I děti krajanů v Lisabonu zažily Noc s Andersenem
Minulý pátek proběhla v celé České republice pohádková Noc s Andersenem. Děti během ní nocovaly v knihovnách nebo ve školách a poslouchaly přitom pohádky nebo hrály divadlo. K původně české akci se ale čím dál víc hlásí i české školy v zahraničí. První Noc s Andersenem tak poslední březnový den uspořádala i česká škola v portugalském Lisabonu:
„Naše česká škola ještě nemá moc dlouhou historii, začali jsme v roce 2012“, řekla mi hned na úvod zakladatelka školy a dlouholetá organizátorka tamního krajanského života paní Anna Almeida.
„Máme velkou chuť učit české děti, ale českých dětí je málo. A ne všichni rodiče jsou ochotní věnovat sobotu tomu, aby děti šly do školy, když už chodí do školy celý týden. Takže žáků máme málo, je to proměnlivé. České smíšené rodiny sem přicházejí a zase odcházejí, takže míváme okolo dvanácti dětí“.
V jakém věkovém rozpětí jsou děti?
„Máme děti od dvou měsíců do sedmnácti let, takže rozpětí je obrovské“.
Jak to vůbec utáhnete? Kdo ve škole učí?
„Máme dopolední vyučování pro školní děti. Tam jsou teď čtyři děti, které chodí pravidelně, a jsme na ně tři učitelky. A pak máme hudebně taneční odpoledne, kam chodí dětí tří- a čtyřleté, ale i jejich sourozenci, kterým je rok nebo rok a půl. A naše nová učitelka má dvouměsíční miminko a chodí učit s tím miminkem“.
To už se ale do české školy La Torre scházely první děti. Přinášely si s sebou spacáky i oblíbené hračky.
/Sebastian/ „My tady budeme spát!“
To já vím, že tu budete spát. A taky budete hrát pohádku. A víš jakou?
/Sebastian/ „Ne...“
To je možná překvapení. To se nebude říkat. Vy jste se ale prý ty pohádky i sami vybírali, je to tak?
/Almeida/ „Ne, to byly větší děti“.
A vy sem chodíte všichni do školy?
/Sebastian/ „Já ne“.
Ty ale mluvíš pěkně. Ty bys sem mohl chodit do školy, ne? Proč sem nechodíš?
/Sebastian/ „Protože já jsem nechtěl“.
Nechtěl jsi. Nebaví tě chodit do školy?
/Sebastian/ „Já už teď chodím do školky“.
Ale jiné děti, co chodí do školky, taky chodí do české školy. Třeba začneš... A co ty? Ty chodíš do české školy? Jak se jmenuješ?
„Žofie“.
A kolik je ti let?
„Sedm“.
A jak dlouho už chodíš do školy?
„Dva roky“.
Co tě tady nejvíc baví? Když si hrajete, viď! Byla jsi třeba na Mikulášské? To jste asi všichni byli na Mikulášské.
/Ema/ „Já taky!“
Bála jsi se čerta?
/Sebastian/ „Já jóó“.
Mezitím se už děti usadily kolem stolu a Anička Almeida jim začala číst první pohádku. Samozřejmě o hloupém Honzovi:
„Jedna máma měla syna Honzu. Vyrostl z něj chlap jako hora. Holýma rukama by mohl skály lámat. Do sklepa a na půdu musel lézet po čtyřech jako pes. Jinak se tam nedostal, protože byl široký jako almara a tak vysoký, že hlavou se dotýkal stropu“.
Děti pohádku o hloupém chytrém Honzovi poslouchaly napjatě, ani nedutaly. Zato k Hrubínově První pohádce se hned přidaly:
„Princeznička na bále poztrácela korále. Její táta, mocný král, Honzíka si zavolal. Honzíku, máš namále, přines nám ty korále! Honzík běží na horu, nakopal tam bramborů. Vysypal je před krále - tady jsou ty korále. Větší už žam neměli, snědli jsme je v neděli“.
O chvíli později se děti přesunuly do tělocvičny, aby si tam samy zahrály pohádku o Otesánkovi. Otesánkem byla - jak jinak - opět Anička Almeida.
Lisabonská Noc s Andersenem skončila až po půlnoci. Celkem letos tato pohádková noc proběhla na téměř 1700 místech a zúčastnilo se jí necelých sto tisíc dětí.