Jiří Profous pátrá ve státě New York po vzácných stromech
Jiří Profous z New Yorku má důležitě znějící titul - Senior Forester, tedy starší lesník státu New York. Dohlíží na ochranu stromů v několika okresech, hledá tam památné stromy a spolupracuje s dobrovolníky, kteří o takové stromy pečují. V Česku ho inspirovala soutěž Strom roku. Tím se právě minulý týden stal tzv. Dub ochránce ve Višňové na Liberecku. A Jiří Profous chce podobnou soutěž zorganizovat i ve státě New York. Nedávno se svou rodinou navštívil Prahu a při té příležitosti byl hostem i ve studiu Radia Praha:
"Mí rodiče odešli koncem 40. let do Rakouska, pak do Belgie a potom do Ameriky. Já jsem se narodil v New Yorku. Bydleli jsme v Bronxu, tak jsem se víc zajímal o lesy a přírodu. Asi i proto, že jsem žil ve městě. Po čase jsem vystudoval Vysokou školu lesnickou a územního plánování v Syrakusách. A po studiích jsem začal pracovat pro federální Státní ústav lesnický."
Měl jste k tomu nějaké rodinné předpoklady? Jaká byla profese vašich rodičů?
"Neměl. Můj táta byl advokát, tajemník zdejší vlády. A jeho táta byl učitel. Neměl jsem žádné předpoklady."
Žádné hajné jste tedy mezi svými předky neměl?
"Ne, neměl. Vystudoval jsem ale i učitelství, a tam už mám předky."
Takže to byla skutečně ta absence stromů v Bronxu, co vás k vaší profesi přivedlo?
"Já myslím, že tomu asi hodně pomohla."
A co vlastně vaše profese obnáší? Co je náplní Vaší práce?
"Byla a je velice různá. Po univerzitě jsem začal nejprve pracovat pro federální lesnický úřad, Forest Service. A tam jsem prováděl měření a výzkum stromů v různých zemích. A to mi ohromně vyhovovalo."
Já vás tu jen přeruším. Dočetla jsem se, že to bylo v Mexiku, v Řecku i v Číně. Takže vy jste za stromy procestoval celý svět?
"V Číně jsem měl být v roce 1990, musel jsem to ale kvůli událostem na náměstí Thien an men o rok odložit. Psal jsem pro ně a jednal jsem tam i s odborníky."
Kde na tom jsou podle vás stromy nejhůř?
"To se dá těžko říct. Před lety jsem dělal práci o stromech a o zákonech, které se týkají stromů ve městech a v jejich okolí. Týkalo se to asi padesáti různých zemí. Chtěl jsem to tehdy propojit do jednoho systému, spolupracoval jsem se Spojenými národy. Pak ale uběhl nějaký čas, a když se na to dívám dnes, tak vidím, že problémy jsou všude ve světě zhruba stejné."
A jaké to jsou problémy?
"Města se rozrůstají a na mnoha místech chybí peníze. A největší vliv na to, co se stane se stromy, má kultura."
V jakém slova smyslu? Jaký podíl má kultura na tom, jak se společnost staví ke stromům?
"Když se člověk podívá na to, jak lidé přemýšlejí třeba v Čechách, tak je vidět, že víc myslí na přírodu. Víc také do přírody chodí, chodí na houby... Když děti rostou, vidí v přírodě třeba krtka atd. Mají k přírodě blíž. A taky víc spolupracují. Když třeba vidí pohádky o krtečkovi a jiné české pohádky, jsou jiné než ty americké. Jsou hodně o spolupráci a o tom, jak dát něco do pořádku. To pak lidem hodně pomáhá, když vyrostou.Vidím, že v Čechách se o to lidé víc pokoušejí. Samozřejmě je to v různých okresech třeba jiné, na stromy se ale dává víc peněz."
Měl jste možnost poznat blíž situaci v České republice?
"Teď znám spíš jen situaci v Praze. Mimo ni jsem tu byl před lety."
Určitě víte, že situace tady před zhruba dvaceti lety, než došlo k převratu, byla dost špatná. Bylo tu velké znečištění, exhalace a stromy v celém pohraničí doslova umíraly. Zůstávaly tam jen holé soušky. Změnila se podle vás, při pohledu zvenčí, tato situace? Jaká je třeba ve srovnání s dnešní Amerikou?
"Myslím, že situace tady je dnes lepší. Exhalace jsou menší, začalo se tu sázet hodně listnatých stromů a takové odrůdy stromů, které tu dřív bývaly. V Americe s tím není takový problém, je to ale různé. V New Yorku jsou stále ještě vysoké exhalace, člověk tam ale nevidí to odumírání. Odumírání v Americe teď víc vyvolávají škůdci, kteří se tam dovážejí z celého světa. Hmyz, houby a podobně."
