny Lubomíra Zaorálka, do jejichž rukou část prezidentských pravomocí přechází, označil v této souvislosti za odpovědné.

Na adresu svého nástupce Havel poznamenal, že v čele České republiky bude stát v době méně vzrušené, než v jaké úřad zastával on, ale nikoli nezajímavé. "Teprve doba, která nyní nadchází, reálně ukáže, do jaké míry už jsme plnohodnotnou součástí demokratického světa," uvedl.

Krátce také zrekapituloval dobu svého působení v nejvyšší ústavní funkci. "Rád bych vás ujistil o jediném: vždycky jsem se snažil řídit diktátem té instance, na niž jsem skládal svůj slib: totiž diktátem svého nejlepšího vědomí a svědomí," uvedl muž, který stál v čele státu téměř 13 let.

"Dnes bych rád ze srdce poděkoval vám všem, kteří jste mi důvěřovali, sympatizovali se mnou nebo mne tak či onak podporovali. Bez vaší chápavé náklonnosti bych býval nemohl svou funkci zastávat snad ani pár vteřin," řekl. Trpělivost, s níž se společnost vyrovnávala se všemi nároky dramatické doby přechodu k demokracii, zasluhuje podle něj velký obdiv.

Šestašedesátiletý politik připomenul, že mnohdy zastával zřetelně menšinové stanovisko a vydobyl si tím spíš odpor než uznání. Někdy možná i chyboval. Těm, kteří s ním nesouhlasili nebo jim byl "prostě protivný", poslal v poslední oficiální řeči omluvu s přáním odpuštění.

Ani dnes se odcházející prezident nepustil do hodnocení svého působení. "Dobré i chybné kroky, které jsem ve své funkci za tu dlouhou dobu udělal, nechť posoudí jiní, posuďte je vy, jistě se nad nimi zamyslí někdy i historikové," uvedl a současně naznačil, že by se chtěl k úvahám o své práci někdy vrátit. "Chce to čas, rozmysl, zdraví a soustředění. Doufám, že to vše mi bude ještě dopřáno," uzavřel.