Krajané

V dnešní krajanské rubrice budeme reagovat na několik dopisů, které jste do české redakce Radia Praha zaslali vy - naši posluchači.

Za srdečné pozdravy děkujeme panu Vlastislavu Rýdlovi z Kanady. Jak píše, moc ho potěšila a mile překvapila publikace Odlesky dějin československého exilu od Jana Filípka, kterou od nás dostal za správnou odpověď na minulou soutěžní otázku. Pan Rýdl nám také píše, že bedlivě sleduje naše relace a že by ho moc mrzelo kdyby musel i jeden den našeho vysílání zameškat. Jsme rádi, že se Vám naše relace líbí a děkujeme za hřejivá slova.

Radost máme také z dopisu pana Rudolfa Čížka, který nám napsal z okolí brazilského Rio de Janeira. Pan Čížek ve svém dopise vzpomíná na 70. léta a hlavně na paní Kohoutovou, u které při dlohodobějším pobytu v Praze bydlel. Tato vzpomínka mu pomáhá překonávat různé krize. Ve svém dopise prozradil, že paní Kohoutová byla operní pěvkyně. Po ztrátě hlasu si pak přivydělávala v dabingu československé televize. I když její přítel zahynul v koncentračním táboře, nikdy neztrácela optimismus. Pan Čížek vzpomíná na to, jak paní Kohoutová v době totality otevřeně poslouchala Hlas Ameriky a bez bázně přepisovala doma na stroji text Charty 77, kterým zásobovala své okolí. Na upozornění, že je to nebezpečné vždycky odpověděla: no a co má být, mě důchod nevemou. "Když si uvědomím, co ona prožila a jak se chovala, když jí bylo 71 let, nemohu propadnout té nynější takzvané blbé náladě," stojí v dopise. Pan Čížek také připomíná, že kdysi slyšel na vlnách Radia Praha rozhovor se švýcarským krajanem, který tvrdil, že v české povaze je stěžovat si na osud a zoufat. Svým dopisem chtěl proto připomenout, že i u nás jsou lidé, kteří hledají pomoc nejdříve u sebe a pak teprve u druhých.

A ještě ke dvěma dopisům se krátce vrátíme: Pisatelkou toho prvního je naše posluchačka paní Věra Francesconi z italského Pesara. Také ona děkuje za knížku Odlesky dějin československého exilu. Jak napsala, zatím přečetla jenom část této knížky a ta ji velmi zaujala. Hlavně proto, že se jedná o dobu kterou sama neprožila a nemá tedy o ní ucelené znalosti.

Poslední kratičký dopis od našeho - jak sám napsal - věrného posluchače pana Josefa Ženíška z Německa. Také on děkuje za publikaci od Jana Filípka. Jak píše často vzpomíná na mladá léta prožitá v Československém rozhlase. Panu Ženíškovi za jeho pozdravy moc děkujeme a přejeme hodně zdraví.