A daří se vám to nějak zastavit?
"Ne. Dává se do toho hodně peněz, jakmile se to ale nezastaví na hranicích, tak se to pak už nikdy nepodaří zastavit. Těch škůdců jsou tisíce druhů, co přišly do Ameriky za posledních tři sta let. A ještě nikdy se to nepodařilo zastavit."
Máte v New Yorku nebo v celém státě New York chráněné stromy? U nás jsou třeba na jednotlivých stromech, lípách, dubech nebo bucích, tabulky, že je to státem chráněný strom...
"Ne, takové stromy u nás nejsou. Ve státě New York je výjimečně několik podobných stromů. Je tam třeba jeden strom a kolem něj udělali maličký park, asi dvacet krát dvacet metrů. A ten je vyhlášený. To je ale výjimečné."
Kdo se o něj stará? Je to místní komunita nebo nějací odborníci? Kdo má na starosti tyto vzácné stromy?
"Místní komunita dosáhla toho, že o ten strom se bude starat stát. A na ten strom se utratilo hodně peněz. Na internetu je vidět, že ho pohromadě drží sloupy."
Čemu u vás v Americe říkáte vzácné stromy? Jak starý ten strom musí být nebo co vzácného na něm musí být, abyste si ho takhle hleděli?
"U nás stromy nejsou tak spojené s historií. Víc se hledí na to, jestli jsou něčím zvláštní nebo jak jsou velké. V New Yorku máme listinu stromů, kam je lidé přihlašují a my to pak ověříme. Tam je asi tři sta stromů. A ten strom se musí každých deset let změřit."
To jsou stromy v celém státě New York nebo jen ve městě?
"To je v celém státě."
Já se přiznám, že New York příliš neznám, byla jsem tam jen jednou. Dělal na mne ale dojem, že je to zelené město. Jak je to z vašeho pohledu obhájce stromů?
"Město New York má veliké parky. A stromům se tam dost dobře daří. Máme tam hodně invazivních stromů, New York na tom ale hodně pracuje. A v posledních pěti letech se taky hodně stromů sází. Je tam program na milion nových stromů."
Vy sám taky chodíte sázet stromy?
"Trochu. Já mám osm okresů, nad New Yorkem. Spolupracuji se 180 různými městy a obcemi, takže jim spíš dávám informace, jak se to dělá. A taky jim dáváme peníze, jednou za rok poskytujeme granty."
A tam se o to starají hlavně dobrovolníci nebo zaměstnanci nějakých institucí? Jak to vlastně funguje?
"Jsou to převážně dobrovolníci. Jsou v komisích, které spolupracují s vládou. Ta ale dává jen informace a nikoho nemůže nijak nutit, může jen poradit. Takže je to dost rozdílné. Některá města mají hodně peněz, protože tam bydlí bohatí lidé, a jinde zase nemají vůbec nic. A města, která potřebují největší pomoc, nemají nic. Hodně to závisí na dobrovolnících, to je ale hodně těžké a velice pomalé. Dobrovolníci se navíc mění. Opravdu to nejde moc dobře."
Ta situace u nás ale taky hodně závisí na dobrovolnících. Možná jste o tom už slyšel, tady už několik let existuje soutěž, ve které sami lidé vybírají Strom roku. Jednotlivá města, organizace, nadace nebo i jednotlivci mohou ze svého okolí nominovat nějaký krásný, vzácný strom, dub, buk nebo lípu, které v tom kraji rostou už stovky let, a pak se o něm hlasuje. Ta soutěž je čím dál populárnější. Vidím ale, že ve státě New York asi nic podobného neexistuje. Žádný Strom roku tam nemáte?
"To je ale dobrý nápad."
U nás v této soutěži už hlasují desítky tisíc lidí, o těch stromech se pak hodně píše, takže lidé zase poznají, že třeba v nějaké vesnici je čtyři sta let stará lípa, a jedou se na ni podívat.
"To si budu pamatovat, protože jsem zahájil program, aby ve městě našli vždycky aspoň jeden strom, který se jim líbí. A ten strom by se stal takovým symbolem. Aby se tak trochu zvýšilo to povědomí. U nás se domy a města pořád mění. To není jako v Praze, kde je něco dvě stě let staré. A ten strom by se mohl na některých místech stát tou kotvou, největší památkou v kraji. Tak to chci rozšířit."
