Hugo Haas se do Československa ze svého exilu vrátil jen jedinkrát
Letos to je rovných padesát let, co se do vlasti ze svého exilu alespoň na jedinou krátkou návštěvu vrátil slavný filmový a divadelní herec Hugo Haas. Přijel sem v roce 1963, při příležitosti oslav 80. výročí otevření Národního divadla. Při setkání s diváky tehdy zavzpomínal na své začátky v exilu v letech druhé světové války i na své divadelní a filmové role ve Spojených státech. Záznam z toho setkání je uložen v archivu Českého rozhlasu:
Když slavný filmový a divadelní herec Hugo Haas v dubnu roku 1939 prchal z Československa obsazeného nacisty, nejspíš netušil, že se do vlasti vrátí až po 24 letech. Před svým odchodem do exilu natočil tři desítky filmů, které se ještě dnes promítají v cyklech pro pamětníky. Stačí připomenout jen Muže v offsidu, Ať žije nebožtík nebo Mravnost nade vše. Vystupoval ale také v dlouhé řadě divadelních inscenací. K jeho nejznámějším patřila například role doktora Galéna v Čapkově Bílé nemoci, kterou uvádělo pražské Národní divadlo. Právě odtud ale byl ihned po okupaci Československa z rasových důvodů vyhozen. Se svou ženou Bibi pak utekl přes Francii do Spojených států doslova na poslední chvíli. Musel tu dokonce nechat malého synka, své rodiče i staršího bratra, hudebního skladatele Pavla Haase. Ten pak zahynul v koncentračním táboře.
Hugo Haasovi se ale v emigraci podařilo brzy najít uplatnění. Nejprve ovšem v Americe hrál pro české krajany v Chicagu. Teprve později prorazil v New Yorku nebo Hollywoodu. Velkým problémem pro něj zpočátku byla cizí řeč, jako jeden z mála českých herců v exilu však nakonec v Americe skutečně uspěl. Mohl se dokonce vrátit i k divadelním rolím, které hrál v Praze, například v Čapkově RUR. Pod režijním vedením Bertolta Brechta si zahrál i v jeho hře Galileo. Vedle divadla se ale Haas v Americe věnoval i filmu. Dokonce jich dlouhou řadu sám natočil jako režisér, často podle vlastních námětů a scénářů. V letech 1944 až 1964 jich bylo víc než čtyřicet. V 60. letech se z Ameriky přestěhoval zpátky do Evropy, nejprve do Itálie a nakonec se usadil ve Vídni. I zde se pokoušel natočit sérii televizních filmů, koncem roku 1968 ale v rakouské metropoli zemřel.